Tanec života - 1. díl

20. února 2014 v 23:15 | meum-amo-vita |  Tanec života

"Takže dáme se do toho," pověděl učitel tance Liam Payne. Pro studenty jen Liam, protože prý není tak starej na profesora.

Namakenej chlap, kterej ví, co chce. Jenže chce toho až moc. Moc po mně. Jak mám sakra dokázat tancovat s Harrym Stylesem? Nejarogantnější kluk na celé škole. Miláček všech holek, až na mě. Nikdy jsem si ho moc nevšímala. Nikdy jsem si moc nevšímala ničeho.


Jakmile jsem nastoupila na univerzitu, začala jsem se plně věnovat tanci a učení, které mi dělá problém. Z poslední opravné zkoušky jsem dostala F. Tedy nedostatečné. Mám možnost si ji opravit na konci semestru, ale bojím se, že to nezvládnu. Proč na taneční škole chtějí po nás matiku nebo dokonce filozofii? Ano umění, dějiny nebo historie tance, to chápu, ale matika? Ne. V žádném případě.

Musím tu zkoušku udělat, ale nebude to stačit na postup do dalšího roku, proto musíme bojovat o stipendium. Oba.

Stejně nechápu, jak nás mohli dát dohromady.

Mě, Ashley Harper, dívku, která žije tancem, nezvládá teorii. A Harryho, který je přímo génius přes matiku, vědu a všechny předměty, které tu jsou. Ale tanec? Já bych ho nazvala polenem. Umí tancovat, to jako jo, ale trvá mu dlouho, než se vše naučí…

"Fajn, takže začne třeba Ash. Ukaž nám, co všechno umíš ano?" Já? Sakra proč mám jít první? NE nepanikař, stojí před tebou jen dva machři. To dáš. Sakra. Nádech výdech a jdeme do toho.

Pustila jsem si písničku z mobilu, kterou jsem zapojila do repráků a stoupla si doprostřed místnosti. Moje nejnovější sestava.

Stojím čelem k těm dvěma. Harry zvedne obočí a čeká, co zatancuji. Nikdy mě ještě neviděl tancovat nebo o tom aspoň nevím.

Začíná hudba a já počítám přesné vteřiny, abych mohla začít i já. Zvedám ruce a udělám jednoduchou otočku, zády ke klukům kroutím boky a dostávám se do dřepu. Jednu nohu natahuji dozadu a na té druhé držím celé tělo. Pravou rukou se dotknu špičky tenisek na natažené noze, přisunuji druhou a v kroutivém pohybu se dostávám nahoru. Vyskakuji do vzduchu, dopadám jen na špičku pravé nohy a udělám most z vrchu. Zpevním ruce, vyšvihnu nohy a držím se jen na rukou. Natáhlé nohy, které se tyčí ve stojce pomalu krčím dolů, až jsou pokrčená, jako bych dělala dřep ve vzduchu. Pouštím levou ruku a pravou pomalu pokrčuji. Hlavu mám těsně u země, vyšvihnu nohy na zem a jsem v původní poloze. Čelem k nim, pevně na nohou.

Ignoruji všechno. Teď jsem tu jen já, hudba a tanec, který mě doslova pohltil.
Protřepu hlavou, cítím, jak mě vlasy lechtají na tvářích, ale nevadí mi to. Jedna noha dopředu, druhá hned vedle ní. Kroutím rukama, usmívám se a tancuji přes celou místnost. Ruce nahoru, dolů, dřep, hvězda…

Hudba pomalu ustává a já se snažím zklidnit dech, protože teď přijde poslední kousek. Trojitá otočka a závěr, natáhnout pravou ruku, vykopnout pravou nohu a spojit. Při mírné otočce se schoulit do klubíčka a skončit na zemi.

"Celkem to ušlo, Ash. A nic jinýho neumíš?" "Tak se ukaž ty!" zavrčela jsem na něj a stoupla si na jeho místo. Zazněly první tóny písničky a Hazza se začal kroutit do rytmu. Musím uznat, že je celkem dobrej, ale je úplně někde jinde než já. Jiné pohyby, hudba, prostě všechno. "Hmm tak co?" žduchnul do mě a tím mě vyrušil z přemýšlení. "Už na mě nikdy nesahej, jasný?" "Čůzo," odlevil si. "Kreténe," plivla jsem mu nadávku do tváře. "Hej hej klid ano? Jste tu jenom chvilku a už se mi to nelíbí. Musíte spolupracovat a ne se tu hádat jak dvě slepice sakra. Jasné?" "Ale..." "Žádné ale Ash, teď jsme si tu všichni rovni a budeme si pomáhat. Co třeba se usmířit?" "Nikdy." "Harry ještě ty začínej. Takže takhle, já jsem odteď Liam, ty Harry a ty.." ukázal na mě a zvednul obočí, "Ash. Jinak se jmenovat nebudeme, ok?" "Budu se snažit, ale nic nezaručuju," pověděla jsem, ale přesto jsem věděla, že to nikdy nebude pravda. On pro mě navždy zůstane jen kudrnatej kretén.

A teď přichází to nejhorší. Musíme se poznat navzájem. Ne jako vědět, jaké kdo pije kafe, oblíbená barva nebo tak. Musíme se naučit tancovat jako ten druhý. Znát všechny kroky toho druhého, každý pohyb a pak to sloučit. Bude to ještě velkej boj a já mám pocit, že už teď prohrávám
.
Opět musím začínat já. Sakra to jsou ti dva takový gentlemani nebo co? Bože.
Stojím hned vedle Harryho, který mě učí jeho kroky. Myslím, že to není tak těžké, jak se zdálo. Pár kroků, otočka, pohyb hlavou nalevo, rychlý dřep, pohyb napravo a zakončení sexy pózou. Sexy pózou? Sakra Ash, co je na tom sexy? Hmm, jako ty jeho svaly to ano, ale jinak nic.

Zkoušeli jsme to asi milionkrát stále dokola a já už to znala nazpaměť.

"Fájn dejte si oddech a hodinku volna, já musím učit a pak budeme pokračovat," řekl znenadání Liam a já byla za tyhle slova spokojená. Nedokážu tu být zavřená celý den jen s nimi. Miluji svobodu a samotu, alespoň na chvilku. A to teď vážně potřebuju.

Zvedla jsem se ze země, vzala si kabelku a odcházela pryč. Liam už tu dávno nebyl a Harry nevypadal, jakože by chtěl odcházet. Tahám za kliku ode dveří a slyším slova toho namachrovaného idiota: "To že nám dal volno, neznamená, že odejdeš. Musím se to naučit jasný? Víš, že mi to bude trvat dýl a…" "A nic. Mám volno a odcházím. Ty," ukázala jsem na něj, "si dělej, co chceš, ale mě do toho laskavě netahej." A s těmihle slovy jsem odešla do kavárny na pořádné lattéčko. Alespoň tady budu mít snad klid.

Sedla jsem si, v ruce držela horké kafe a učila se filozofii. Samé cizí jméno, filozofické názvy a já nevím co, ale stále je to dobré. Příští týden mi zase začíná matika a to budou teprve kouzla.
***
Jdu po chodbě a užívám dosavadní ticho a klid. Miluji to tu, i když je to vážně těžké. Rozhlédnu se, jestli někoho vidím nebo ne a potom dělám tu nejstupidnější věc, která se ve škole dá dělat. Tancuji podle dlažby, která je do tvaru kruhů.

Položím kabelku, opřu ji o jednu ze skříněk a už natahuji nohu na tmavou dlažbu. Točím se, zvedám nohy, skáču a zpívám si. Miluji tuhle volnost. Točím se a vzpomínám, jaké to bylo, když jsem takhle tancovala jako malá. Když mě mamka vedla do baletu, měla jsem růžovou sukýnku a učila se první kroky. Musím se usmát nad mými myšlenkami. Je to už tak dávno.

Vidím, jak kolem mě začínají procházet pobavení studenti a pak si uvědomím, že už by měla končit hodiny. Sakra. Nesnáším, když mě takhle někdo vidí. Vezmu si kabelku a letím do naší zkušebny, kde se Harry pokouší naučit moji sestavu.

Stojím u dveří a pozoruji ho, jak se snaží si vzpomenout, co tam bylo. Tancuje kousek po kousku, ale není to správně a hádám, že on to ví. Nadává. Nadává nejen na tanec, ale i na mě a to celkem dost. Už to nevydržím, a musím se začít smát nahlas. "Héj to není fér, je to tvoje sestava. Nemůžu za to, že je tak těžká." "Kdyby ses viděl tak se taky směješ a pro tvoji informaci, to co budeme tady tancovat, bude horší." "A ukážeš mi to nebo ne?" řekl prosebně.

"Najednou, když něco pán potřebuje, dokáže být i milý?" "Já jsem milý vždycky," nezapomene přidat ironický úsměv. "Hmm to jsem si vážně všimla." Jinou reakci asi ani nečeká. Nevím, proč jsem na něj tak hnusná, ale vytáčí mě každým slovem a to spolu pracujeme jen jeden den. Vážně netuším, co budu dělat dalšího půl roku. Budu se nejspíš muset naučit být milá, ale na něj? Jo to půjde hodně těžko.

Sundala kabát a přezula jsem se do bílých tenisek, sepla vlasy alá hovno a pořádně se protáhla. Tohle bude ještě na dlouho.

Během chvilky došel Liam a v ruce držel kafe, nejspíš to není těžké jen pro nás. Chápu ho. Musí nás sladit a pak něco vymyslet, tak aby to mělo úspěch, a to opravdu není lehké
.
"Tak dáme se zase do práce," napil se kafe a šel na parket, kde se Harry posadil. "Sjedem si to, co ses naučila Ash a pak to naučíme Harryho a prosím buď milá," prosebně se na mě kouknul. "Fájn, co mi zbývá?" Nic.

Stoupla jsem si hned vedle Harryho, už jsem nepotřebovala vidět jeho kroky. Zapamatovala jsem si je. Úsečné pohyby a k tomu kroky, dřep, dvojitá hvězda a sexy póza.

Hudba se začíná rozléhat po celé místnosti. Pomalu dýchám a vsakuji tóny do každičké buňky v těle. Stojím hned vedle Hazzy, ale přesto ho nevnímám. Krok nalevo a tím pro mě začíná tahle taneční bitka. Musí se mi to povést. Musím mu dokázat, že už dávno nejsem ten nováček, který nezapadl. Tentokrát se nevzdám tak lehce své pozice.

Posledních pár slov, kroků, pohození hlavou, přidávám si něco navíc. Osvěžím tanec o pár výskoků, kde ve vzduchu udělám kotoul a dopadnu do dřepu. Končím stejně jako on. Sexy pózou.

Hudba přestává a já si sednu na zem, protože vidím, že Liam bude mít dlouhý proslov. Bože.

"Takže, nebudu lhát, bylo to fákt dobré. Ash, jsi skvělá tanečnice, dokážeš napodobit jeho kroky s takovou přesností a přitom se usmíváš, jako bys nad tím ani nepřemýšlela a to se mi líbí. A ty, Harry, nesmíš na sobě znát, že tě něco zmate. Zatancoval jsi to perfektně, ale je to tvoje sestava a proto by sis měl být jistější. Usmívej se a nenech se ničím překvapit, ok?" "Fájn tak je zase lepší, no. Nemůžu za to, že jí jde tanec sám od sebe." Vyjel na Liama, měla jsem chuť mu pěkně něco povědět, ale Liam mě zastavil šíleným pohledem, který říkal: Cekneš a je po tobě.

"Neříkám, kdo je lepší jasné!" "Ale vždyť jsi to řekl, je prostě lepší. Naučila se to rychle. Zatancuje to s úsměvem a ještě si ta přidá salto nebo co to je. Ano uznávám, možná to tam bylo pěkné, ale je to moje sestava a tu kazit nebude, takže pro příště..." "Žádné příště nebude, abys věděl. Vzdávám to. S tebou prostě tancovat nebudu. Najdu si způsob jak se dostat do dalšího ročníku bez tebe. Lii děkuju za tvůj čas a promiň."

Odcházela jsem a v očích mě začaly pálet slzy. Vzdala jsem svoji jedinou šanci a já to věděla. Ale takhle to prostě nejde. Nedokážu s ním tancovat. Nedokážu s ním ani normálně promluvit a to už od prvního dne na téhle škole. Pamatuju si na ten den. Na den, kdy mě "král" školy přivítal.

Pohled Harry
Sakra. Posral jsem to, nechtěl jsem na ni být zlý, ale já... prostě to jinak nejde. Tolik jí závidím její nadání na tanec, je až neuvěřitelné, že je tak skvělá. A má pravdu. Se mnou to stejně nikam nedotáhne. Ale zároveň je tu ten problém, stipendium. Dostaneme ho, pouze když uspějeme v soutěži. Spolu jako taneční pár, který obsadí první příčku. Jako muž a žena, kteří mluví pomocí tance. Nezvládnu to bez ní. Nemám šanci.

Možná ona najde nějaký způsob jak to udělat beze mě, ale nebude to lehké. Už tak mohla být ráda, že jí dali tuhle možnost. Jenže v jednom má pravdu. Mezi ní a mnou je rozdíl. Ona rupne na taneční škole z matiky, kdež to já z tance. Takže kdo z nás je na tom hůř? Bohužel já.

Doprdele.

Sedl jsem si na zem a frustrovaně zajel prsty do svých kudrlin. Tohle gesto dělám velice málo, a to jen tehdy, když jsem v koncích. A to teď jsem.

"Harry, myslím, že bys za ní měl jít," pověděl mi Liam. Vím, že má pravdu, ale nebudu přece dolejzat ne? Už takhle se ve škole povídá, že tancuju s šílenou Ash. Já vím, zní to strašně, ale já jí to nevymyslel. Může si za to sama. Je to magor do tancování, a přesto jí stejně hrozí vyhazov. Když tak nad tím přemýšlím, je to vlastně chudák. Tancovat umí, ale je jí to k ničemu.

"A proč? Stejně o mě nestojí!" vyjel jsem na něj, aniž bych si svoje slova rozmyslel. Neměl jsem na to vůbec právo. Chápu ji, celé 2 roky co zde studuje, jí každý jen ubližuje, pomlouvá, ale nikdo nevidí, jak je dobrá. Já to taky neviděl. Nikdy, vždy jsem se jen posmíval. Smál se jí za to, co ona miluje. Za tanec, kterým žije a teď kvůli mně proletí.
"Hele Harry, vím, že se nemáte zrovna moc v lásce. Vím, co se o ní povídá a taky už jsem slyšel, jak to snižuje tvoji popularitu, ale teď na to ser. Pokud ji nedonutíš ty, tak to nikdo jiný nedokáže. A potom budete v háji oba. Možná ona nějaký způsob najde, přece jenom je skvělá tanečnice, a kdyby hodně přidala na učení a měla potom samé Ačka, tak by ju možná pustili dál. Ale tebe? Nemyslím si. Ty ji potřebuješ víc, než ona tebe." "Já vím," povzdechl jsem zničeně. Má pravdu a to se mi vůbec nelíbí.

"Použij na ni svůj šarm, chlape, podlézej jí, ale hlavně ji dostaň zpátky. Nezaslouží si proletět jasný?" "Dobře, budu se snažit, ale nejsem si jistý…" "Je to jen ženská, která miluje tanec, a proto jí musíš dokázat, že to zvládneš i ty. Dělej, co můžeš."

Zvednul jsem se a šel ji najít. I kdyby se mnou už nikdy nechtěla mluvit, nesmím jí zkazit její sen. Zas až takový sobec nejsem. Páni já si přiznal, že jsem sobec. Sakra co se to se mnou děje?

Zavírám dveře, když slyším Liamovy poslední slova: "Nikdy se o tomhle rozhovoru nesmí dozvědět, jasné? Jinak by skoncovala s námi oběma." "Nic se nedozví, nikdy. Slibuju." A pak jsem odešel ji hledat.

Prohledal jsem celou školu, ale nikde jsem ji nenašel. Panebože co teď? Musím ji najít, než si svoje činy rozmyslím. Kdybych alespoň věděl, který pokoj na koleji je její.

Pohled Ashley
Slyším cvaknutí konvice a zalévám si jahodový čaj. Sedím nad učením a snažím se to dostat do hlavy. Ať dělám, co chci, prostě to nejde. Musím se nějak uvolnit. Provětrat hlavu.

Pustila jsem si písničky, rozhodnutá, že budu tancovat, ale už ani to nejde. Stále slyším ty kecy, které se nesou po škole: Ash zase tancuje, ale stejně je jí to k hovnu, neudělá zkoušku a rupne. To stipendium nikdy nedostane. Chudák Harry, musí tancovat s takovou nickou!!

Slyším ty slova při každém pohybu, otočce, ale i ve slovech mé oblíbené písničce. Mají pravdu. Všichni mají pravdu, nezvládnu to. Akorát jsem mu pokazila reputaci. Vzdala jsem se svého snu, pro jeho dobro? Aby byl zase uznávaný? Nebo pro to, abych nemusela poslouchat ty kecy? Je to jedno, protože stipendium nedostanu nikdy ani, kdybych chtěla. A teď už vůbec ne. Bez něj.

Vypnula jsem písničky a začala raději cvičit. Musím dělat nějakou fyzickou činnost, jinak mě moje podvědomí zažene do blázince. Tolik bych potřebovala někoho s kým si pokecat. Kamarádku, která mě vyslechne, ale já ji nemám. Nemám ani spolubydlící, protože kdo by chtěl bydlet s šílenou Ash? Nikdo.
***
Procházím po chodbě a cítím na sobě miliony pohledů. Nechápu, proč mě nemají rádi, co jsem jim udělala? Jenom proto, že miluji tanec a cvičím neustále? Věnuji se tomu, co nejvíc to jde. Každou volnou chvilku, ale proč mě odsuzují za něco takovéhohle? A na taneční škole? Teda spíše umělecké, ale já chodím na obor tanec. Nemělo by to být plus, když někdo trénuje a snaží se být dobrý a uspět? Bohužel, takhle to nechodí. Nejspíš chci od světa moc.

"Ash? Ashley prosím zastav se." Páni Harry se mnou mluví?

Ačkoli jsem nechtěla, zastavila jsem se, ale to jen pro to, že mě dohnal a chytil mě za zápěstí. Přímo ho drtil a já jsem věděla, že zítra tam budu mít modřiny. "Au pusť, to bolí," zařvala jsem. "Ježíš, promiň. To jsem fakt nechtěl." "Hmm super, stalo se." "Ash nebuď naštvaná, chci si promluvit." "Mluvíš ne? Tak co chceš? Nemám na tebe celý den." "Chci se omluvit za ten včerejšek a …" "NE říkám ti to rovnou. Už jsem se smířila s tím, že prolítnu." "Ashley prosím, chci to alespoň zkusit. Třeba máme šanci to stipko dostat." "Když myslíš," otočila jsem se a šla do své třídy. Harry mě hned dohnal, ale už se mě nedotknul. Natahoval ruku k mému zápěstí, ale já uhnula.

"Přece si nepokazíš reputaci tím, že budeš tancovat s šílenou Ash. Harry prober se, my spolu NIKDY nebude moct tancovat. Copak to nechápeš?" "Jsme jiní to ano, ale možná…" "Řekla jsem ne a teď, když uhneš tak bych ráda šla do třídy." "A co když neuhnu?" zvednul obočí a usmál se. Má krásný úsměv, ale je tak opotřebovaný jeho každodenním flirtováním, že se mi až hnusil.

Nechceš uhnout? Fájn, tak si zůstaň stát. Obešla jsem ho, a když mi opět zatarasil cestu, kopnula jsem ho do břicha a on se svalil na zem.

"Nemysli si, že všechny kecy, které se tu šíří, jsou pravda. Jak vidíš, umím skolit kluka, jako jsi ty k zemi. Myslím, že znáš autora co?" Vyplázla jsem na něj jazyk a spokojeně vešla do třídy, kde jsem usedla do úplně poslední lavice.

by Nikpší

**takže první kapitolka, já vím je krátká a nudná, ale i to se stává :DD
*hvězdičky a komentáře uvidím ráda :DD
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martíí<3 Martíí<3 | 22. února 2014 v 17:59 | Reagovat

Co blázníš je fajnová :) jen tak dál :-D  :D

2 Nikpší Nikpší | 22. února 2014 v 18:45 | Reagovat

dík, ale vím, že je nudná :DD snad ty další budou lepší :))

3 -Hanna- -Hanna- | 17. března 2014 v 0:29 | Reagovat

ojky :O vždyť he to boží!!..:'O Nikec jsi prostě talent^^..
-trošku takový hřísný tanec :33..měla jsi ji pojmenovat Bejby :'DDD
-je to prostě bohálové a těším se na další :33

4 Nikpší Nikpší | 17. března 2014 v 17:19 | Reagovat

děkuju Haňullínku :DD a s tím talentem ses asi trošku upsala ne? talent opravdu nemám :DD pouze hoodně velkou fantazii :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama