Story of my life -15. kapitola

29. prosince 2013 v 22:54 | Hanna |  Story of my life


"Nesahejte na mě!" vrčím na něj, zatímco zdělávám jeho ruky z mých ramen až tak prudce, že to skoro neustává a málem se řítí na podlahu baru.

"P-proč s-se mi-i vyh-hýbáš, malič-čká?" říká s pletoucím se jazykem, přičemž svou volnou rukou chytá tu mou. Cítím při tomto dotyku mírné brnění, ale snažím se tomu nevěnovat pozornost, a proto ji z jeho sevření okamžitě vysmekávám.


"Já se vám nevyhýbám! Jdu do hotelu. Nemám v popisu práce se o vás starat i mimo pracovní dobu." Vpaluji mu do obličeje s nenávistným výrazem.

On se na mě mračí a sotva se drží na nahou.

Nechci tady být, nebudu tady ztrácet čas se svým opilým šéfem, který je vlastně zatraceně sexy!

Co? Ne, není a už běž! Proč vůbec nad něčím takovým přemýšlíš?

Věnuji mu poslední pohled a pomalu se dávám do kroku.

Zvláštní, přísahala bych, že před chvíli se tady nedalo ani pohnout, ale teď se k východu dá projít bez sebemenších problémů.

Chytám za kliku a vycházím ven. Rozhlížím se kolem a rozmýšlím, jestli si zavolat taxíka nebo jít pěšky. Nikam se mi nechce, a proto zakláním hlavu a zhluboka se nadechuji. Čučím na jasnou oblohu, na které se třpytí jedna hvězda vedle druhé.

"Že ti to není blbé, Emily! Měla by ses pro Stylese vrátit. Už jen kvůli tomu, že je to tvůj šéf, a že není jaksi docela při smyslech. Jak si mohla jednat tak neuváženě a arogantně?! Vždyť je to tvůj šéf! Trochu úcty, prosím." Slyším hlas mého podvědomí.

Nechápu to, jak to, že "ona" má Stylese radši než já? To přece nejde, jsme jedna a ta samá osoba, tak proč jedna půlka mě ho nesnáší a ta druhá ho má ráda?

S hlubokým výdechem skláním hlavu dolů. Očima skenuji špičky svých bot a vlasy mi přitom padají do obličeje.

Proč tu vlastně do prdele stojím? Musím působit jak naprostá troska nebo bezdomovec. Měla bych jít do hotelu.

"S-sundejte ze m-mě t-ty špin-navé prack-ky!" slyším za sebou známý chraplavý a opilý hlas.

Zavírám oči, zhluboka se nadechuji a zvedám hlavu, abych zjistila, co se děje.

Zrak mi padá na dva svalnaté chlapy, kteří jsou oblečení v černém a každý drží Stylese z jedné strany za paži.

Styles sebou škube, ale s chlápky to ani nehne. Myslím, že to bude ochranka.

Pane bože, co tam ten Styles vyvedl?


Prochází kolem mě a vedou Stylese do bezpečné vzdálenosti od baru.

"A už se sem nevracej." Říká mu jeden z chlápků a oba zároveň Stylese pouští.

Ten si odfrkuje a rukama si spravuje košili na znak protestu.

"Vyserte si." Ječí na ně bez jediného zádrhelu.

Bezva, nadávky ti jdou, co?

Styles zbystřuje, protože se setkává s mým pohledem. Já se zarážím.

Do, prdele! Proč jsem hned neodešla? Proč jsem tady jak debil stála a vlastně pořád stojím? Kdybych odešla, mohla bych se vyhnout Stylesovi, což jsem měla v plánu už od té chvíle, co jsem ho dnes večer zahlédla.

Chvíli se na mě mračí, ale během sekundy se mu na tváři objevuje úsměv, při kterém se mu na tvářích rýsují dva ďolíčky.
Působí jinak. Rozkošně? Andělsky? Nevinně? Hrozně mu to sluší. Kvůli těm jeho ďolíčkům bych se mu klidně okamžitě vrhla kolem krku a udělala pro něj první, poslední.

To nemyslíš vážně? Co ti zase hrabe? Haló, Země volá Emily!

Vrtím hlavou, abych přestlala přemýšlet nad rozkošným, andělským a nevinným Stylesem s ďolíčky na tvářích a okamžitě nasazuji svůj zamračený a vážný pohled na jeho postavu, která se dává do pohybu směrem ke mně.

Jde rovně, dobrý výkon. Klobouk dolů, protože po tom, co jsem viděla dnes v baru, bych přísahala, že se z toho vyhrabe až zítra ráno a to ještě bude mít pořádnou kocovinu.

Překvapil mě. Asi je zkušený.

Stejně to nejde do hlavy. Prostě pořád nechápu, jak se z toho mohl vyhrabat tak brzo!

"Čekáš tu na mě, maličká?" ptá se mě drze s podzvednutým obočím. Upírá na mě pohled s širokým úsměvem tentokrát bez ďolíčků a na chvíli si skousává spodní ret.

Jak mohl proboha, tak rychle vystřízlivět? A to si opravdu myslí, že tu na něj čekám? Bože, moc si nevěř, Stylesi!

"Nečekám tu na vás! Cožpak nemůžu jen tak postávat před barem, bez toho aniž bych na někoho čekala?" ptám se ho s drzým tónem hlasu.

"Ale, nelži mi." Provokativně na mě mrká. "Je mi jasné, že mi nemůžeš odolat a proto tady na mě čekáš." Říká a opět na mě jedním okem mrká.

"Jste hluchý? Říkám vám, že na vás nečekám!" vracím mu podrážděně.

Mám chuť mu jednu vrazit, aby se probral a přestal si tolik fandit, ale zatím se držím. Svět se přece netočím jenom kolem něj!

S úsměvem na tváři ke mně přistupuje a sklání hlavu k mému uchu.

Ne, prosím! To ne!

"Nevěřím ti, maličká." Šeptá mi do ucha a následně mi do něj jemně kouše, přičemž mi po celém těle naskakuje husí kůže.

Kruci, proč to dělá, když ví, jaký to má na mě vliv? Dělá to snad schválně? Snaží se o něco? Jestli ano, tak to má smůlu!

Oddaluje se ode mě s vítězoslavným úsměvem. Mračím se na něho, ale on se na mě pořád usmívá. Nic neříká a já také ne. Pouze se na něho mračím a on se na mě usmívá.

"Proč to děláte?" vrčím na něho.

Hlasitě se uchechtává. "Protože vím, že tvoje tělo po mě touží." Říká odhodlaně. Věnujeme mi mrknutí, ruky si dává do kapes svých riflí. Otáčí se mi zády a odchází pryč.

To si dělá srandu?! Moje tělo po něm NE-TOU-ŽÍ! Nechápu co si to zase nalhává!

Myslím, že se neudržím!

"Netoužím po vás a moje tělo už vůbec ne!" ječím na Stylese, který je už v docela velké vzdálenosti ode mě, ale není až tak daleko, aby mě neměl šanci slyšet.

Zastavuje se v půli kroku a otáčí se. Opět se setkávám s jeho troufalým úsměvem, který bych rozpoznala i na kilometry daleko.

Mračím se na něho, ruky mám zatnuté do pěstí. A začíná se ve mně hromadit hněv.

Musím působit, jak malé děcko, kterému rodiče nedovolili dívat se na svou oblíbenou pohádku.

Proč jde tak rychle? Mě chce tady povalit na zem?

Hněv mě okamžitě opouští.Čučím s vykulenýma očima na Stylesovu postavu, která se ke mně přibližuje nebezpečně rychle.

Prudce se přede mnou zastavuje, surově si mě k sobě přitahuje za pas. Druhou rukou si mě k sobě přitahuje za krk a můj spodní ret bere mezi ty své.

Co mám dělat?

Ty víš, co by jsi měla dělat, Emily. Moc dobře to víš. Měla by jsi s tím okamžitě přestat!

"Přestaň s tím! Hned! Teď!" řve na mě mé podvědomí.

Chci s tím přestat. Opravdu, ale moje tělo dělá pravý opak.

Ruky, které jsem měla doposud volně spuštěné podél těla, jsou teď omotané kolem Harryho krku. Ani nevím, jak se tam dostaly.

Styles mě jemně hladí jednou rukou po tváři a druhou mi přejíždí po páteři od vrchu dolů. I přes svůj svetr a tričko cítím jeho hřejivou ruku. Naskakuje mi husí kůže a celé mé tělo polévá horko.

Automaticky si Harryho přitahuji za krk blíže k tělu a on se do polibku usmívá.

Svou rukou, která před chvíli hladila mou páteř zajíždí pod svetr a následně pod tričko. Putuje s ní nahoru a prstem mi začíná přejíždět po rozepínání podprsenky.

Nevěnuji tomu ale velkou pozornost. Jsem horlivě zabraná do líbání Stylese, který mi stále přejíždí po rozepínání podprsenky.

Záludně se do polibku opět usmívá. Skousává mi spodní ret, přičemž mi jedním pohybem ruky podprsenku rozepíná.

Cože? To neudělal! Vždyť stojíme na jedné z nejrušnějších ulicí Paříže. Mu dočista přeskočilo? Co mám jako teď dělat?

Prudce otevírám oči a docela silně koušu Stylese do jeho spodního rtu. Slyším, jak bolestí zasyčel. Prudce ho od sebe odstrkuji a rukama se chytám za prsa, aby mi rozepnutá podprsenka nespadla.

"Zbláznil jste se?" kulím na něho oči a cítím, jak začínám červenat.

Pane bože! Vždyť kolem mě prochází lidé!

Styles krčí čelo. Prostředníčkem si přejíždí po spodním rtu. Okamžitě se mu na něm objevuje krev a on se na svůj prst mračí.

"To jsi udělala schválně?" říká a vrchním rtem saje ten spodní, aby zastavil tok krve.

To si ze mě už dočista utahuje, ne?!

"Vy." Ukazuji na něj prstem, ale rychle svou ruka vracím opět na své prso, protože mám stále podprsenku rozepnutou. "Jste mi rozepnul podprsenku uprostřed pařížské a také mimochodem přelidněné ulice a ptáte se mě jestli jsem to udělala schválně?" vrčím na něho. "Jistě, že ne." Říkám ironicky.

"Promiň, nechal jsem se unést." Říká s úšklebkem na tváři, jako kdyby nešlo o nic vážného a vlastně, jako kdyby to nestálo ani za řeč.

Tohle mě totálně vytáčí a chci Stylese uškrtit k smrti. Bohužel mi v tom brání má rozepnutá podprsenka a příliš svědků.

"Emily, uklidni se. Nech mě ti tu podprsenku zapnout." Říká a stoupá si za má záda.

Prudce ucukávám a otáčím se mu čelem.

"Ne! Nesahejte na mě! Už jste toho dneska podělal dost." Syčím nepříčetně.

"Jak chceš. Jen, asi to bude docela propadák, když půjdeš do hotelu s rukama na prsou. Ale jak myslíš, tvoje volba." Říká, uchechtává se a ruce dává rezignovaně před sebe.

Em, neblbni. Takhle nemůžeš jít do hotelu. Nech si zapnout tu podprsenku.

Hlasitě si oddechuji a trochu se uklidňuji. "Tak dobře." Říkám neochotně a otáčím se mu zády.

"Počkat, počkat." Říkám a znovu se mu prudce otáčím čelem.

"Musíte to udělat nenápadně. Ne, že mi tady vyhrnete tričko."

On se pouze usmívá a otáčí si mě k sobě zády. "Neboj, nikdo to nepozná." Říká mi zezadu do ucha.

Nalepuje se na mé záda. Hlavu si pokládá na mé rameno a ruky pomalu sune pod tričko. Putuje s nimi nahoru a snaží se nahmatat obě částí rozepínání podprsenky. Při tomhle dotyku mi opět naskakuje husí kůže a zrychluje se mi dech.

"Jasně, pomaleji by to už nešlo?" říkám si sama pro sebe v duchu.

Až přehnaně pomalu mi konečně podprsenku zapíná.

Oddychuji si a zavírám oči, které okamžitě otevírám, protože Stylesovi ruce jsou stále pod mým tričkem a nebezpečně prozkoumávají má záda.

"Ehm, mohl by jste ty ruky vydělat zpod mého trička?" říkám rozpačitě.

"Už tam nejsou." Říká rychle, přičemž své ruky bleskově vyndává pryč.

Otáčím se mu čelem. "Tak děkuji." Říkám polohlasně. "Vlastně, já vám nemám za co děkovat. Neměl jste mi ji rozepínat."

Na tváři se mu objevuje úsměv a jednu ruku vkládá do náprsní kapsy červené, flanelové košile odkud vytahuje telefon, do kterého rychle něco ťuká a poté ho ukládá opět na své místo.

"Jdete se mnou do hotelu?" říkám skoro šeptem.

Proč se ho na to ptám? Vždyť teď to vypadá, jako kdybych tady na něho doopravdy celou tu dobu čekala! No, teď už je pozdě! Bohužel jsem to už řekla. Teď s tím nic nenadělám.

"A bude sex?" zvedá své obočí a v očích se mu objevují jiskřičky.

A to jsem si myslela, jak bude narážet na to, že jsem na něho tady beztak čekala. Normálně jsem za tu troufalou otázkou ráda. Aspoň se s ním nemusím dohadovat o tom, kdo má pravdu.
Přetáčím oči v sloup. "No, se mnou určitě ne." Říkám a falešně se usmívám.

"Dělal jsem si srandu, Emily." Uchechtává se. "Ty jsi to brala vážně?" říká a s překvapením v hlase.

"Co? Ne, ne." Plaše se na něj usmívám. "Jistě, že ne!" snažím se říct přesvědčivým tónem hlasu.

"Ty jsi to fakt brala vážně." Říká překvapeně.

"Nebrala!" stojím si za svým. "A pojďte." Snažím se skončit s tímto stupidním rozhovorem.

Otáčím se mu zády a dávám se do pohybu. Zastavuji se na okraji chodníku a mávám na projíždějící taxík.

Taxík zastavuje těsně předem mnou.

Styles přistupuje k zadním dveřím, které otevírá.Usmívá se na mě a gentlemansky mě pouští si sednou jako první.

Sedám si na druhou půlku taxíku a pohled upírám z okénka ven.

On zavírá dveře a diktuje taxikáři adresu našeho hotelu. Muž s prošedivělými vlasy za volantem pouze přikyvuje a rozjíždí se.

____
Beru si do ruky polštář a duchnu.

"Co to děláš?" slyším hluboký hlas Stylese, který si stoupá za má záda a ruky provlíká pod mými pažemi tak, že kopíruje ty mé a polštář s duchnou uvolňuje z mého sevření. Odhazuje tyto kusy látky o kousek dál na postel.

"Nevidíte? Nebudu spát vedle vás." Říkám a setřepám jeho ruky z těch mých.

Šťouchám ho loktem do břicha, aby mi uhnul a já si mohla jít ustlat na zem nebo do koupelny.

"Neblázni, Emily." Uchechtává se. Zastupuje mi cestu, přičemž odhodlaně stojí přede mnou v náznaku, že mě nikam nepustí.

Házím na něj vražedný pohled a snažím se ho obejít.

"Neukousnu tě, slibuji, že se nebudu o nic snažit." Říká a očima přitom skenuje ty mé.

Ano, to známe. Tou podprsenkou jsi to dneska dosvědčil.

"Slibuji." Usmívá se na mě s ďolíčky na tvářích.

Dívám se do jeho tváře, která s ďolíčky působí nevině.

Právě si uvědomuji, že tenhle člověk má mnoho tváří. Je to k zbláznění. Když už si myslím, že mě nemůže ničím překvapit, tak se vždycky něco najde.
Ty jeho úsměvy, to jak jedná, jak je nevyzpytatelný a docela i záhadný, že mě svým způsobem tímhle vším přitahuje, a proto mu nikdy nedokážu odolat. On mě prostě nikdy nepřestane překvapovat.

"Dobře. Tohle je vaše poslední šance. Jestli mě zklamete, odejdu z práce a bude mi to jedno. Bude mi jedno, jestli někomu řeknete, že jsme se spolu vyspali, protože to bude znamenat, že to zanechá jizvy i na vaší pověsti." Usmívám se na něj a jsem na sebe pyšná, protože tímhle jsem Stylese trochu uzemnila. To je dobře, jen ať ví, že se nenechám jen tak zastrašit a někým zmanipulovat.

Styles se na mě dívá a začíná se mu na jeho doposud kamenné tváři rýsovat úsměv. Ruce dává před sebe a začíná jimi o sebe tleskat. "Emily, bravo. Ty jsi mi ale chytrá hlava." Říká a rukama stále tleská.

Šklebím se na něj a on během sekundy tleskat přestává a říká: "Ale dobře, přijímám. Poslední šance, říkáš. Hmm, tak to mám v plánu nepodělat. Nenechám si přece pláchnout dobrou sekretářku, kterou mám rád a dobře s ní vycházím." Mrká na mě a doširoka se na mě usmívá.

On mě má rád? Myslela jsem si, že se nesnášíme. My spolu dobře vycházíme? Ha, ha, ha. Určitě!

"Ne, Emily! To jen ty jeho nesnášíš ne on tebe." Slyším hlas ve své hlavě.

Dobře, Dobře. Nemám ho ráda! Štve mě! Nebo ho mám ráda? Konečně bych se měla rozhodnou, co vlastně doopravdy chci!

Zamyšleně koukám na Stylese, kterému asi došlo, že mu na to nic neřeknu a proto obchází postel a směřuje ke své půlce postele. Předklání se nad ní a začíná zdělávat tuny přikrývek.

Já stojím na místě a pohledem skenuji jeho tělo. To vždycky spí pouze v trenkách? Doteď jsem si ani nevšimla, že je pouze v trenkách.

Očima směřuji víš a zkoumám jimi jeho tetování, která mu zdobí hruď. Nesnáším potetované lidi, ale musím uznat, že si Stylese nedokáži bez těch tetování představit. K němu prostě patří a vlastně, líbí se mi na něm. Opět posouvám své oči víš. Setkávám se s Harryho pohledem. Záludně se na mě usmívá.

Cože? To jsem ho zkoumala tak dlouho? Myslela jsem, že pořád odestýlá přikrývky.

Bože, on mě sledoval? Co si teď bude o mě myslet?! Nechci mu dávat ani tu sebemenší naději! Tak, proč jsem na něho tak zasněně koukala? Zasloužila bych na probrání pořádnou facku!

"Ehm." Hlasitě si odkašlávám a rychle se hrabu do postele.

Přitahuji si duchnu až pod bradu a otáčím se Stylesovi zády. Očima skenuji bílou zeď pokoje.

Postel se prohýbá a Styles si lehá vedle mě. Zhasíná lampičku a pokoj se ponořuje do tmy.

"Dobrou noc, maličká." Říká do ticha teď černé místnosti hlubokým hlasem.

Naskakuje mi husí kůže.

Co to? To už budu mimo i jenom z toho, že promluví? Co se to s mým tělem do prdele děje? Proč na něho takhle reaguje?

"Vám taky." Říkám stroze a duchnu si přitahuji ještě blíže k tělu.


By -Hanna

*Takže, asi nová, no :D...trošku těch perverzností..:3 ňaf :D...
btw. chtěla bych poděkovat mým dvou kočenám za ten nejlepší a nejvíc vystihující diplom :D...takže, děkuji Katušce a Nikolce :** prostě bohálová práce :3 jsem na vás pyšná :*
*Ale, zpátky k části :DD..užijte si nudnou, krátkou a nezáživnou část, kterou napsala Hanička alias nudná "spisovatelka" :DDD...muhahá :D...I když, byla bych ráda za nějaký ten koment s vaším názorem :3 nebo nějakou tu hvězdičku :)) děkuji xoxo

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 káč káč | 30. prosince 2013 v 10:38 | Reagovat

noo :) konečně je tady! Dělám si srandu beruško je krásná :3* Chci už další! :*

2 Nikpší Nikpší | 30. prosince 2013 v 12:58 | Reagovat

za ten diplom nemáš vůbec zač :DD a část je úžasná jako vždy :DD těším se na další :**

3 Martíí<3 Martíí<3 | 30. prosince 2013 v 17:25 | Reagovat

Úžasná .. ale to ty víš .... muck tě maličká ;))

4 -Hanna- -Hanna- | 30. prosince 2013 v 19:17 | Reagovat

Diplom si vytisknu a pověsím nad postel vedle 1D :DDD...
-děkuji moc, kočky moje :** jsem árda, že se líbí :))

5 -Hanna- -Hanna- | 30. prosince 2013 v 19:18 | Reagovat

*ráda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama