Story of my life -14. kapitola

16. prosince 2013 v 19:18 | Hanna |  Story of my life

"Jmenuje se Zayn." Usmívám se na něho. Chce něco říct, ale zarážím ho "Z-A-Y-N." Říkám mu pro upřesnění uštěpačně každé písmeno zvlášť. "A mimochodem, vůbec nic vám do toho není!" Opět na něho házím falešný úsměv a pokračuji. "Jak už jsem vám říkala, do mého soukromého života vám nic není, tak se přestaňte laskavě chovat, jak kdybyste do něho patřil!" zvyšuji na něho hlas a prudce od něho odvracím pohled.

"Uklidni se Em, myslím, že jsi mu to docela nandala, došli mu slova! Můžeš být na sebe hrdá!" Zhluboka se nadechuji a dívám se okýnkem z letadla ven.


Slyším, jak se Styles až teď pohnul a sedl si nazpátek narovno do svého sedadla.

Páni, asi jsem ho dost zaskočila!

____
"Jak jste to mohli splést? Psala jsem vám a také volala, že chceme dva pokoje. Ne jeden." Snažím se hnědovlasé recepční, neutrhnou hlavu a nepůsobit, jako hysterka a naprosto neprofesionálně.

"Madam, moc se omlouváme. Někde muselo dojít k chybě." Snaží se hájit.

"Tak ji napravte." Říkám a přitom si palcem a ukazováčkem mnu kořen nosu.

Takový nóbl hotel a oni udělají chybu v něčem takovém. To se fakt může stát jen mě. Nemůžu spát se Stylesem v jedné posteli! To prostě nepřipadá v úvahu.

"Běžte se prosím posadit, musím se podívat do počítače, jestli jsou vůbec nějaké volné pokoje. Bude to chvíli trvat." Říká a začíná prsty bušit do klávesnice.

Otáčím se na podpatku a ruky zatínám do pěstí.

Pomalým krokem kráčím ke Stylesovi, který se rozvaluje na křesle v recepční hale.

Sedám si na křeslo naproti němu a dávám si nohu přes nohu.

"Takže?" ptá se mě s pozvednutým obočím. Pravou ruku má položenou za sebou na opěradle křesla a nohu ležérně danou přes druhou.

"Prý někde došlo k chybě. Musíme počkat. Říkala, že se musí podívat, jestli jsou vůbec nějaké pokoje volné." Říkám Stylesovi, který se pouze uchechtává a vytahuje si z kapsy telefon, do kterého rychle něco ťuká.

"Jasně Stylesi, piš si někomu smsky! Zrovna teď bys tam měl jít a přát si mluvit s ředitelem a ne tady sedět a ťukat něco do telefonu! To si říkáš ředitel?" rozkřikuji se na něho v duchu.

Fakt je neschopný, zase to musím řešit všechno já.

Zhluboka si oddechuji a pohledem probodávám recepční na druhé straně místnosti, které ty její prsty po klávesnici snad běhají, a přitom ještě s někým volá.

Pokládá telefon, obchází pult a míří si to rovnou směrem ke mně a Stylesovi.

Styles ukládá telefon opět do kapsy svých černých oblekový gatí a obrací pohled na ženu, která k nám míří. Já si stoupám a pomalu jí jdu naproti.

"Madam. Je mi líto, ale žádný pokoj volný nemáme. Moc se omlouváme, jestli budete chtít, mohu vám zamluvit jinačí hotel tady poblíž." Dívá se na mě smutně a pohledem naznačuje, že jí je to líto.

Mám pocit, že začnu přes celý hotel křičet. To si dělají prdel? Tak obrovský hotel a oni nemají ani jeden pokoj volný?

"Co, což-" nestíhám to dopověď protože mi do řeči skáče Styles, který ani nevím jak, ale zrovna se zjevil vedle mě "Má sekretářka vám chce pouze říci, že to je v pořádku a že nebude potřeba zajišťovat jinačí hotel. Zvládneme to v tom jednom pokoji." Hází na recepční americký úsměv, kterým ji vyráží dech, protože se na něho také doširoka usmívá a doslova ho hltá očima.

Bože, proč jsou z něho všichni tak mimo? Není na něm nic výjimečného. Možná až na to, že to až moc dobře umí s úsměvem.

Počkat? On jí zrovna řekl, že s ním budu spát v jedné místnosti a na jedné posteli? Co? Tak to ne!

Otevírám pusu a mám v plánu recepční říct, ať mi okamžitě zajistí jiný hotel, ale Styles mi opět skáče do řeči "Že ano, slečno Whitová?" říká s pohledem zabodnutým do mých očí a přitažlivě se na mě usmívá.

To nemyslí vážně! Tohle nezvládnu!

"Emily, uklidni se, jsou to jenom dvě noci. To zvládneš. Usteleš si třeba ve vaně. Kašli na to a nedělej tady scény." Říká mi mé druhé já.

Zavírám pusu a koutky svých úst cukám nahoru ve snaze se aspoň trochu usmát.

"Jistě, pane Stylesi." Říkám s už docela širokým a falešným úsměvem na tváři.

"Dobře, nechám vám tam poslat vaše kufry." Říká recepční s úsměvem na tváři a nepřestává Stylese hltat pohledem.

Styles se na ni také usmívá a otáčí pohled na mě.

Recepční, se nám otáčí zády a odchází ke svému pultu, kde bere do ruky telefon a vytáčí číslo.

"Emily, pojďte." Vybízí mě s úsměvem na tváři a rukou mi naznačuje, abych se pohnula z místa a šla za ním.

Nasazuji svůj kamenný výraz a kráčím za Stylesem k výtahu.

S docela hlasitým pípnutím se otevírají dveře výtahu, do kterého také bleskově vcházím.

Styles vchází za mnou a mačká číslo "14".

Dveře se pomalu zavírají a já až teď zjišťuji, že jsme tu jen my dva.

Pohledem propaluji bílé zavřené dveře výtahu naproti mně.

Styles stojí po mojí pravé ruce, ale kousek přede mnou a zase něco mačká na svém telefonu.

Aspoň, že nemluví. Ale zajímalo by mě, s kým si píše.

Stoupám si na špičky a dívám se Stylesovi přes rameno do telefonu.

Kurva! Nic nevidím, proč je do prdele tak vysoký? I když mám docela dost vysoké boty na podpatku, nejsem ani zdaleka vysoká jak Styles. A ještě ke všemu když stojí kousek přede mnou. Natahuji svůj krk a snažím se zaostřit na displej telefonu.

"Nevěděl jsem, že mám až tak zvědavou sekretářku." Říká do ticha výtahu svým chraplákem a pohledem zabodnutým do svého telefonu.

Sakra! Jak to ví? Vždyť mě nemohl vidět. Do prdele! Ta moje zvědavost mě jednou přivede do hrobu!

Vracím se do původní polohy a pohled opět zabodávám do výtahových dveří.

"Radši mu na to nic neříkej Emily! Jinak to zas všechno zmrvíš!" ozývá se poučující hlas mého druhého já.

Dveře výtahu se opět otevírají s hlasitým pípnutím a já vstupuji do chodby hotelu našeho patra.

Jdu za Stylesem, který bílé, dřevěné, pokojové dveře otevírá přiložením karty na čipovou destičku umístěnou nad klikou.

Slyším cvaknutí zámku, Harry bere za kliku a tak dveře otevírá.

"Dámy mají přednost." Říká s úsměvem na tváři, ustupuje na bok a rukou mi naznačuje, že mám vejít.

Koulím nad tím očima a s hlasitým odfrknutím vcházím dovnitř.

Styles mě následuje a dveře za námi zavírá.

Rozhlížím se po pokoji, který je velký a vymalovaný na bílo. Naproti mně se tyčí velká manželská postel s červeno-černým povlečením a mnoha malými černými polštářky, které jsou načechrané a připravené na to, až do nich dneska večer zabořím svou hlavu. Doplňky v pokoji jsou také sladěné do červeno-černa. Po mojí pravici v rohu je umístěné velké, červené kožené křeslo. Po levici je umístěná, černá, lesklá komoda.

Přistupuji k posteli, kde si všímám svého kufru, který také táhnu k černé komodě.

Klekám si na zem a kufr rozepínám.

Zvedám se na nohy, otevírám první šuplík komody a začínám do něho skládat své oblečení.

"Poskládáte mi tam i to moje oblečení, Emily?" ptá se mě drze Styles, který se rozvaluje na posteli, ruce má složené pod hlavou a pohledem sleduje každý můj pohyb.

"Ne, nejsem vaše služka. Jsem pouze sekretářka." Odpovídám mu chladným tónem, aniž bych se na něho podívala a dále pokračuji ve skládání svého oblečení do komody.

"Whitová, trochu se uvolněte, není s vámi vůbec žádná sranda. Jste nějaká až moc upjatá." Říká a uchechtává se. Slyším, jak se zvedá z postele a pomalu kráčí směrem ke mně.

Cože? Já jsem upjatá? Jsi, nepamatuje, jak to skončilo minule, když jsem se uvolnila? Kretén!

Zrovna dávám do komody poslední kus svého oblečení, když v tom cítím Stylesovi teplé ruce na těch mých. Stojí za mými zády až tak blízko že cítím jeho teplý mentolový dech na svém krku. Okamžitě se zarážím a čučím na jeho ruky, které vydělávají z těch mých mé černé tričko. Uvolňuji sevření a nechávám Harryho, aby tenhle kus oblečení vložil do komody. Jedním posunutím ruky komodu zavírá a za ramena si mě otáčí čelem k sobě.

Nedívám se mu do očí, radši pohledem propaluji jeho hruď, která se pravidelně při každém nádechu a výdechu pohybuje.

Zvedám hlavu, o kousíček víš, kde se přes vršek výstřihu jeho černého trička rýsuje na každé straně kousek z jeho tetování, křídla dvou ptáčků.
V téhle poloze hlavu nechávám a pohledem zkoumám řetízek, na kterém se houpe, stříbrný kříž. Vidím také další řetízek, na kterém jsou pro změnu umístěna, stříbrná písmena "G" a "A".

Nepatrně svrašťuji obočí a tak se zamýšlím nad tím, co asi tyhle písmena znamenají. Pátrám v mysli a snažím si vzpomenout, jestli mi Styles někdy říkal, o někom koho by jméno začínalo na písmeno "G" nebo "A". Třeba to nemusí být jméno, ale tak co jiného by to znázorňovalo?

Cítím jeho teplé, velké ruce na svých tvářích a instinktivně k němu zvedám svůj pohled.

Jeho zelené oči se zapíjejí do těch mých. Vidím, jak se mu zorničky pomalu rozšiřují.

Páni, je to tak fascinující pohled. Má krásné oči.

Styles se pomalu přibližuje k mému obličeji a já nejsem schopná se pohnout ani o kousek, i když vím, že bych měla. Nejde to, jsem až moc fascinovaná jeho očima. Až, když je Styles snad milimetr od mých úst a oči už také pomalu zavírá, v sobě sbírám poslední kousky své hrdosti a rychle se vysmekám Stylesovi z jeho sevření.

Odstupuji od něho o směrem dozadu a nezastavuji se do doby, dokud, necítím na svých zádech a zadku studený povrch komody.

Styles prudce otevírá oči a rukou si zajíždí do svých vlasů.

"Řekla jsem vám, ať to neděláte." Říkám mu odhodlaně s kamenným výrazem.

Nic neříká. Co bych taky čekala?! Většinou mi na nic neodpoví.

Pořád svýma očima zkoumá ty mé. Už zorničky nemá tak rozšířené. Myslím, že se mu konečně vracejí do normální velikosti.

Mračím se na Stylese, který se dává pomalu do pohybu směrem ke mně.

Sklání se k mému uchu.

"Nechápu, co to se mnou děláš Emily, ale ať je to cokoliv, přestaň s tím." Šeptá hlubokým hlasem.

Odstupuje ode mě, na oči si nasazuje brýle a odchází pryč z pokoje.

Zavírám oči a opírám se celou vahou o komodu. Ještě, že za mnou je, jinak bych se tady nejspíš složila na zem.

Co to do prdele zase mělo znamenat? Co mu dělám? Vždyť mu nic nedělám! Vážně se v něm nevyznám, je to tak strašně nevyzpytatelný člověk. A co mělo do prdele znamenat, zase to, že mě chtěl políbit? Zase jsem se skoro nechala!

Hlubokým výdechem a nádechem se snažím hodit zase do normálu a také donutit své srdce, aby přestalo bít jak splašené.

Pomalu přecházím od komody ke křeslu, do kterého se hroutím. Snažím se urovnat myšlenky a přestat myslet na Stylese. Opět zavírám oči a rukama si zajíždím hluboko do vlasů. Jsem ráda, že odešel. Sice by mě zajímalo, kam šel, ale jsem ráda, že tu není.

____
Přehrabuji se ve své bezedné kabelce, kde už snad minutu zvoní můj otravný telefon.

Konečně ho nacházím. Na displeji svítí jméno "Liam Payne".

Co asi Liam chce?

Mračím se na displej a na Liamovu fotku asi pět sekund, ale poté máčkám zelené sluchátko a přikládám si telefon k uchu.

"Prosím?" šeptám do telefonu.

"Emily, ahoj. Doslechl jsem se od Kate, že jsi v Paříži. Taky jsem ještě furt tady, protože se mi ta služebka nějak protáhla." Slyším, jak se usmívá a pokračuje "Tak mě nepadlo, co kdybychom si zašli někam sednout, můžeme pokecat." Říká a opět slyším z jeho tónu hlasu, že se usmívá.

Dlouho jsem s Liamem nebyla někde sama. Docela mi to chybí. Je to fajn chlap. Můžu s ním mluvit o všem. Vždycky mi dokáže se vším poradit. Je něco, jako můj bratr, kterého jsem nikdy neměla.

"To zní dobře." Usmívám se "Tak kde a v kolik?" ptám se ho, zatímco si sedám do koženého křesla.

"Vzhledem k tomu, že je 6:30pm a potřebuji si ještě něco zařídit, tak co tak v 8pm? Hmm? Vyzvednu tě." Říká a z toho ruchu, který slyším, soudím, že Liam buď jede v autě, nebo někam jde.

"Dobře, v 8pm tě budu čekat. Tak zatím pá."

"Zatím ahoj, Em." Říká a já pokládám telefon.

Zvedám se z křesla a mířím si to do koupelny.

Vysvlékám ze sebe oblečení a vcházím do sprchového koutu.

Pouštím vodu a užívám si pocit horkých kapiček vody na mém těle.

Když už mám i umytou hlavu a jsem už celá rozmáčená z té dlouhé, teplé a příjemné sprchy, tak otáčím kohoutkem a vypínám vodu.

Otevírám skleněné dveře sprchového koutu a rychle rukou šmátrá pro hebký bílý ručník na věšáku umístěném vedle, protože mě při otevření dveří ovál chlad a naskočila mi husí kůže.

Obmotávám si ho kolem těla a vystupuji ze sprchového koutu na vyhřívané bílé kachličky koupelny.

Přecházím k věšáku a beru z něj další ručník, tentokrát menší a suším si s ním vlasy.

S turbanem na hlavě přecházím k dlouhému zrcadlu, které je umístěné nad dvěma umyvadly a ty jsou zabudované do dlouhé černé komody.

Rychle cupitám do svého kufru pro fén a stejně rychle, jak jsem pro fén vyrazila se s ním také vracím zpátky a zapojuji ho do zásuvky.

Své nehezky zvlněné vlasy si ještě rychle žehlím a poté se lehce maluji.

Pořád ještě s ručníkem omotaným kolem svého těla přecházím do pokoje.

Doufám, že tam nebude Styles!

Pomalinku otevírám dveře koupelny, nahlížím dovnitř a oddychuji si, protože pokoj je prázdný.

Pomalu kráčím ke komodě odkud si beru spodní prádlo a rychle se do něho soukám. Následují černé legíny a nakonec bílý svetr. Na nohy si obouvám bílé converse boty.

Dívám se na své zlaté hodinky na zápěstí, abych se ujistila, jestli stíhám a překvapivě zjišťuji, že ano. Je totiž 7:50pm. Liam tady bude až v celou.

Do ruky si beru svou bezednou, černou kabelku a vycházím z hotelového pokoje.

Stojím před hotelem a netrpělivě přešlapuji z nohy na nohu.

Dívám se na hodinky 7:59pm když v tom slyším zvuk troubícího auto.

Vzhlížím za tím zvukem a vidím černé BMW, ve kterém sedí Liam a mává na mě.

Usmívám se a kráčím směrem k Liamovi.

Liam se nahýbá a zevnitř mi otevírá dveře.

S úsměvem nastupuji dovnitř a dveře za sebou zavírám.

"Ahoj." Přitahuji si ho do objetí.

"Rád tě vidím, Emily." Říká a dává mi pusu na tvář.

"Já tebe taky." Usmívám se a dávám si přes sebe pás.

Liam zařazuje rychlost a vyráží s námi pryč.

"Kam vůbec jedeme?" ptám se zvědavě Liama.

"Do jednoho baru, ty zvědavá." Říká a volnou rukou do mě šťouchá.

Taky do něho na oplátku šťouchám. Liam se na mě ale nedívá, protože sleduje vozovku, přičemž se usmívá.
____
"Tak jsme tady." Říká po pěti minutové cestě a zajíždí s autem na parkoviště nějakého pařížského baru.

"Kde to jsme?" ptám se ho.

"Le Duc des Lombras." Snaží se říct francouzským přízvukem, který se mu moc nedaří.

Propukám v hlasitý smích a Liam společně se mnou.

"Liame." Říkám po mezi smích. "Byl bys příšerný Francouz." Říkám a nepřestávám se smát.

Liam se smát přestává a dělá, že je naštvaný.

"To není pravda, myslím, že mi to docela jde." Říká hrdě.

Jen nad tím kroutím hlavou a pořád se ještě směji.

"Pojď, prosím tě." Říkám a vystupuji z auta.

S Liamem vedle sebe kráčím k baru, ve kterém rychle mizím.

"Bože, Liame. Kam jsi mě to vzal?" hučím hlasitě Liamovi do ucha, když se ocitám uvnitř přeplněného baru. Muzika tady hraje dost nahlas až tak, že mě z ní bolí uši.

"Neboj, Em. Je to dobrý bar. Chodím do něho, vždy když jsem v Paříži." Říká také zvýšeným hlasem, abych měla vůbec šanci ho slyšet. Bere mě za ruku a razí nám cestu kolem tancujících a opitých lidí k baru.

Sedám si na barovou židli a Liam už rychle objednává drinky.

"Dvakrát whisky" říká číšníkovi.

Doufám, že to nedopadne jak minulé léto. Byla jsem společně s Kate, Lussy a Liamem na dovolené v Miami, kde se Liam v jednom místím baru opil až do němoty. Vlastně myslím, že byl tím alkoholem i přiotrávený. Pamatuji si, jak na něho Kate byla ještě dva týdny potom naštvaná a Liam zbytek dovolené strávil buď s hlavou v záchodové míse, nebo v posteli. Až na tenhle zádrhel to byla skvělá dovolená, kterou jsme si naplno užili.

"Na, Em." Probouzí mě z hlubokého zamýšlení Liamův hlas.

Otáčím na něho hlavu.

Usmívá se na mě a v ruce drží panáka whisky, kterého mi nabízí.

Beru si ho od něj.

"Tak na zdraví." Říká a přiťukává si se mnou.

"Na zdraví." Odpovídám a rychle do sebe házím tu hnědou tekutinu.

"Ještě jednou?" ptá se mě s pozvednutou prázdnou skleničkou v ruce.

Vrtím hlavou "Ne, dám si něco slabšího." Usmívám se na něj a beru mu z ruky jeho panáka "A myslím, že ty bys měl taky." Vyplazuji na něho jazyk a prázdné panákové skleničky pokládám vedle sebe, daleko od Liama.

Ten se na mě mračí a chce něco říct, ale zarážím ho "Si nepamatuješ, jak to dopadlo v Miami?" ptám se ho s pozvednutým obočím.

"Ježiši, Em. Jsi hrozná. Ale v Miami to byla akce." Uchechtává se "I když, pak jsem si to docela dlouho žehlil u Kate." Opět se uchechtává "Letos bychom taky mohli někam zajet. Přemýšlel jsem nad Havají nebo co taková Ibiza?" ptá se mě. "Ibiza, hmm. Tam musejí být kalby." Říká zasněně s jiskřičkami v očích.

Bouchám ho pěstí do ramena.

"Au, co to děláš Emily?" ptá se mě s vražedným výrazem.

"Probírám tě, byl jsi nějaký moc zasněný." Říkám a uchechtávám se.

"Jo a ty jsi mě z toho vyrušila. Už jsem se viděl na Ibize." Říká a prstem mě dloube do ramena.

"No tak nic. Probereme to příště." Říká "No a co si teda dáš?" ptá se mě, zatímco zvedá ruku, aby upoutal pozornost barmana.

Otevírám pusu, ale Liam mi skáče do řeči.

"Počkej, nic neříkej." Říká a rukou mi naznačuje, ať jsem zticha. "Já vím, co si dáš." Ukazuje na mě svým ukazováčkem. "Určitě mojito, co?" říká nepřestávajíc na mě ukazovat.

"Jak to víš?" snažím se na něho vykouzlit překvapený výraz.

Usmívá se a odpovídá mi. "To jsou roky zkušeností. Znám tě jak své boty, Em." Říká a kouzlí na tváři krásný úsměv.

"Co to bude?" ozývá se mužský hlas barmana.

"Dvě mojita." Říká a barman s přikývnutím odchází.

Házím na Liama nechápavý pohled.

"No, co?" ptá se mě a rukama naznačuje, že nechápe, o co jde.

"Opravdu? Mojito jo? Není to náhodou babské pití?" ptám se ho a začínám se smát.

"Ty jsi taky nespokojená ženská, víš to Em? Nechceš, ať piju pořádný alkohol a teď nejsi ani spokojená, když si chci dát mojito?" ptá se mě a přitom nechápavě kroutí hlavou.

"Promiň, omlouvám se." říkám pořád s úsměvem na tváři a ruce dávám do obraného gesta.
Liam se rozhlíží po baru a já beru do ruky svůj telefon a rychle píšu smsku Lussy, o tom, že jsem dobře doletěla a jsem v pořádku, protože po příletu a po tom s tím hotelem se mi to nějak vykouřilo z hlavy.

"Hej, Em." Dloube do mě Liam.

"Hmm." Hučím na něho a rychle dopisuji smsku. Mačkám odeslat a zvedám hlavu k Liamovi.

"Není tam to tvůj šéf?" ptá se mě a prstem ukazuje na postavu vysokého, kudrnatého muže, který si razí cestu směrem k nám. Zarážím se a pohled upírám na Stylese, který soudím z jeho chůze je pořádně opilý.

Bože, že já mám na něho vždycky takové štěstí.

Rychle se snažím něco vymyslet ve své hlavě, protože nechci aby Liam přišel do styku s ožralým Stylesem.

Vztahuji ruku pro kabelku a házím do ní telefon.

"Co to děláš, Emily?" ptá se mě Liam s zkoumavým výrazem.

"J-já, už m-musím jít." Koktám ze sebe a rychlostí blesku se zvedám z barové židle.

"Co? Vždyť jsem si ještě ani pořádně nepokecali." Říká a hazí na mě psí očka.

"Liame, příště, vážně už musím." Říkám mu obranně a dávám mu letmý polibek na tvář.

"No, tak dobře." Oddechuje si. "Mám tě odvést?" dodává.

Záporně kroutím hlavou a mířím k východu ve snaze se vyhnout Stylesovi.

Kurva, proč zrovna teď tady musí být taková tlačenice.

Už jsem skoro u vchodu, když v tom cítím, jak mě někdo chytá za ramena.


Prudce se otáčím na dotyčnou osobu.

Ne, to ne. Do prdele!

"Opět přede mnou utíkáš, maličká?" říká hlubokým opilým hlasem a pohled mi přitom upírá do očí.


By -Hanna

*Tak, konečně jsem ji dopsala :D...vážně bych za ty moje nudné části zasloužila diplom :D...omlouvám se -__-
*komentujte, hvězdičkujte :')) děkuji xxx



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikpší Nikpší | 16. prosince 2013 v 19:43 | Reagovat

nudné jo? asi tak ve snu :DD parádní jako vždy :DD
miluju ty chvíle kdy jí říká "maličká" :DD
těším se na další :**

2 Káč Káč | 16. prosince 2013 v 19:46 | Reagovat

wow..Harry je stopař :o..vrr :**..krásná jako vždy beruško :)**
další prosím! O:)

3 -Hanna- -Hanna- | 16. prosince 2013 v 19:53 | Reagovat

Nikec je nudná -___-...maličká je rajcovní, že? :DD.wrr :DD taky se mi to líbí :333....
-a moc děkuji :** jsem ráda, že se líbí :')) i když...no :D..mohla být míň nudnější :D...

4 -Hanna- -Hanna- | 16. prosince 2013 v 19:53 | Reagovat

Kačí, Harry je kouzelník :'DDD...
-děkuji moc moc moc :**

5 Martíí<3 Martíí<3 | 28. prosince 2013 v 22:56 | Reagovat

Wow tak Nikolka nám ve své povídce znechucuje zayna a zkrášluje Harryho a ty zase naopak :DDDD ale i ttak je to báječná už aby byla další nemužu se jí nabažit ;) .... Haničko jsou  senzační a ne nudné ;)) ... :DDD

6 -Hanna- -Hanna- | 29. prosince 2013 v 19:49 | Reagovat

já Hazzu neznechucuji -.-...jen z něho dělám moooc BadBoya :DDDDDDDD
-Martinko, noooo jsou docela nudné :DDD..(šak víš, že já jsem prostě věčně nespokojená a pořád si budu mlet své)....ale jsem ráda, že se líbí :O..nooo už ji mám napsanou, ale nějak sem nešla hodit :// tak to dneska zkusím znovu :))
btw. nečekejte v nové části něco dech beroucího :DDD zase bude podprůměrná -_- :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama