Story of my life -17. kapitola

6. března 2014 v 22:36 | Hanna |  Story of my life



*Emily:

Jak se může na všechny stále zářivě usmívat? Přetvařuje se snad? Možné to je, nedivila bych se, myslím, že on je člověkem mnoha tváří. Vsadím se, že jsem ani z daleka nepoznala všechny. Když nad tím tak přemýšlím, chci je vůbec poznat?


Avšak na jednu z nich se právě dívám, nazývám ji: "usměvavý Styles". Bez pochyb, je zvláštní mít tu čest se Stylesem, který dokáže své budoucí obchodní partnery dostat pouhým úsměvem. Hodí na ně zářivý úsměv a má je v kapse. Tadá! Je to jako mávnutím kouzelného proutku. Všechny jím dokáže oblafnout. Myslí si, že úsměv bohatě stačí. Až moc na něj spoléhá. Jednou se mu to vymstí! Jsem ale nucena uznat, že úsměv mu zatraceně sluší.

Pak je tu také: "drsňák Styles", "Majetnický Styles", "Bezcitný Styles", "Tajemný Styles", "Otravný Styles", ale taky "Milý Styles" a "Hodný Styles". Ano, hodně tváří. Začínám si myslet, že je to nejkomplikovanější člověk jakého jsem měla šanci poznat.

A teď a tady na něj zasněně zírám. Sedí naproti mně, vřele a jak jinak s úsměvem na tváři dojednává obchodní podmínky. Sem tam na mě hodí naprosto chladný výraz jen kvůli tomu, abych mu podala potřebné složky s různými smlouvami. Proč se na mě neusmívá jak na ostatní?

"Slečno Whitová, podejte mi šanon s kupními smlouvami." Říká s kamenným výrazem a přitom přes stůl natahuje ruku, zatímco já se přehrabuji mezi složkami poleženými před sebou a hledám ten správný šanon.

"Tady." Snažím se říct co nejpříjemněji a černou, těžkou složku, která je papíry přeplněna mu podávám.

"Děkuji." Říká odměřeně a opět se věnuje svému budoucímu společníkovi, mimochodem úsměv ho ani zdaleka ne a ne opustit.

Nepatrně kroutím hlavou, přičemž rovnám všechny šanony a chystám Stylesovi další potřebné dokumenty. Hlavou mi běhá milión otázek, ale jedna se opakuje nejčastěji: Dělá mi to naschvál?

Co mi vlastně dělá? Nic mi nedělá.

To je právě ono, proč se na mě neusměje jako na ostatní? Co bych chtěla? Je to můj šéf. Takhle se šéf ke svým podřízeným chová, obzvlášť v práci. Co by si ostatní pomysleli, kdyby viděli, jak se šéf láskyplně usmívá na svou sekretářku? Určitě nic pozitivního.

Emily, už se konečně prober! Přiznejme si to, takhle se na tebe usměje, leda tak když bude chtít nezávazný sex. A ty jsi mu podlehla. I s tebou pouhý jeho úsměv dělá divy. Udělala bys pro něj, co mu na očích vidíš a to všechno jen kvůli úsměvu. Jsi slabá Emily! Nikdy nebudeš mít něco víc než jen sex. Nikdy nepoznáš lásku, on ti ji nikdy nedá.

"Stop! Stop!" křičím v duchu z plných plic na své druhé já ve snaze ho umlčet, protože je ke mně až moc upřímné. Bolí to, i když má pravdu. Vlastně já ji mám, musí to přestat!

Chci něco víc než jen sex a to on mi bohužel nedá. Vím to. Vidím mu to na očích. Nikdy by mě nemiloval. Je to ten typ, který si pouze užívá života. Neplete do toho své city a to já nedokážu. Podívejte se na mě! Je mi 22 a ještě nikdy jsem nebyla do někoho zamilovaná. Ne, že bych s nikým nic neměla, ale byly to pouze krátkodobé románky nebo úlety. Až teď tomu všemu přicházím na kloub, tohle mi nestačí. Nespokojím se pouze s nezávazným sexem. Toužím po něčem větším. Po něčem čemu se říká láska.

"Moc rádi přijmeme vaši pozvánku na oběd, pane Finne, však Emily?"

"Vzpamatuj se!" nutím samu sebe a pozornost věnuji dvou mužům, kteří se mocně tyčí naproti mně a Styles se ležérně jednou rukou přidržuje černé otáčivé židle. Koutkem oka sleduji místnost, ve které se nacházíme pouze my tři. Kde jsou všichni? Před chvílí nás tady bylo aspoň dvacet. Zase jsem byla mimo tak dlouho? Další věc, se kterou musím přestat! Nesmím v práci přemýšlet nad ničím jiným než nad věcmi, které se týkají práce. Ničeho jiného! Soukromí do práce nepatří, Whitová! Zapamatuj si to a řiď se tím!

"Jistě" přitakávám formálně Stylesovi.

Ten pokyvuje hlavou. "Sbalte si věci a dojděte na recepci. Počkáme vás tam." Vypouští ze svých úst hlubokým hlasem s rukami hluboko zabořenými v oblekových gatích a kamenným výrazem na tváři.

Pokyvuji hlavou, zvedám se ze židle, složky rovnám na sebe a poté ukládám do své tašky. Zasouvám za sebou židli a rychlým krokem opouštím místnost.
____
"Prosím jeden kuřecí salát a k tomu neperlivou vychlazenou vodu. Děkuji." Diktuji mladé číšnici, která celou dobu sleduje Stylese, přičemž se stydlivě usmívá.

Je to hezká holka, vysoká, štíhlá, hezké zdravé blonďaté vlasy, modré oči, dlouhé husté černé řasy. Ideální partie. Ale i přesto ji Styles úspěšně ignoruje a při sdělování svého výběru hledí zamyšleně do jídelního lístku. Poté ho zavírá, říká chladně "děkuji" a opět bez jediného pohledu na červenající se číšnici, svou pozornost totiž věnuje panu Finnovi. Je to postarší muž, ale i on si všiml hezké blondýny a chvíli si ji pohledem měřil.

Zajímavé. Takže na blondýny není, hm?

Z přemýšlení o tom, jaký má vlastně vkus na ženy, mě vytrhává brnění telefonu, protože se kvůli tomu třese celý stůl a hrozí rozlití drahého šampaňského. Okamžitě po něm chmatám rukou a tu bleskově i s tím otravným předmětem schovávám pod stůl.

Styles společně s panem Finnem umlkají a hází na mě nechápavé pohledy. Styles mi svým pohledem naznačuje něco ve stylu: "Whitová, co to má být? Jste v práci, tak co ten telefon dělal na stole a ještě ke všemu vibroval?!" a pan Finn: "Slečno, víte, že soukromé zprávy ani telefonáty do práce nepatří?!"

"Omluvám se." Říkám potichu a omluvně se na ně dívám. Oni bez jediného slova přestávají na mě zírat těmi vyčítavými, pohoršenými pohledy jako kdybych udělala něco neodpustitelného, a opět spolu o něčem diskutují.

Kdo zas po mě něco chce?

Ukazováčkem přejíždím po tlačítku, které na displeji znázorňuje odemčení, telefon se rozsvěcuje a svítí na něm jedna přijatá zpráva. Klikám na blikající upozornění a zpráva se bleskově otevírá. Zayn?:

"Ahoj kočko, strašně mi chybíš! Nemůžu se dočkat, až tě dneska uvidím. Těším se na tebe!! Xx"

Přistihuji se, jak na displej házím zářivý úsměv.

"Slečno, vaše objednávka." Slyším někde vedle sebe a okamžitě cvaknutím na příslušné tlačítko displej mobilu zhasínám, poté ho dávám do kabelky pověšené na opěradlu židle. Uhlazuji si sukni a vzhlížím k hubené blondýnce stojící netrpělivě po mém boku. V levé ruce držíc misku s kuřecím salátem a v pravé proutěný košík s krásně vonícím čerstvým pečivem.

"Ach, ano." Říkám roztěkaně.

Blondýna přede mě pokládá salát a vedle košík s pečivem.

"Děkuji." Říkám, přičemž jí věnuji krátký zdvořilý úsměv. Blondýna se nepatrně usmívá, přikyvuje a odchází pryč. Bokami hází ze strany na stranu a přitom si koketně prohrabuje dlouhé vlasy. Otáčím hlavou na Stylese, který jak zjišťuji, opět blondýnce svou pozornost nevěnoval a radši se hned pustil do jídla.

Přiznávám, že mám blbé nutkání Stylese kontrolovat pokaždé, kdy se kolem prožene krásná blondýnka. Po očku se na něj dívám, ale on blondýně nikdy nevěnuje ani sebemenší pozornost, avšak "dlouhovlasá" se jen tak odbít nenechává, zkouší dále a vytrvale všechny svoje finty na ignorujícího Stylese. Cítím úlevu, když vidím, že nejeví žádný zájem. Doslova mi padá kámen ze srdce. Nesnáším se za to, že jsem si k němu dokázala za tak krátkou dobu vybudovat nějaké city.

"Whitová se zamilovala!" slyším ve své hlavě. Okamžitě tuto myšlenku zamítám a posílám někam pryč, snažím se ji dostat pryč z té věci posazené na krku.

Láska? Tohle láska není. Je to chtíč, který mě k němu táhne. Je záhadný a to se mi na něm líbí, proto jsem mu podlehla, nic jiného v tom není a láska už určitě ne! Možná i ten jeho vzhled mě přitahuje. Je až neobyčejně hezký a i když je to ještě mladý, nevybouraný kluk to s ženami až moc dobře umí. Tak to je! Žádná láska! Chtíč Emily, zapamatuj si to!!

Neodepsala jsem Zaynovi! Do prdele! Kvůli přemýšlení nad Stylesem jsem na to úplně zapomněla. Lovím v kabelce černý mobil. Schovávám ho pod stůl, jak nějaký puberťák na střední škole, který si v hodině chatuje se svými kamarády a kdyby ho vyučující načapal tak by mu telefon sebral, řekl, ať si pro něj dojde až po škole. Nerada vzpomínám na střední školu. Špatné zážitky, ještě horší vzpomínky.

Pokradmu kontroluji Stylese, abych zjistila, jestli mám čas na rychlé naťukání odpovědi na smsku od Zayna.

Mohlo mi to být jasné. Vždyť on ani neví, že tady jsem. Kdybych teď odešla ani by si toho nevšiml, ale zrovna v tuto chvíli mi to náramně vyhovuje. Aspoň totiž mohu v klidu odepsat Zaynovi stručnou sms:

"Taky se na tebe těším, moc mi chybíš! Buď tam přesně! Ne, že se zpozdíš!…xoxo"

Poté telefon opět ukládám do kabelky a konečně se pouštím do mého oblíbeného salátu, ke kterému zakusuji výtečnou tmavou, sezamovou bulku.

____
"Moc mě těšilo, slečno Whitová." Podává mi ruku usměvavý pan Finn.

Zdvořile ji přijímám. "Mě také." Odpovídám, přičemž se mu dívám zpříma do očí a usmívám se.

Ještě jednou se na mě usměje a pokyvuje hlavou. "Takže, pane Stylesi těším se na další naši spolupráci a doufám, že se o novou pobočku v New Yorku budete dobře starat." Říká s úsměvem od ucha k uchu a podává teď už svému společníkovi ruku.

Styles se usmívá tím svým typickým americkým a pohodovým úsměvem. Bere pana Finna za ruku a potřásá mu s ní. "Nebojte se, budu vás o každém kroku informovat. Nashledanou."

"Nashledanou." Odpovídá pan Finn a pouští Stylesovu ruku.

Naposledy se na pana Finna usmívám a odcházím společně se Stylesem pryč z restaurace.

"Jedeme rovnou na letiště." Říká Styles když se ocitáme na ulici.

"Cože? Vždyť nemáme sbaleno. Teda aspoň já nemám sbaleno." Říkám a zamračeně se na něj dívám. "Já bez svého oblečení a věcí, které mám na hotelovém pokoji, nikam nejedu." Stojím si odhodlaně za svým.

Co ho to proboha zase napadlo za hovadinu?

"Emily, uklidněte se. Volal jsem do hotelu a věci nám sbalí a pošlou rovnou na letiště, takže nemáte důvod panikařit." Říká bez změny mimiky tváře.

Nemám důvod panikařit? Vždyť oni se mi budou hrabat ve věcech? To je nechutné.

"Mám na výběr?" ptám se ho nezaujatě.

"Ne, nemáte." Říká stroze a už stopuje taxík.

"Pojďte, Whitová. Jinak to letadlo nestihneme." Pobízí mě napůl usazený v autě.

Dávám se neochotně do kroku směrem k autu na kraji vozovky a usedám na zadní sedadlo vedle Stylese.

"Kam to bude?" ptá se vousatý chlap za volantem.

"Na letiště." Říká hluboký hlas vedle mě a auto se okamžitě dává do pohybu.
____
Domov sladký domov. Zakláním hlavu a zhluboka se nadechuji čerstvého New Yorského vzduchu. Stojím v letištní hale a čekám na svůj kufr.

"Emily!" slyším někde v dáli hlas, který okamžitě upoutává mou pozornost.

Do široka se usmívám. "Zayne." Říkám a rozbíhám se za postavou, která jde rychlým krokem ke mně s rozpřaženými pažemi.

"Jsem tak ráda, že tě vidím." Šeptám mu do ucha, zatímco mě drtí ve svém náručí až tak pevně, že mě skoro rozmačkává.

"Ty mě taky, kočko. Ani nevíš jak moc." Říká zase on a pomalu se ode mě odtahuje. Jenže já ho chytám za riflovou bundu a opět si ho přitahuji do objetí.

"Páni, netušil jsem, že jsem ti chyběl až tak moc." Říká, přičemž se trochu uchechtává.

"Jen mě nepouštěj." Opět mu šeptám do ucha a ještě pevněji ho chytám kolem krku. Zhluboka se nadechuji a vdechuji Zaynovu kolínskou. Je to o čarující vůně. Myslím, že se usmívá a také si mě za pas přitahuje ještě blíže k sobě. To jsem potřebovala. Potřebovala jsem se cítit v bezpečí a vědět, že mě má někdo rád. Teda aspoň takhle na mě Zayn působí.

"Ehm" ozývá se nepříjemně blízko mě. Lekám se, pouštím Zayna a otáčím se za tím zvukem. Pane bože. Zase on? To mi nemůže dát na blbý víkend pokoj? Až moc falešně se na něho usmívám a čekám, co z něj vypadne.


"Tady máte kufr. Nějak jste na něj zapomněla." Říká odměřeně a přitom se dívá na zavazadlo po svém boku, které stále drží za držadlo.

Nechápavě na něj čučím. Na nic jsem do prdele nezapomněla. Vím, že tam ten kufr byl. Chtěla jsem se pro něj vrátit, proč mi ho dovezl? Zase mu o něco jde? Tak, myslím, že stačí. Hezky se uklidni, poděkuj mu a odejdi pryč z tohoto letiště společně s krásným hnědookým a až moc sexy chlapem po svém boku.

"Děkuji, ale nezapomněla jsem na něj. Vrátila bych se pro něho, ale ještě jednou děkuji, pane Stylesi." Opět kouzlím na tváři přehnaně falešný úsměv.

"Nemáte zač, slečno Whitová." Objevuje se mu na tváři mírný úsměv, kterým mě dostává do rozpaků, protože to není jen tak obyčejný "mírný úsměv" spíš takový ten: "mám něco za lubem a ještě se budeš divit". Docela se začínám bát.

"Emily? Proč nás neseznámíš?" ptá se mě Zayn s úsměvem na tváři.

No super, tohle mi ještě scházelo. Seznamovat svého možná budoucího partnera se svým šéfem, se kterým jsem se jen tak mimochodem vyspala. Jak komická situace.

Otevírám pusu, že začnu s tím stupidní představováním, ale mezi tím mi do řeči skáče kudrnatý debil.

"Jsem Harry Styles, nadřízený Emily." Říká neodolatelným hlasem a ještě neodolatelnějším úsměvem na tváři s rukou napřaženou a čekající na tu Zaynovu.

"Těší mě, Zayn Malik, kamarád Emily." Odpovídá Zayn a na slovo kamarád dává, zbytečně přehnaný důraz. Taktéž k Stylesovi vztahuje ruku a zdvořile mu s ní potřásá.

Stojím tady jak solný sloup, připadám si jak třetí kolo u vozu a dívám se na svého kamaráda Zayna jak se seznamuje s mým šéfem a přitom se až podezřele kamarádsky na sebe usmívají. Připadám si, jak v nějaké noční můře. Jestli je to opravdu jen noční můra, chci se z ní okamžitě probudit. Prosím Emily, vzbuď se! Hned teď! Jednou rukou se nenápadně štípu do té druhé, abych zjistila, jestli je to opravdu zlý sen.

"Au!" vyhrkávám ze sebe v duchu.

Dobrá, takže to není zlý sen. Teď se zhluboka nadechnu, uklidním se. Řeknu Stylesovi ty sračky ohledně toho ať si užije víkend a blá, blá, blá. Vezmu Zayna a společně odsud konečně vypadneme!

"Ehm, tak mějte hezký víkend, pane Stylesi." Sypu ze sebe rychle zdvořilá slova a bez očního kontaktu mu beru z ruky držadlo mého kufru. Otáčím se na Zayna, doširoka se na něj usmívám a pohledem mu naznačuji, že bychom mohli už konečně jít.

"Ou, také mě těšilo, pane Stylesi. Třeba se ještě někdy uvidíme." Říká Zayn a já se nepřestávám divit.

Co to kurva má znamenat?

"Ale no tak, neříkej mi "pane Stylesi", jsem Harry." Opět to říká přátelským tónem.

"Dobře, tak tedy Ahoj Harry." Říká Zayn a přátelsky Stylese poplácává po rameni.

Ještě víc na něj kulím oči. Pusu mám dokořán a nohy přimrzlé k zemi. Nebudou z nich teď nejlepší kamarádi na život a na smrt, že ne?

"Emily, zavři tu pusu." Slyším Zayna.

Nevěřícně třesu hlavou a pusu na povel zavírám. Zamračeným pohledem chvíli zkoumám Zayna, který má na tváři krásný úsměv a čokoládové oči zavrtané do mě, jako kdyby o nic nešlo takhle se seznámit s mým šéfem a ještě ke všemu si s ním začít tykat. Však proč ne, že? Poté otáčím svou pozornost na Stylese, který stojí po boku Zayna a také mě probodává pohledem. Na hlavě ten svůj neodolatelný rozcuch a na tváři… úsměv? Jako vážně? Teď už se na mě usmíváš? Tohle nebude jen tak. Něco na mě hraje. Vždyť předtím než jsme odletěli do Paříže Zayna mohl pohledem zavraždit. Měla bych přijít na to, o co mu sakra jde!

"Zayne jdeme." Popadám Zayna za rukáv a škubnutím za něj, ho otáčím zády k Stylesovi. Zayn se tváři zprvu nechápavě, ale poté co vidí můj ne moc pozitivní výraz ve tváři, radši nic neříká a dává se do kroku.

Jsem až moc naštvaná a vytočená. Cožpak to ani tomu Zaynovi nebylo blbé se skamarádit s mým šéfem? Nejradši bych začala z plných plic ječet. Za strašně dlouhou dobu mě něco dokázalo takhle vytočit. Zase je to kvůli němu! Kvůli mému kudrnatému šéfovi, který má nepochybně něco za lubem. Štve mě to! Štve mě, že nevím, co chystá.

Zayn mi otevírá dveře auta a já bez jediného slovo vplouvám dovnitř se stále zamračeným výrazem a rukama založenýma na prsou. Dveře hbitě zavírá, obchází auto a sedá si na místo řidiče. Pohybem klíčků v zapalování auto startuje a konečně mě odváží pryč z toho letiště! Pryč od Stylese!

"Kočko, co ti je? Proč nemluvíš?" ptá se mě udiveným hlasem po, pěti minutovém mlčení.

"Nevím, jestli tobě, ale mě nepřijde normální, aby ses bratříčkoval s mým šéfem." Říkám, přičemž se nezaujatě dívám z okýnka, avšak po chvíli otáčím hlavou a sleduji Zayna, který se pilně soustředí na řízení. "Nic mi k tomu neřekneš?" dodávám s pozvednutým obočím a pohledem zabodnutým do jeho profilu tváře.

"Nevěděl jsem, že je to něco nezákonného." Říká nechápavě.

"Nezákonného? Neříkám, že je to nezákonné. Jen, proč jsi to udělal, Zayne? Předtím, když jsi mě vezl na letiště, jste se pohledy málem pozabíjeli a naráz se s ním seznamuješ? A dokonce si tykáte?" říkám podrážděně a pociťuji malou úlevu z toho, že jsem to na něj všechno vysypala.

Zayn na mě vrhá krátký pohled, který nemám ani šanci rozluštit, protože v tu chvíli zastavuje auto u kraje vozovky. Odepíná si bezpečnostní pás a vychází z auta ven.

Co to má znamenat?

"Emily, vystup si!" nařizuje mi Zayn stojíc v otevřených dveřích spolujezdce.

Házím na něj nechápavý pohled, kterým mu naznačuji, že rozhodně nevylezu z auta uprostřed noci a ještě ke všemu někde uprostřed nejrušnější ulice v New Yorku.

"No tak." Říká prosebně a nastavuje mi svou ruku, aby mi pomohl z auta. Chvíli pohledem těkám se Zayna na jeho ruku, ale za okamžik se přistihuji, jak mu ochotně vkládám svou dlaň do jeho a stojím před otevřenými dveřmi Zaynového auta a samotným Zaynem před sebou, se svojí rukou v jeho a naprosto spoutaná sílou okamžiku a jeho krásnýma očima až tak, že nejsem schopná pohybu.

"Emily, nemám v plánu být s tvým šéfem kamarád na život a na smrt." Trochu se uchechtává a chytá mě oběma rukama za tváře a tak mě nutí, abych se mu dívala jenom do očí. "Jen nechci být za zlé se šéfem možná mé budoucí holky." Říká trochu nejistě, ale mně se na tváři objevuje upřímný úsměv.

Doopravdy právě řekl "mé budoucí holky"?

"Ano, kočko? Nic jiného za tím není, slibuji." Stále se svýma čokoládovýma očima vpíjí do těch mých.

Usmívám se a krátce přikyvuji. Zayn se také usmívá a pomalu svou hlavu sklání k té mé, přičemž pomalu zavírá oči. Dělám úplně to stejné a po chvíli se setkávám se jeho teplými rty. Líbáme se zprvu pomalu a něžně, ale poté zrychlujeme a každý se probojovává jazyky do úst toho druhého, kde svádí boj na život a na smrt.


"Chci tě." Šeptám mu do rtů po mezi horoucími polibky.

Zayn mě přestává líbat a zpříma se mi zadívá do očí. "Jsi si jistá?" ptá se mě.

Přikyvuji a Zayn se rozhlíží kolem. "Tady?" říká zaskočeně.

"Ne, tady." Odpovídám a rukou ukazuji na auto.

Zayn na mě kulí oči. "Opravdu?"

"Ne, dělám si srandu." Propukám v hlasitý smích.

Zayn se na mě mračí a já mám pocit, že bych to měla nějak odlehčit. Chytám ho za tričko a přitahuji blíže k sobě. "Ne, že by se mi sex v autě se strašně sexy chlapem nezamlouval, jenže tohle je ta nejrušnější ulice. Neboj, miláčku jednou si to s tebou v autě klidně rozdám." Říkám a dávám mu dlouhý polibek. "Ale spíš jsem měla na mysli pokoj s postelí." Dodávám a ruky obmotávám kolem Zaynova pasu, kde si prsty proplétám do sebe a tak ho nutím, aby ke mně přistoupil blíže, přičemž se zády opírám o bok auta.

"Hmm, něco by tu bylo." Říká uličnicky a prsty mi přejíždí po stehnech.

"No? Tak? Nemuč mě!" doslova kňučím a dělám na Zayna psí oči.

Dává mi drobný polibek na špičku nosu. "Nasedni do auta, kočko." Říká a provokativně mě plácá přes zadek, až mírně leknutím nadskakuji. Opět si sedám na místo spolujezdce, Zayn mi posílá vzdušnou pusu a dveře za mnou zavírá.

Po asi pěti minutové cestě a nedočkavosti Zayn konečně zastavuje. Rozhlížím se po okolí, kde se zrovna vyskytujeme.

"Zayne? Jsi si jistý?" ptám se ho, protože si tím mít sex s ním u něho doma ještě když má dva sourozence nejsem zrovna jistá.


"Neboj, kočko. Nikdo není doma." Říká a už vystupuje z auta.

Trochu se uvolňuji a následuji ho k němu dom. Zayn hbitě otevírá vchodové dveře.

"Pojď." Bere mě za ruku a já dávám rozkaz svým nohám. Vede mě nahoru po schodech, kde se nám odkrývá pohled na dlouho chodbu s mnoha dveřmi. Zayn postupuje dozadu až na konec chodby. Otevírá bílé dřevěné dveře napravo, vtahuje mě dovnitř a dveře za námi zavírá.

Rozhlížím se kolem. Je to tu hezké, útulné. Takové chlapecké a na můj vkus strohé. Na modro vymalované, avšak jednu zeď zdobí různé obrázky a grafity.

"To ty?" ptám se a prstem ukazuji na pomalovanou zeď.

"Ano, pomáhá mi to se odreagovat." Říká, přistupuje za mě a začíná mi polibky obsypávat krk. Já zavírám oči a nakláním hlavu na bok, aby měl Zayn lepší přístup. Cítím, jak se mi začíná zrychlovat dech a srdce bije jako splašené. Chci víc! Prudce se Zaynovi otáčím čelem a začínám ho náruživě líbat. Chvíli je mým chováním zaskočený, ale spolupracuje. Rukama zajíždím k jeho riflím a zkušeně mu na nich rozepínám punt. On nezůstává pozadu, protože svýma rukama putuje pod mé tričko a rychlým, šikovným pohybem rozepíná podprsenku. Do polibku vydávám zvuk podobný vrčení na znak toho, že bude brzy bez riflí. Zayn se usmívá a celé moje tělo zkoumá svýma rukama. Strkám ukazováčky do pout riflí a strhuji je se Zaynových boků. Rifle se mu sunou až dolů ke kotníkům. Kouše mě do spodního rtu a tak mi dává najevo, že je teď na řadě pro změnu on. Opouští mé rty a místo toho si kleká na kolena přímo přede mě. Skláním hlavu a setkávám se s jeho škádlivým hnědookým pohledem. Záludně se na mě dívá a prsty rozepíná zapínání mé černé sukně. Poté mě až přehnaně pomalu z ní vysvlíká, aniž by přerušil oční kontakt. Moc dobře ví, jak mě tímhle pomalým jednáním mučí. Tam dole jsem až kurevsky moc mokrá.

Sukni odhazuje někam pryč, konečky prstů mě hladí po lýtkách a postupuje, víš, až ke stehnům kde se zastavuje a prolamuje nás oční kontakt, protože svou hlavu sklání dolů a dívá se na mé nohy v černých punčocháčích, přes které prosvítají černé krajkové kalhotky.

"Vždycky jsem chtěl tuhle věc roztrhat." Slyším Zaynův sexy hlas. Rty mi přejíždí po levém stehnu, chvílemi mi do něho i přes silonky kouše. Rukama mi mačká zadeček.

Nedokáži ze sebe vydat nic jiného než jen slastný sten, avšak po chvilce říkám: "Do toho, roztrhej je." Dávám mu povel.

Zayn ani chvilku neváhá. Do úst bere tenkou látku silonkových punčoch na jednom ze stehen a prudkým pohybem dolů za ni tahá a tak slyším jak se, látka páře. Zavírám oči a ruky zabořuji hluboko do Zaynových vlasů. Po chvilce zvuk páření utichá a já oči otevírám, skláním hlavu a dívám se na díru, která vede od vrchu stehna až po koleno. On se na mě usmívá a silonky ze mě stahuje. Stoupá si na nohy, zbavuje mě i červené halenky, kterou hází na opěradlo křesla na protější straně. Chce mi sundat i rozepnutou podprsenku jenže já ho zastavuji.

"Ne, ne, ne" říká a oběma rukama si držím rozepnutý kus oblečení. "Tahle by to nešlo. Ty máš na sobě pořád ještě tričko a trenky." Dodávám a laškovně ho obcházím. Soupám si za jeho záda, dávám mu dlouhý polibek na krk. Slyším, jak zavzdychal a to mi kouzlí úsměv na tváři. Jenže pak dělám něco pro něj nečekaného. Docela rychle z něho stahuji trenky a on zaskočený mým chováním stojí na místě jako opařený.

"Teď jsme si docela kvit." Stoupám si na špičky a šeptám mu do ucha, do kterého ho potom provokativně koušu. "Ještě to tričko, bejby." Říkám pro změnu do druhého ucha a také ho do něj koušu. "Ruky nahoru." Rozkazuji a on mě okamžitě poslouchá. Chytám za lem trička a přetahuji mu ho přes hlavu. Tričko pouštím na zem a pomalinku ho zase obcházím, abych mu viděla do tváře. Stojím krůček před ním a měřím si ho pohledem od hlavy až k patě. Páni, tělo má vypracované. Svaly tam kam se podívám. Tenhle chlap na sobě tvrdě maká. Opět na něj házím svůj provokativní úsměv, skousávám si spodní ret a jedním pohybem rukou, kterýma jsem zatáhla za ramínka podprsenky, ze mě tenhle kus oblečení padá.

"Ještě ty kalhotky, krásko." Říká, přičemž ukazuje na mé krajkové spodní prádlo.

"Myslela jsem, že bys mi je chtěl sundat ty, bejby." Odpovídám a provokativně se koušu do ukazováčku a mírně pohazuji vlasy.

"Bude mi ctí." Říká rychle. Okamžitě ke mně přistupuje a kalhotky jsou v cuku letu pryč.

Propukám v hlasitý avšak krátký smích. Zayn mě bere do náručí a já utichám.

"Teď jsi jenom moje, kočko." Šeptám mi do ucha. Jde pomalu k posteli, na kterou mě pokládá a lehá si na mě.

"Připravená?" opět mi šeptá do ucha. Jen krátce přikyvuji a obmotávám Zaynovi nohy kolem pasu a rukama ho chytám za ramena. Rychlým pohybem do mě proniká a já ze sebe vydávám tichý sten.

"Dobrý?" ptá se polekaně.

"Ano, pokračuj." Ujišťuji ho a také ho vybízím.

Zayn se dává do pohybu. Nespěchá na to. Dává si na čas, ale po chvilce už oba sténáme jména toho druhého. Nehty zarývám Zaynovi do zad a kotníky tlačím do jeho boků. On pro změnu kouše mé naběhlé bradavky.

"Zayne, už budu." Vydávám ze sebe zadýchaným hlasem a poté už cítím ten báječný pocit, který přichází s krásným uvolňujícím orgasmem.

Zayn se svaluje na bok vedle mě a oba nás přikrývá svou flanelovou pokrývkou. Rukou si mě k sobě přitahuje. Lehám si na jeho nataženou paži a on mě hladí ve vlasech. Nohy máme propletené do sebe a jen spokojeně oddychujeme ještě zmožení tím krásným sexem.

No to snad ne! Probouzí mě z podřimování a užívání si Zaynového vískání mých vlasů zvuk sms zprávy, který vydává kdo jiný, než můj telefon.

"Podám ti to, kočko." Říká Zayn a dává mi pusu na čelo, poté se rychle hrabe na nohy a míří do mojí kabelky pro telefon.

"Tady." Říká s úsměvem na tváří a do ruky mi podává černou věcičku.

"Děkuji." Odpovídám a pouštím se do čtení smsky.

"Em, i hned dojeď do 169ky a ne, nepočká to! Makej!! -Luss & Kate xx"

Bože, co zas vyvedly? Jestli to bude nějaká blbost tak je zabiju.

"Zayne, já musím jít." Říkám neochotně Zaynovi.

"Cože? Proč?" ptá se mě zaskočeně.

"Ségra a kamarádka po mě něco chtějí." Říkám rychle, přičemž se soukám do svého oblečení a spolu se Zaynem v patách utíkám po schodech dolů k vchodovým dveřím.

"Zavolám ti." Říkám ještě a dávám mu dlouhý polibek.

"Budu čekat. Zatím kočko." Říká a přitahuje si mě k sobě, aby mi dal ještě jeden rychlý polibek. Usmívám se na něj a rychle stopuji kolem projíždějící taxík, ve kterém vzápětí mizím a diktuji adresu baru.


-By Hanna


*Tak, kde začít? :D..Je tady po stráááááášně dlouhé době new část..:))..Jsem ráda, že jsem ji konečně dopsala :D Měla bych poděkovat, že mě k tomu Katuška a Nikolka donutily, ne? :D..Takže, děkuji holky :*...Je věnovaná vám :3..Jooo :O...a opožděně Katušce k jejím narozeninám :**...Máš tam ten sex lásko :3 jak jsi chtěla :D..i když není s Hazzou o.O..doufám, že mi to promineš :** Love U!!
-No? Co na ni říkáte? :3...
-Hope u like it! :'))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikpší Nikpší | 10. března 2014 v 19:57 | Reagovat

páni já mám věnování :DD bomba :** taky tě miluju Haňullínku :DD úžasná jako vždy a už se nemůžu dočkat dalšího dílu, jenom doufám, že to nebude zas tak dlouho :DD ale snad se zas dočkám dlouhé kapitolky s božským sexem :**

2 -Hanna- -Hanna- | 10. března 2014 v 20:32 | Reagovat

Joo...děkuji Nokolko moje :*...no bude se snažit napsat ji co nejdřív :DD..dlouhou pauzu si už asi dávat nebudu :DD..
-jasně..:3...sex zas někdy bude :33

3 Martíí<3 Martíí<3 | 23. března 2014 v 14:31 | Reagovat

Brouku je to boží, hlavně ta část se sexem. Těším se na další, doufám že bude co nejdřív :) ... :DD

4 -Hanna- -Hanna- | 30. března 2014 v 14:47 | Reagovat

Děkuji mojáá :**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama