36. kapitola 2/2

2. února 2014 v 14:07 | meum-amo-vita |  One way or another

Měla jsem pravdu. Nebyl to jen sen, kdysi jsem ten přívěšek dostala jako dárek, ale kdo ho má, nikdo neví. Nejspíš Harry, kterými neodpovídá ani na smsky. Mám se na něj vykašlat? Mám ho nechat jen tak jít? Nejspíš.


Dneska jdeme s Em a Joshem do nějaké galerie. Prý tam prostě musíme jít, ale nevím proč. Baví je umění? Nebo baví mě? Bože můj sakra Krist vzpomeň si!!

Stojím pár metrů před obrazem. Páni to je nádherné dílo, kdo to asi maloval?

Jdu blíž k obrazu, který visí na zdi. Dívám se na jméno autora a celá zmrznu. Kristen Pettreson. Já malovala? Co se ještě nedozvím.

Z přemýšlení o mém vztahu k umění mě vyrušil známý chraplák: "Nádherné dílo, že? Nedáte mi prosím autogram mladá umělkyně?" Bože můj on je tady. Na tváři se mi vykouzlil úsměv, do břicha přilítlo miliony motýlků a já se šťastně otočila.

Přistoupila jsem na jeho hru. "Něco za něco světová hvězdičko."
Usmál se a já viděla ty nádherné jiskřičky v jeho očích. "Hmm," pozvedl obočí, tak jak to umí jen on. "Co třeba kafe?" Šokovaně se na mě podíval a já se bála, že odmítne. "OK," prohrábl si svoje kudrlinky a nejistě se usmál. "Co třeba zítra?" "Jo to by šlo."

"A dostanu ten podpis?" Vytáhl si propisku a čekal. Přistoupila jsem k němu blíž a vzala si ji od něj. Jeho prsty se dotkly mých a já cílila, jak mě kopnul, zvedla jsem oči a podívala se do jeho nádherných očí. Přizvedl jedno obočí, vyplázl jazyk a přivřel oko. Miluju tohle dětinské gesto.

Harry vyhrnul tričko a ukázal hned pod motýlka. "Tady madam," řekl zákeřně. Na hruď? Dýchej Krist, hlavně nic nepokaz. Nepanikař. Nic to není, jen vypracovaná hruď. Podepsala jsem se mu tam a k tomu jsem namalovala srdíčko. Stáhnul tričko dolů, chytil obě moje ruce a upřeně mi hleděl do očí. Cítila jsem, jak se moje čokoládové očka zažínají rozpouštět. Jak mě jeho velké dlaně pálí a jak moc šíleně ho chci políbit.

Propadám se v propasti jeho uhrančivých očí. Jednou rukou mi schovává neposedný pramen za ucho, přiblíží svoje rty k uchu a zašeptá prosté: "Nedokážu zapomenout." Skousne lalůček pravého ucha a oddálí se.

Cítím, jak se umívám a přemýšlím, co bych měla říct já. Mám mu říct, že ho miluju? Není to trapné? Můj problém vyřešil Niall, který přerušil naše ticho: "Ghhm nerad vás ruším umělci, ale chci vám jen říct, že si beru děti na hlídání dneska já. Máte si toho ještě hodně říct."

Přišla jsem za ním a objala ho. "Děkuju Nialle."

Stojím těsně vedle Harryho, který proplétá naše prsty, a společně vyrážíme do kavárny. Jsem tak ráda, za tohle malé gesto. Znamená to pro mě hodně.

Aniž bych něco řekla, Harry objednává 2 velké latté. Sedím u stolku úplně v rožku a čekám, až přijde. Koušu si nehty a jsem nervózní. Byla jsem takováhle i tenkrát? Bála jsem se mu říct, co cítím?

Sedl si naproti mně a pozorně mě sledoval. "Co se děje Krist? Jsi nervózní," řekl jakoby nic. "To jde tak poznat?" "Mám tě přečtenou jako svý boty," usmál se a ukázal ty jeho perličky. Miluju, když se takhle směje. Je tak rozkošněj. Ohh.

"Já nevím, jak to říct, ale znovu jsem se zamilovala Harry." Dívala jsem se na svoje latté a neodvážila se na něj podívat. Co si o tom asi myslí?

Přesedl si vedle mě, zvedl mi bradu, tak abych měla oči v úrovni těch jeho. "Miluju tě Krist a v toto jsem už ani nedoufal. Ani nevíš, jak jsem šťastný." Jeho rty se přitiskly na ty mé. Jeho jazyk obtáhl tvar mých plných a nedočkavých rtů. Pronikl dovnitř a strhla se jazyková bitva.

Odtáhla jsem se od něj a do rtů jsem vzdychla pouhé: "Miluji tě."

***
Právě odbíjí půlnoc a začíná Nový rok. Snad bude lepší než ten loňský. Nevzpomněla jsem si a už s tím ani nepočítám, ale nevadí mi to. Mám vše, co potřebuji. Kamarády a lásku. Lásku, která stojí právě vedle mě a objímá mě zezadu. Stojíme venku a máme kabáty. Koukáme na nebe, kde právě svítí miliony balonků štěstí a mezi nimi i ten můj. Už ani nevím, který to je, ale letí hodně daleko. Možná až tam, kam moje myšlenky nedosáhnou. Domů.

Procházíme se s propletenými prsty a na cestu nám svítí dohořívající balonky. Je mi s ním tak nádherně. Miluju jeho doteky, vůni a na polibcích jsem totálně závislá. Miluji ho tělem, duší i myslí.

Vrátila jsem se k malování. Začala jsem jednoduchými obrazy a už se těším, až jednou budu malovat náš domeček. Plánujeme ho, ale čekáme na ten pravý. A jednou ho určitě najdeme.

Každý den, který trávím s Harrym je úžasný. Bere mě na místa, na která si nepamatuji. Děláme úplně ty stejné fotky jako tenkrát a potom je dáváme k těm starým. Je až neuvěřitelné, kde všude jsme byli.

Snažím se napravit všechno, co se stalo od té noci. Všichni jsou šťastní až na Elenu, která ho stále miluje, ale nedokáže mu odpustit. Musím to udělat já. Dokud mu neodpustím, bude se kvůli němu trápit. Musím s tím něco udělat.

Trošku se toho bojím, ale byla to minulost a tu nechme spát. Žijme přítomností. Opakuju si tuhle větu stále dokola a jdu na smluvené místo. Je něco kolem půl 10 večer a mířím s Haroldem na Trafalgar. Nechápu, proč zrovna tady a takhle pozdě, ale bylo to Zaynovo přání. Prý je to dokonalé místo na naše usmíření. Harry mě sem nechtěl pustit. Bál se. Sice se s ním baví, zpívá a komunikuje, ale to jen kvůli kapele. Nedůvěřuje mu, nebo alespoň ne tak jako dřív. Přeju si, aby jeho stěna nenávisti spadla. Bylo by to jednodušší. Pro všechny. Všichni cítíme to napětí mezi nimi. Zayn se opravdu snaží Harrymu ve všem vyjít, ale on jeho snahu odmítá. Bojí se mu znovu důvěřovat.

Zayn stojí ulici kousek od Trafalgaru a usmívá se. Má na sobě volné černé tepláky a teplou mikinu. Říkal, že se máme obléct sportovně. Teda vlastně já. Nevěděl o tom, že půjde i Harry, ale musí to tolerovat.

"Děkuju, že mi chceš dát novou šanci. Ani nevíš, co to pro mě znamená," pověděl popravě Zayn. Chápala jsem ho a soucítila s ním. Taky to pro něj nejspíš nebylo jednoduché, ale jeho se nikdo neptal, jak se cítí. Vždy byl jen ten špatný, ale teď žiji přítomností a nebudu ho odsuzovat.

Přiblížil se a chtěl mě obejmout, jako starý kamarád. "Ani se jí nedotkneš, bastarde." Harry si stoupnul přede mě a snažil se mě chránit. "Klid Harry, ano? Já mu chci zase důvěřovat." "Kdybys jen věděla Krist..." zhluboka se nadechl. A pokračoval: "Nikdy bys mu to neodpustila. Na to tě znám až moc dobře." "Jenže já nevím, co se stalo, chápeš? Nikdo mi to nechce říct!!" začala jsem na něj řvát a šla blíž k Zaynovi. "Krist prosím.. nechci, aby ti znovu ublížil. Bojím se o tebe, copak to nechápeš?" "Znovu mi neublíží. Nedovolím mu to, a jestli to nechceš tolerovat, tak fajn, ale já teď žiji tím co znám." "Krist prosím, pojďme pryč. Byl blbej nápad sem chodit a ještě k tomu je tma. Takhle.." "Harolde ani to neříkej. Neublíží mi copak to nechápeš?" "Jednou to udělal!" tentokrát řval on na mě.

Měla jsem slzy v očích, ale chtěla jsem být silná. Dokážeš to Krist. Musíš dát všechno do pořádku. "Harry nechci na tebe řvát, proto tě prosím jdi domů." "Nenechám tě tady s tímhle.." "Neurážej ho ano?" "Takže teď budeš stát na jeho straně? Na straně takového ožralého prasáka?" "Teď jsi to ale přehnal, nemyslíš?" "Krist, myslím, že bys měla jít s Harrym domů. Tohle nikam nevede. Je mi to líto. Vážně. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit." "Ještě ty se do toho motej, parchante," vyjel na něj Hazza. Chápu ho. Dusí to v sobě už dlouho, ale teď ne prosím. Viděla jsem, jak už jsou v sobě. Tohle nesmím dopustit. Ne, prostě za žádných okolností NE!

"Dost, nechte toho oba dva!" Zařvala jsem na ně. Okamžitě přestali a ublíženě se na mě podívali. "Jdeme domů Kristen," pověděl panovačně Harold. "NE, buď půjdeš domů sám nebo tu zůstaneš. Musíš si uvědomit, že jsi netrpěl jen ty nebo já. Trpěl i Zayn. Víš, jak se musel cítit?" Slzy mě pálily na tvářích, ale já neměla sílu je stále utírat. Zayn mě chytil za ruku a jemně ji zmáčknul jako podporu.

"Představ si, že tě všichni obviňují, že tě nesnáší. Nedokážou se na tebe ani podívat a ty přesto všechno víš, že za to můžeš ty, protože jsi udělal chybu. Chybu, která nejde vzít zpět. Celý svět se otočí proti tobě a tím ti ubližuje. Ničí tě pohled na zničené přátele, ale víš, že ať uděláš cokoli, nebude to už nikdy dobré jako dřív, protože se nikdo nedokáže dostat do tvé role a nikdy to nepochopí."

"Sorry kámo, nikdy mě to takhle nenapadlo brát. Asi ses musel cítit strašně." "Ani nevíš jak Harry. Jak moc, jak moc si přeju, aby to byl jen sen. Velká noční můra, jenže se nemůžu probudit a už to asi nezvládnu." "Zvládneš. My tu budeme pro tebe. Když ti dokáže odpustit ona, musím to dokázat i já. Už kvůli ní." "Děkuju Harry, alespoň za snahu." Šel k němu a objali se jako staří bráchové. Takhle se mi to líbí. "Ale neposer to jasné?" Hazza to řekl jen pro odlehčení atmosféry a docela se mu to povedlo. Zasmáli jsme se a pak šli na náměstí.

"Co tu vlastně děláme?" "Nějaká zvědavá ne? Vydrž a poznáš to sama." Fájn tak jo.
Začala hrát hudba a kolem nás se shromáždilo tisíce lidí. Tancovali synchronizovaně a bylo to parádní. Zayn se k nim přidal a já sledovala jeho ladné taneční pohyby. Bylo to nádherné. Věděla jsem přesně, co mám dělat. Zavřela jsem oči, vstřebala hudbu do každé buňky v těle a pak jsem začala tancovat podle toho přede mnou. Byla jsem tu. Tancovala jsem. Nevím kdy, jak nebo proč, ale byl tu se mnou. Zayn mě sem vzal, abych si vzpomněla.

Tancovali jsme všichni tři až do rána, kdy se pomalinku začali lidi vytrácet domů a my šli také. Byla jsem tak ráda, že mě sem vzal.

Potichu jsme zavřeli dveře od jejich domu a šli vyhladovělí do kuchyně, kde jsme našli nějaké bagety v ledničce.

"Děkuju Zayne. Bylo to úžasné. Někdy jsem tam už byla, že?" "Jo byla. Tenkrát, když jsi dojela s Kate a chtěla se vypařit. Načapal jsem tě a tak jsi mě vytáhla taky, ale zůstalo to naším tajemstvím až do teď. Nikdo se to nikdy nedozvěděl. Myslel jsem si, že bude fajn, když tě tam pro změnu vezmu já." "Bylo to úžasné, vážně. Člověk zapomene na svoje problémy. " "Chodím tam celkem často. Hlavně potom co se tenkrát stalo."


"Dobrou Zayne a děkuju za krásný večer," rozloučila jsem se s ním objetím a byla jsem ráda, že to takhle dopadlo. Teď už jen ti dva. Bude ho Harry zase brát jako kamaráda? Doufejme, že ano.

Jen co jsme zabouchli dveře od Harryho pokoje, se na mě vrhnul. Povalil mě na postel a začal mě líbat. Strhnul ze mě všechno oblečení. Cítila jsem se nesvá. Ano já vím, už jsem před ním někdy musela stát nahá, ale nepamatuji si to. Sakra já ani nevím, jak se TO dělá. Panebože co teď ??

"Klid Krist, nahou jsem tě viděl už milionkrát. Nemáš se za co stydět." "Ale to Harry já.. já nevím jak.." "Klid beruško moje, tvoje tělo bude vědět. Samozřejmě pokud to chceš. Nechci tě do ničeho nutit."

Chci to. Chci ho. Tak šíleně moc ho chci cítit v sobě. Chci, abychom byli jako jedno tělo a jedna duše. Mezitím co mě líbal od rtů dolů, svlékala jsem mu oblečení, až byl také nahý. Tak jako já. Třel se svým penisem o můj klitoris a já věděla, že takhle je to správně. My dva k sobě patříme.

Jeho chlouba se každou vteřinou zvětšovala a já byla čím dál tím více vzrušená. Byl tak velký, až jsem se bála, že se tam ani nevleze.

Líbal mě po celém těle a přesto mi to bylo málo. Líbal moje bradavky a já tiše vzdychala, jeho polibky byly jako drogy. Pálily na mé kůži a já bez nich nedokázala být ani minutu. "Harry.. už .. prosím," nevydržela jsem to. Tolik jsem potřebovala, aby ho do mě už zasunul. "Budu opatrný, neboj lásko," zašeptal těsně u mého ucha a pak skousl ušní lalůček.

Nasadil si kondom a potom ho opatrně do mě zasunul. Nejprve jsem ucítila šílenou bolest a pálení. Po tvářích mi tekly slzy štěstí a bolesti. Polibkem mi je slízal a já si mezitím zvykla na jeho velikost a začala si to užívat. Pomalu zrychloval a já se cítila jako v ráji. Tohle je to, co jsem potřebovala. Tohle je to, když je člověk spojen tělem i duší. Tohle je to, když někoho milujete až za hrob.

Vyvrcholili jsme společně. Vykřikla jsem jeho jméno ve stejnou chvíli jako on to moje. Byla jsem nesmírně šťastná. Stulila jsem se mu do náruče, která stále tak nádherně hřála a usnula jsem s pocitem blaha.

***
Dneska je osudový den. Moje narozeniny. Přísně jsem všem zakázala pořádat nějakou párty, protože jsem se bála následků. Znovu to nechci prožít. Když už jsem zapomněla, ať to tak zůstane.

Přísně jsem zakázala všechny dárky, čokolády, bonboniéry a přáníčka. Jen doufám, že to pochopili všichni a já dnešek prožiji jako normální den. Bude úplně normální středa v týdnu. Snad. Nejprve půjdu do práce a potom půjdu někam s Harrym.

Venku je na duben až moc krásně. Vzala jsem si jen lehký svetr a vyrazila do práce.

Za chvilku přistane letadlo a já konečně uvidím svého miláčka. Už se mi po něm tak moc stýská.

Běžím mu přímo do náruče. Roztáhne ruce a já do nich vpadnu jako motýl do sítě. Do sítě nekonečné lásky. Proplétá naše prsty a vyrážíme do 1D vily. Celou cestu si povídáme a já mám opravdu pocit, že je jen normální středa. Nezmínil se ani slovem. Nedostala jsem od něj kytku, čokoládu a ani mi nepopřál. Přesně jak jsem si přála. Jen doufám, že to dodrží i ostatní.

Pohled Harry

Všechno vychází podle plánu. Jde na ní vidět, že je ze dneška vynervovaná a myslím, že má proč. Ale zatím je všechno v klidu. Celou cestu si povídáme o pitomostech, jen abych se neprořekl. Nesmí to vědět, jinak se všechno posere. Jinak by mě zabila na místě. Ona to stejně udělá, ale to nevadí.

Vcházíme do domu, kde je všechno při starém. Nikoho nemůže nepadnout, co se nám všem honí hlavou. Nikdo neuhádne naše 'malé' překvapení. Vedu ji na zahradu, kde máme grilovačku.

Pohled Kristen

Je už něco kolem půlnoci a nikdo mi nepopřál. Paráda. Jsou úžasní, když moje přání tolerují. Užívám si celý den ve společnosti kluků a samozřejmě i Darcy a Elen. Všechno je najednou krásnější a to i tím, že konečně Zayna nikdo neodsuzuje. Měla jsem pravdu. Když mu odpustím já, bude to jednodušší. Stali se z nás skvělí kamarádi, můžu mu říct cokoli chci, a když potřebuju, je tu pro mě.

Harry mu zase důvěřuje a ostatní ho berou jako svého bráchu. Přesně tak jako tenkrát. Elen ho stále miluje, ale je to pro ni stále těžké. Ale už překonala to nejhorší. Dokázala se na něj podívat bez odporu a odpustila mu. Momentálně jsou v té fázi, kdy dělají, že se teprve poznali. Je úžasné je pozorovat.

Právě odbíjí půlnoc. Zvony se rozeznívají a Harry mě bere do náruče. Odnáší mě pryč z altánku. Jdeme pod širé nebe a díváme se na hvězdy.

"Miluju tě ano? Pamatuj si to," zašeptal a pak se podíval na nebe. Neodpověděla jsem a zvedla hlavu k nebi. Najednou se rozezvučely rachejtle a na nebi bylo velkým Happy birthday Krist - We didn't forget.

"Páni děkuju, je to nádherné," utřela jsem si slzičky a políbila Harryho. "Miluju tě, ale něco jsem vám říkala a vy jste mi to slíbili ne?"

"Happy birthday, " zařvali všichni a nesli mi obrovskou dortu. Harry mě pustil a čekal, kdy vybouchnu. Ano já vím, nepřála jsem si to, ale je to od nich nádherné. "Co nechápete na slovech: já nic nechci?" řekla jsem z důrazem na slovo nic.

"Ghmm tys to řekla jinak Krist," bránil se Liam, "tys řekla, že nic nechceš na svoje narozeniny, ale ty byly přece včera ne? Dneska už je přece 3.4. Takže nemáš proč nadávat." Bože můj ti jsou chytří. Ťutínci moji. "Děkuju, ale neměli jste si dělat škodu." "Společné objetí," zařval Niall a už jsme se všichni mačkali v jednom velkém, úžasném objetí. Miluju tyhle lidi.

Slavili jsme ještě dlouho do rána. Snědli jsme skoro celý dort, dopovali se kafem a nechtěli jít spát. Kluci mají volno a já narozeniny, musíme to pořádně oslavit.

"Že máš ty narozeniny, tak jsem ti nechala byt jen pro vás dva Krist. A pořádně si to užijte ano?" "Jsi miláček Elen, děkuju."

Došla jsem k Harrymu a pořádně jsem ho objala. "Harry?" "Ano lásko?" "Co kdybychom se vypařili?" "Hmm myslíš na to co já?" pošeptal a přitom zvednul obočí." "Hele ty mi tu jako děláš návrhy jo? Tak to nesmím odmítnout." "A kam chceš jít?" "To nech na mě," šeptla jsem tajemně a vedla ho do prázdného bytu.

Byla jsem tak šíleně nadržená a nemohl za to jen ten alkohol. Byl to Harry, který mě neustále líbal a dotýkal se mě. V těle jsem měla miliony motýlů, ohňostroje citů a pocit blaha.

Surově mě líbal. Přitlačil mě na dveře a sundával mi oblečení. Nebyla jsem pozadu, jeho košile už dávno ležela v temných koutech pokoje. Stáhnul gumičku z vlasů a nechal je dopadnout na holá ramena. Dotýkal se každého centimetru, líbal každičký kousíček a rozpaloval mě, co nejvíc to šlo. Snažil se mi rozepnout knoflík u kalhot, ale nedařilo se mu to. Omylem ho utrhl a v tu chvíli se stalo něco nepopsatelného. Cítila jsem na tváři zvláštní pocit. Otřela jsem si líčka a podívala se na ruce. Krev, slzy a bezmoc.

Odehnala jsem Harryho od sebe a utekla do rohu pokoje. Nebylo to daleko od dveří, ale byl to bezpečný kousek bílé zdi. Pořádně jsem otevřela oči a bílá zeď se změnila na noční můru.

Přiblížil se ke mně jedním velkým krokem. Přitlačil mě na zeď celou svojí váhou a já nemohla dýchat. Snažila jsem se ho odstrčit, ale jeho silné ruce mi to nedovolily. Buším do jeho vypracované hrudi, koleny se snažím ho odkopnout, ale on má stále navrch. Je silnější a já jsem jen slabá kořist.

Napřahuje se a jednu mi vrazí přímo na pravou půlku tváře. Jeho rána je tak silná až cítím, jak moje druhá strana se otřela o zeď. Tváře mě pálí, ale stále se snažím bojovat. Nevzdám se jen tak jednoduše. Jsem každou vteřinou slabší a zoufalejší. Postupně se vzdávám.

Vteřiny utíkají jako celé hodiny. Je mi odporný. Jak se tohle někdy mohlo stát? Jak se to mohlo takhle zvrtnout? Pláču a už ani nevím proč. Je horší ta beznaděj nebo bolest? Nevím. Bojím se. Bojím se, co bude pokračovat. Co bude dál? Co mi ještě udělá. Kde mi ještě způsobí bolest??

Volnou rukou mi cuchá vlasy spadlé ramena. Volné prameny se mísí se slanými slzami. Snažím se bránit. Cítím silné dlaně, které se mnou lomcují. Není to bolest, kterou právě prožívám. Je to něco jiného. Něco, co se mi snaží pomoct nebo ublížit ještě víc.

Vrazím mu facku, až mě pálí dlaň. Použiji pravou ruku. Ruku, která snad nebyla nikdy svázaná. Bolest odchází, tak jako tmavé oči a nagelované vlasy. Přede mnou stojí kudrnáč se strachem v očích. Netuší, co se teď odehrává. "Krist uklidni se, jsem tady …prosím.." mluví dál, ale to už nevnímám. Dostavám se jinam. Do světa bolesti a strachu.

Přes šílenou bolest v pažích, ale i v tváři se stále snažím křičet, ječet a pomáhám si nohama. Nic ale nepomáhá. Moje křiky umlčí surovým polibkem. Cítím jen můj odpor, cigarety a alkohol.

Kudrnáč se stále snaží mi nějak pomoci, ale já nevím co je realita. Kudrlinky nebo nagelovaný kohout? Bolest nebo láska? Nevím, vše se tak šíleně prolíná. Utíkám pryč. Schoulím se na sedačku a máčím ji slanými slzami. Zacpávám si uši a hledám klid v duši. Klid v mysli. Všechno se vrací. Všechno. Tohle je to co se tenkrát stalo. Tahle bolest…

Sundává si pásek, kterým mi moje nohy přivazuje. Cítím, jak se mi pásek zařezává do kotníků a syknu bolestí. Strhává mi tričko. Jeho cáry odhazuje do okolních tmavých míst a volnou rukou laská moje prsa.

Ne tohle není pravda. Prosím ne, ať už to skončí. Tohle nezvládnu. Je to až příliš. Chápu, proč jsem zapomněla.

Koušu si ret. Můj strach se stupňuje každou vteřinou, která je čím dál tím delší. Nikdo však nepřichází na pomoc a moje tělo se už nebrání. Nemá čím.

Chytne můj obličej a praští s ním o rožek stěny. Cítím tupou bolest ve spánku, pach krve, která stéká přes obličej až na ňadra. Krev mi roztírá po celém břiše a poté ji líže. Bože můj kde se v něm všechno tohle bere? Nechápu. Bojím se. Cítím se zrazená. Odhozená. Polomrtvá.

Konečně mi povoluje kotníky, ale nejsem si jistá, co to znamená. Tohle už nevydržím. Nechci to zažít znovu. Nechci tu bolest. Prosím, pomož mi. Nenech mě tu.

Cítím, jak mi strhává nový náramek. Hned po něm přívěšek nekonečna. Je jich škoda. Jsou to jediné věcí, které mi dodávaly aspoň trochu síly. Síly, která už není. Která odešla do neznáma.

Sahám si na krk, kde naleznu přívěšek. Je tu, stále tu je. Byla to jen vzpomínka Krist. Snažím se myslet, jen na jedno. Chladný kov přívěšku.

Líbá mě po zádech. Hladí mě bříšky mozolnatých prstů, kouše do ramene a já se nedokážu bránit.

Ne prosím dost! Chytám se za hlavu a snažím se to dostat zase ven. Nechci to vidět.
Chladný kov přívěšku. Vracím se zpět a cítím velké dlaně, které mě hladí po zádech se snahou mě uklidnit. Harry šeptá uklidňující slova, ale nedokážu si je dát dohromady. Nedávají smysl a já se zase ztrácím ve vzpomínkách.

Strhává ze mě poslední věc, kterou na sobě mám. Kalhotky.

Otáčí mně tváří k sobě. Líbá mě po celém obličeji. Líže moje slzy smíchané s krví, kouše mě do citlivých míst. Surově mačká moje prsa. Kouše bradavky, až se dostává dolů. Roztahuje mi nohy a já je nedokážu dát zase zpátky.

Souše mě do stehen, cítím potůčky krve, které mu nejspíš dělají dobře.

Agresivně si strhává tričko a strká mi ho do úst jako roubek. Ačkoli nechci, mám pocit, že se udusím. Navaluje se mi a já si uvědomuji přítomnost. Ležím schoulená na pohovce. Drtím v ruce přívěšek a mám na blízku Harryho, který je nejspíš šílený strachem.

Přiráží a mě to bolí každou vteřinou víc. Přidává na tempu, mačká mi prsa, až je pomalu necítím. Škrtí mě ruce, ale snažím se je nějak vyrvat. Vytrhnou, ale způsobuji si ještě větší bolest.

Zayn je skoro u vrcholu, přiráží ještě víc. Mačká mě ke zdi. Drtí moji hruď svojí váhou.

Cuchá mi vlasy, škube za ně. Vytahuje provizorní roubík a cpe mi jeho odporný jazyk do pusy. Surově drtí moje rty a vše se opakuje ještě několikrát.

Opět ho cítím v sobě. Nebolí to už tolik, ale příjemné mi to není. Nekřičím, protože jsem ráda, že už nemám v ústech jeho nechutné tričko. Bolest se časem otupila natolik, že už ani nevnímám, kdy do mě opět vniknul.

Pevně zavírám oči, chytám se Harryho dlaně a snažím se potlačit vířící se vzpomínky.

Ležím v posteli, sahám si na čelo a zjišťuji, že pomalu hoří. Mám divnou pachuť v puse a opět se mi navaluje. Běžím na záchod a zvracím celou svoji snídani. Odcházím si zase lehnout, ale místo teplé postele cítím silný vítr, který češe moje vlasy.

Sedím na mole a malá Emily mi hladí bříško. "Budeš skvělá maminka Kristen. Už se nemůžu dočkat, až se narodí. Bude to moje nejlepší kamarádka. Budeme si spolu hrát a já jí ukážu můj domeček pro panenky. "

Kdyby jen tenkrát věděla. Nadechuji se a snažím se zabránit průchodu myšlenek, ale nejde to. Je to silné jako vír, který vás pohltí, a nejste schopni ničeho. Jednou rukou drtím přívěšek a druhou mám na plochém břiše. Tam byla moje malá holčička. Moje malá Nicol.

Otáčím se a vidím, jak běží. Je rychlý, ještě aby ne. "Krist zastav se!" řve přes celou ulici a já se snažím utíkat pryč.

Ne neběží Krist, nevěř tomu. Je tu s tebou. Sedí vedle tebe a pláče. Snaží se tě udržet v přítomnosti, hladí tě po vlasech a dává ti polibky na holé ramena.
Cítím jeho dlaň na mém loktu. Jeho zrychlený dech od běhu mi způsobuje husí kůži na zádech. Jeho chraplák zastavuje moje srdce.

"Proč jsi mi to neřekla?" "Co jsem ti neřekla?" Pomaličku natáhl ruku ke mně. Položil ji na břicho a pohladil. "Tohle." "To není tvoje věc Harry." "NE?!" vybuchl, začal řvát. A já se bála. "Není to moje věc jo? Mám právo vědět, že čekáš moje dítě!" "Neřvi na mě!"

"Lásko, prosím zůstaň tu se mnou. Neplakej, nekřič Krist, prosím.." slyším jeho beznaděj, ale nemůžu mu nijak pomoci.

"Nikdy to nepochopíš. Nikdy to nezažiješ a nikdy mi nevymažeš vzpomínky tak se kurva sbal a neser se mi do mého života!!" "Krist," popošel kousek blíž ke mně a já couvala dál.

"Ne dost! Nedělej to Krist, víš že se stane něco strašného. Vrať se!!" řvala jsem sama na sebe, Jako bych se dívala na hodně špatnou komedii. Komedii se jménem Můj život.

Couvala jsem. Couvala do silnice. Utíkala jsem přes silnic pryč. "Kristen pozóor," uslyšela jsem ustrašený hlas. Harry. Volal mě. Otočila jsem se na něj.

Ucítila jsem silný náraz, který mě strhl na zem. Slyšela jsem plno křiku, troubení auta, ale snažila jsem se zvednout a jít dál. Nešlo to.

Měla jsem zavřené oči a zhluboka dýchala. Tma, to bylo to, co jsem teď viděla. Tma, která mohla kdykoli přejít ve vzpomínku. Ať už špatnou nebo ne.

Před očima jsem viděla všechno, co se stalo. Všechno, co jsem si vždy přála zapomenout. Moje přání se splnilo a já si toho nevážila. Chtěla jsem vědět, kdo jsem a teď to vím. Jsem nikdo. Nikdo se zlomenou důvěrou. Ale můžu mu teď důvěřovat? Potom všem. Harry měl tenkrát pravdu. "Kdybys jen věděla Krist. Nikdy bys mu to neodpustila. Na to tě znám až moc dobře."

Můžu mu teď důvěřovat? Ano já vím, odpustila jsem mu. Odpustili mu všichni a oni znali pravdu, tak jako on. Nechali mě žít v nevědomosti, aby mi bylo líp. Ale nikdo nepočítal, že si vzpomenu. Že to zažiji znovu. Že se ho opět budu bát.

Teď se ale musím vzpamatovat. Utírám slzy a objímám Harryho, který je šílený bezmocí a strachem. "Jsem v pohodě Harry, vážně. Nemusíš mít strach," políbím ho na čelo a utíkám do koupelny.

Pohled Harry

Netuším, co se teď právě stalo, ale něco mi říká, že ví kdo je. Pamatuje si všechno? Prožila to znovu? Jak jí mám pomoci? Tenkrát jsem zklamal, ale teď ne. Nenechám ji v tom znovu samotnou. Neudělám stejnou chybu dvakrát.

Jdu za ní do koupelny, kterou tentokrát nechala odemčenou. Vidím ji jak je skrčená ve sprchovém koutě a nechává na sebe stékat ledovou vodu. Musím ji zastavit. Takhle akorát prochladne.

Jdu k ní, vypínám vodu a vezmu ji do náruče. "Nech mě samotnou, prosím," šeptá zničeně. "Tentokrát tě tu nenechám Krist. Zvládneš to. Pomůžu ti a všechno bude v pořádku, neboj," dávám jí polibek do vlasu a odnáším ji k ní do pokoje.

Převléknu ji do suchého oblečení a uložím do postele. "Udělám ti horký čaj ano?" "Ne nechoď pryč, Harry. Zůstaň tu se mnou." "Dobře lásko, zůstanu."

Ležím hned vedle ní a objímám ji. Je schoulená v mé náruči a klepe se strachem, křičí ze snu. Nejspíš se jí to všechno vrací. Tolik bych jí chtěl pomoci, ale nevím jak.

Pohled Kristen

Je to už několikátý den, po tom co jsem si vzpomněla. I přes to všechno jak jsem se snažila prožít normální narozeniny, nepovedlo se to. Nevím, jestli je lepší znát pravdu nebo žít ve lži. Prožila jsem obojí a nejradši bych před tím někam utekla, ale to by stejně nepomohlo. Vzpomínky doženou každého.

Jsem zavřená ve svém bytě, občas vyjdu ven, protože musím do práce nebo hlídám děti, ale už si hledají novou chůvu. Naučila jsem je vše, co potřebovaly a můžu odejít. Zůstanou mi v srdci na vždy, ale teď potřebují spíše domácí učitele. A to já opravdu nejsem.

Nevím, jak se ke všem mám chovat. Hlavně k Zaynovi. Začala jsem mu důvěřovat, nebála jsem se ho, ale co když to všechno přešlo. Co když se ho při prvním setkání zaleknu a bude všechno ještě horší? Ne nesmí. Musím mu věřit, tak jako ostatní. Nesmí přijít žádný důvod jak rozbít kapelu. Povedlo se mi to už jednou. Skoro. Znovu se to nesmí stát.


by Nikpší
***takže tohle je poslední kapitolka :DD ano já vím, taky mi to bude nejspíš chybět, ale všechno jednou musí skončit :DD ale nebojte přidám ještě epilog :DD
**tuhle kapitolku bych chtěla věnovat všem čtenářům, kteří vydrželi až sem, kteří komentovali a hvězdičkovali …bez vás bych to nikdy nedopsala. Nikdy jsem nepočítala, že to vážně dokončím (hlavně ne, když jsem viděla jak moc se mi chtělo psát přes letní prázdniny :DD)
*doufám, že se líbila i poslední kapitolka :DD snažila jsem se vážně hodně a náhodou se to psalo celkem dobře :DD a je celkem dost dlouhá, takže bye u epilogu a možná nové povídky :DD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Jméno O.o *Jméno O.o | 3. února 2014 v 11:47 | Reagovat

Nikol sereš mě -.- ..nechci aby to skončilo :O :'( jsi moje spisovatelka ..chci v epilogu pořádné Péčko :'DD...napiš knížku ale místo 50shades 69Shades :33 to bych si přečetla žeru tvůj styl psaní :O ....chci další FFko :'33

2 Nikpší Nikpší | Web | 3. února 2014 v 17:40 | Reagovat

tak to máš teda hodně podprůměrnou spisovatelku, ale jinak dík :DD žádné 69 shades nebude :DD ale nová FFka by být mohla, to už vypadá reálněji :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama