Story of my life -13. kapitola

9. prosince 2013 v 19:48 | Hanna |  Story of my life


"Harry, co tu děláš?" mračí se Megan na Stylese.

"Na to samé bych se mohl ptát já tebe." Odsekává Harry Megan a pořád ještě na ni čučí s vykulenýma očima.

Já přešlapuji z nohy na nohu a pohledem těkám z Harryho na Megan.

O co to tu jde? Vysvětlí mi to konečně někdo?

"Zayne, pojď, jdeme." Říká Mangan Zaynovi, zatímco si přehazuje jeho ruku kolem svých ramen. Zayn se tváří stejně nechápavě jako já a z toho jeho pohledu soudím, že asi ví taky naprosté kulové, avšak spolupracuje s Megan. Myslím, že bez pomoci by stejně nebyl schopný ani kroku.

"Co? Počkejte, jdu s vámi." Říkám Meg, ta se prudce zastavuje a pokyvuje na mě hlavou.

Rychlým krokem kráčím ke stolu pro svou kabelku.

"Ty, nikam nejdeš!" slyším za svými zády mužský, hluboký, nakřáplý hlas.

Po celém těle mi naskakuje husí kůže. Proč jsem vždycky z toho jeho hlasu tak mimo? Vzpamatuj se Emily!

Prudce se otáčím.

Harry se na mě dívá tím svým chladným pohledem. Jak nečekané.

Mračím se na něho a vrtím hlavou.

"Vy mi nemáte co rozkazovat, jdu pryč se Zaynem a Megan." Říkám Harrymu a odhodlaně se mu přitom dívám do očí.

Krčí obočí a zkoumavě se na mě dívá.

"A teď, když dovolíte." Snažím se projít kolem Harryho, který mi stojí v cestě.

Dělám krok, ale zarážím se, protože skoro narážím do Stylese, který mi schválně zastoupil cestu.

Co to dělá? O co se tu snaží?

"O co vám jde Stylesi?" Dívám se mu do očí a mračím se na něho.

"Řekl jsem, že nikam nejdeš!" na poslední dvě slova klade zvláštní důraz a říká je skrz zaťaté zuby.

"Jak jsem řekla, do toho vám nic není." Falešně se na něho usmívám a snažím se ho rukou odstrčit, a tak si prorazit cestu pryč z tohoto vězení.

Styles o kousek ustupuje a já si oddechuji. Dělám krok vpřed k Megan, kolem které se věší opitý a usínající se Zayn.

"Nepočítej Emily s tím, že někam půjdeš s tam těma." Slyším za sebou Stylese, který mě chytá za loket a tak mi brání v tom, abych mohla odejít.

"Do prdele! Stylesi! Už mi dejte konečně pokoj! A okamžitě mě pusťte!" syčím na něho. Neposlouchá, táhne mě za loket někam pryč.

Jasné, ignoruj mě!

Procházíme kolem Megan a Zayna.
Megan se na mě dívá s vykulenýma očima a pohledem alias "co to je?". Rukou jí naznačuji, že jí zavolám. Ukazuji prstem na Stylese a poklepávám si na čelo. Ještě rychle, když vycházíme ze dveří baru, jí mávám a mírně se na ni usmívám.

Táhne mě k jeho autu. Pouští mi loket a chce otevřít dveře spolujezdce, abych mohla nastoupit.

"No, tak to ne!" rychle si stoupám Stylesovi do cesty a bráním mu, aby dveře otevřel.

Snaží se mě odstrčit, ale já stojím na místě jak socha.

"Řekla jsem, NE!" rozkřikuji se na něho. "Ne, dokud mi tohle všechno nevysvětlíte. Odkud znáte Megan? Proč jste všude, kde jsem já?" opírám se zády o dveře auta a ruky si zakládám na prsa. Pohled upírám Stylesovi do očí a naznačuji mu podzvednutím obočí, aby začal mluvit.

"No, šup, čekám." Vybízím ho po tom co můj signál s podzvednutím obočím, nezabral.

Styles zavírá oči, sklání hlavu a zhluboka se nadechuje.

Asi konečně pochopil, že bez vysvětlení se nikam nehnu.

"Ale, co když ti to nechci říkat?" ptá se mě se skloněnou hlavou a pohledem zabodnutým do chodníku.

"To mě nezajímá. Chci to vysvětlení, Stylesi!" říkám mu neodbytně.

On si zhluboka oddechuje a konečně zvedá hlavu.

Upírá na mě pohled. V jeho krásných zelených očích vidím bolest a strach.

Co? Co, se stalo?

Nikdy jsem neviděla Stylese, který by měl v očích něco jinačího než naprosté prázdno nebo chtíč.

Bolest a strach? Co se kurva stalo mezi Harrym a Megan?

Ublížila mu nějak? Ublížil nějak on jí? Fyzicky? Je to násilník? Mám se ho bát?

Opět začínám šílet a hledám ve všem jen to nejhorší.

"Emily, přestaň! Uklidni se a počkej, co ti řekne. Až pak zhodnotíš co dál! Nedělej ukvapené závěry, na které jsi mimochodem expert!" vrčí na mě mé podvědomí.

Styles si projíždí rukou vlasy a zhluboka se nadechuje, konečně otevírá pusu a odhodlává se něco říct.

Bylo na čase!

"Chodili jsme spolu." Říká mi skoro šeptem, zkoumavě mi upírá ten jeho zelený pohled do očí a čeká na mou reakci.

"Aha, dobře." Říkám mu a rty tvaruji do úzké linky.

"Emily! Tak ty tady na něho ječíš, ať ti to hned vysvětlí a zmůžeš se jen na trapné "Aha, dobře"? Děláš si prdel?!" rozkřikuje se na mě mé druhé já.

Vůbec netuším, co víc jsem mu měla na to říct. Mohla jsem si myslet, že spolu něco měli. Mohlo ti to být jasné Emily!

Ale proč? Proč jsem cítila ten divný pocit při srdci, když mi to řekl. Proč mě tam tak divně píchlo? Co to má znamenat? Emily! Vždyť jsi to přece chtěla vědět, tak se teď tady tak nediv! A nic jsi necítila! Prostě NE!

"Jedeme?" prolomuje ticho Styles.

Jen přikyvuji a odstupuji od dveří. Styles mi je otevírá a já nastupuji.

Sedím na sedadle spolujezdce a pohledem čučím před sebe do neznáma.

Už chci být doma! Chci si zalézt pod peřinu a už nikdy odtamtud nevylézt! Avšak, stejně mi furt vrtá hlavou Harry a Megan. Zajímalo by mě, co se mezi nimi stalo. Proč se rozešli?

"Emily! Jsi zase až moc zvědavá! Do toho ti nic není!" poučuje mě mé druhé já.

"Proč jste se rozešli?" šeptám do ticha.

Emily! Ty blbe! Co tě to napadlo? Proč se ho na to ptáš? Jsi blbá?

Otáčím pohled na Stylese. Vidím, jak zarývá prsty do volantu a zuby k sobě pevně zatíná.

To není dobré! Na to jsem ho nejspíš ptát neměla!

"P-pardon. Blbá otázka." Pokouším se o omluvu a mírně se usmívám.

Radši otáčím hlavou a sleduji z okýnka noční New York.

"Emily, to, co jsem, ti zatím řekl by, ti mělo stačit! Není to zrovna období mého života, na které bych byl pyšný. Možná ti to někdy řeknu." Slyším vedle sebe Stylesův chraplák, ale neodvažuji se na něho podívat a radši mu na to ani neodpovídám.

On mi to plánuje někdy říct? On se mi chce svěřit? Proč zrovna mě? Mohl mi říct, že mi do toho vůbec nic není a dál to nerozmazávat, ale on mi řekne: "že mi to možná někdy řekne?" super, teď mi to bude v hlavě vrtat ještě pěkně dlouho. Moc ti děkuji, Stylesi!

Styles dupe na brzdy a tak nutí auto, aby zastavilo. Odpoutávám se a beru si do ruky kabelku.

Emily! Nemůžeš odejít bez rozloučení! Nechovej se nevychovaně! Řekni mu třeba nashledanou. To je jedno, jen konečně něco řekni, ať už můžeš odejít.

"Ehm, nashledanou a děkuji za odvoz." Otáčím hlavu a setkávám se se Stylesovým pohledem. "O který jsem samozřejmě neměla zájem!" dodávám uštěpačně a kouzlím na tváři falešný úsměv.

On se ke mně naklání a já se zarážím. Do nosu mi okamžitě vbíhá vůně jeho kolínské. Zhluboka se jí nadechuji a zavírám oči.

Páni, musím uznat, že ta vůně je úžasná.

Co? Co to zase meleš! Prober se Em!

Mírně vrtím hlavou, abych vyhnala z hlavy Stylese a jeho parfém a prudce otevírám oči.

Styles mi dýchá u ucha, cítím jeho teplý dech a okamžitě mi naskakuje husí kůže.

"Není zač. Zítra na letišti Emily." Šeptá tím jeho hlubokým hlasem a pomalu se ode mě odtahuje.

Zase je tu ten pocit zklamání.

"Žádný pocit zklamání, Whitová! Hezky se uklidni! Nečekala jsi, že se bude snažit o něco víc!" supí na mě mé podvědomí a výhružně na mě ukazuje prstem.

Vlastně ano, čekala. Myslím, že si to nechci přiznat, ale čekala!

Rychle se vzpamatovávám a vystupuji z auta.

Zastavuji se před vchodem do bytovky a upírám pohled na mizící černé auto v dáli.

"Emily! Ne, že tě napadne zítra na té služebce opět něco vyvést!" vříská na mě, jak na malé děcko mé podvědomí.

Ne, z toho jsem se už poučila! Nebo nepoučila? Poučila!

"Emily! Už si konečně přiznej, že tě přitahuje!" opět se ozývá mé neurvalé podvědomí.

"To není pravda!!" rozkřikuji se přes celou ulici, jak psycho. A vlastně až teď si uvědomuji, že tak taky působím, protože si tu vlastně povídám sama se sebou.

Lidé, kteří prochází kolem, se zaráží a upírají na mě vyděšené pohledy.

"Bože, měla bych se naučit ovládat své návaly vzteku." Říkám si v duchu a radši rychle mizím ve dveřích naší bytovky.

____
Házím svým tělem na postel a oddechuji si. Konečně doma. Po tom co se dneska stalo, si potřebuji pořádně odpočinout.

Přehrávám si v mysli dnešek a usmívám se nad vzpomínkou kdy mě Zayn líbal. Líbilo se mi to? Ano, líbilo! Chci, aby se to opakovalo? Myslím, že ano. Zayn mě přitahuje a myslím, že ho mám ráda.

Najednou se začínám mračit, protože si vzpomínám na Stylese, který to všechno pokazil! A pak to s Megan! No fůů. Byl to náročný den.

"Zítra bude ještě náročnější Em, nezapomínej, zítra TY, SLUŽEBKA a STYLES." Sděluje mi uštěpačně mé podvědomí.

Vydávám ze sebe něco jako skřek a hlavu bořím hluboko do polštáře.

Ne, Styles ne!

Slyším někde vedle sebe pípnutí zprávy a snad poprvé v životě jsem za to ráda. Konečně se totiž přestanu užírat myšlenkami na Stylese.

Sedám si na postel do tureckého sedu a otevírám zprávu.

"Emily, chybíš mi! -Zayn xoxo"

Stojí ve zprávě, na kterou se mimochodem doširoka usmívám.

"Ty mě taky. Zítra odlítám do Paříže na služební cestu, takže se tři dny neuvidíme. Ale až dojedu, mohli by, jsme někam zajít. Co ty na to? -Em xx"

Odepisuji Zaynovi a čekám na odpověď, která přichází okamžitě.

"Kočko, tři dny? To se zblázním! To je jasné, dojedu pro tebe na letiště a také bych tě na něho zítra mohl odvézt, chceš? Teda jestli ještě nemáš odvoz."

Chci, aby pro mě dojel na letiště a aby mě tam zítra odvezl? Ano, chci! Chci, aby mi Styles dal konečně pokoj a třeba až uvidí Zayna, který mě zítra na letiště odveze a také pro mě za ty tři dny dojede, tak mi ten pokoj konečně dá!

"Dobře, zítra mě vyzvedni v 10am. Těším se na tebe! -Emily xoxo" rychle mu odepisuji.

"Já na tebe taky, Kočko. Tak dobrou noc. Pá, zítra. -Zayn"

Usmívám se na zprávu od Zayna.

S úsměvem na tváři se hrabu hluboko pod peřinu, kde taky se širokým úsměvem na tváři a s myšlenkami na Zayna usínám.

***
"Luss, dneska mě na letiště vést nemusíš." Pokřikuji na sestru z barové židle v naší kuchyni do obyváku, kde je v dece zamuchlaná, sedíc v našem bílém, koženém křesle v rukách držíc hrníček s nápisem "England", který je naplněný jejím oblíbeným anglickým čajem s mlékem a sleduje v televizi svůj oblíbený seriál.

Klasická Lusynina neděle.

"Hmm." Mručí na mě a tak mi naznačuje, že ji nemám rušit a že jí je srdečně jedno jak se tam dostanu.

Přetáčím oči v sloup, dívám se na hodinky na své ruce a zjišťuji, že za chvíli tady bude Zayn. Seskakuji z židle a rychle se ještě vydávám do svého pokoje pro kabelku. Schody beru po dvou, i když v těch mých vysokých podpatkách docela riskuji, že si zlomím nohu, ale nevadí. Jsem optimista. Myslím, že bych na těch podpatkách zvládla i běžet maraton.

Slyším zvoneček u dveří.

Do prdele, to je super. A já zrovna teď nemůžu najít kabelku. Kam jsem ji do prdele dala?

Lítám po pokoji jak splašená a hledám svou černou kabelku.

"Emily, někdo zvoní, a myslím, že to bude pro tebe, ne pro mě. Takže, táhni otevřít, já tam nejdu." Ječí na mě Lussy.

Opět ten zvuk zvonku.

Sakra! "Lussy, běž otevřít prosím a řekni mu, ať počká. Nemůžu najít kabelku." Křičím nazpátek na Lussy, zatímco převracím celý pokoj vzhůru nohama.

Slyším odemčení dveří a také jak si tam někdo povídá a směje.

Cože? Oni se smějí? Doufám, že Lussy nehází na Zayna ty její neodolatelné úsměvy.

Uškrtím ji, jestli na něho bude něco zkoušet.

Kurva, kde je ta kabelka? Celý pokoj vypadá, jak kdyby tu vypukla válka a kabelka nikde.

Kašli na kabelku Em! Táhni dolů! Jo, třeba bude dole. Není náhodou v obýváku?

Opět beru schody po dvou a klapání podpatků po skleněných schodech se ozývá celým bytem.

Vidím Lussy, která Zaynovi rozdává vřelé úsměvy a Zayn jí něco povídá.

Zabiju ji! Ano, vyškubu jí ty její dlouhé vlasy!

Rychlým krokem kráčím do předsíně.

"Ahoj Emily, no konečně." Usmívá se na mě Zayn.

Přeměřuji si ho pohledem od hlavy až k patě a musím uznat, že oblékat se teda umí.
Na sobě má světle modré džíny a černé upnuté tričko s tříčtvrtečním rukávem, přes které se mu rýsují svaly a v ruce ještě drží jarní, černou koženou bundu. Na nohách má obuté černé Nike boty.

"Ahoj Zayne, promiň, ale nemůžu najít kabelku." Usmívám se na něho a na Lussy házím vražedný pohled.

Lussy začíná červenat a radši odchází pryč.

"Rád jsem tě poznal Lussy." Říká Zayn s úsměvem na tváři.

Lussy se zastavuje a otáčí. "Já tebe taky a Emily, až doletíš tak mi dej vědět." Říká a odchází si, sednou do obýváku.

"Cože jsi říkala? Že nemůžeš najít kabelku?" ptá se mě Zayn a jednou rukou šahá na komodu vedle sebe. "Myslíš tuhle?" usmívá se a podává mi do ruky mou černou ztracenou kabelku.

Takže tady jsi byla, ty mrško!

Usmívám se na Zayna a beru si ji od něj. "Přesně tuhle, děkuji."

"Za málo." Usmívá se na mě. "A pojď, jdeme, nebo ti to letadlo uletí." Vybízí mě Zayn.

Ještě si rychle vkládám telefon do kabelky a do ruky si beru svůj lehký černý svetřík na knoflíky a vyrážím se Zaynem pryč z bytu.

____
"Pomůžu ti s tím kufrem, chceš?" ptá se mě Zayn s úsměvem na tváři, zatímco se pokouším dostat svůj kufr, do kterého jsem si opět zabalila nepotřebné krámy z jeho auta.

"Děkuji." Šeptám a odstupuji na bok, aby Zayn mohl kufr vytáhnout z jeho auta.

Jednou rukou, chytá kufr za držadlo a rychlostí blesku ho vytahuje, jako by byl lehký jak pírko.

No, jo. Emily, je to přeci chlap, ne?

Prodlužuje na kufru jeho držadlo a táhne ho za sebou do prostor letiště.

Já za ním rychle cupitám. Přes rameno mám opět přehozené červené ucho své tašky od notebooku a na druhém se mi houpe má černá kabelka.

Když vcházíme na letiště, ovívá mě chladný vzdych letištních ventilátorů, které se snaží aspoň trochu cestující schladit. I když je, teprve půlka května je v New Yorku už docela teplo.

Jindy bych ten příjemný, ochlazují vzduch, ocenila, ale dneska to nejspíš nebude. Odkrývá se mi totiž pohled na kudrnatého chlapa, který netrpělivě postává u pultu, kde se vydávají zabookované letenky.

On tu na mě čeká? Myslela jsem, že bude v letadle.

Jo Em? Najednou se bojíš? Vždyť si přece chtěla, aby se Zayn setkal se Stylesem. Cožpak od něho nechceš pokoj?

Jo chci! Směruji Zayna i s mým kufrem za Stylesem.

Docela jsem z toho v rozpacích, bojím se Stylesové reakce, doufám, že nebude vyvádět.

Přibližuji se společně se Zaynem ke Stylesovi, který vidím, že zatíná ruce do pěstí.

Bože, snad tady nemíní Zayna zmlátit?

Emily, co to zase plácáš? Už na ty akční filmy nekoukej!

"Dobrý den pane Stylesi. To tu čekáte na mě? To jste nemusel. Do letadla trefím i sama." Falešně se na Stylese usmívám a beru ze Zaynové ruky držadlo svého kufru. Přitom se mu schválně dotýkám jeho ruky a doširoka se na něho usmívám.

Ha, Stylesi! Doufám, že konečně pochopíš, že nemám zájem!

"Zayne, moc děkuji za odvoz." Pomalu se k němu přibližuji, přitahuji si ho blíž za jeho tričko k sobě a dávám mu dlouhý polibek na rty.

Zayn se na mě usmívá "Tak za tři dny, kočko." Dodává ještě. Ruky si vkládá do kapes u riflí a vychází z letiště pryč.

Usmívám se za mizející postavou Zayna.

Doslova sebou leknutím škubám, protože cítím něčí ruku, která mi pevně stiskla loket. Vyděšeně se otáčím čelem ke Stylesovi, který mě probodává pohledem a svou rukou drtí můj loket.

"Tohle jsi neměla dělat, maličká." Syčí na mě skrz zaťaté zuby Styles.

Mračím se na něho a vyvlíkám se z jeho sevření. Popadám do ruky kufr a mířím si to rovnou k odbavení.

____
Sedím v letadle a čekám, až konečně letadlo vzlétne.

Styles někam odešel a já jsem za to jedině ráda.

"Vážení cestující, prosíme aby, jste se vrátili na svá místa a zapásali se. Letadlo se za chvíli bude chystat ke startu." Slyším nad svou hlavou v reproduktoru příjemný hlas letušky.

Zapínám si pás a pohled upírám na osobu oblečenou do černé barvy, které se ke mně řítí. Pane bože, doufám, že na mě nebude mluvit.

Sedá si vedle mě a také si zapíná svůj pás.

Nemluví, ještě, že tak! Pohled upírá před sebe do prázdna a mě si absolutně nevšímá.

Cítím, jak se letadlo rozjíždí a následně jak se začíná pomalu vznášet. Nastávají mírné turbulence, které ovšem hned ustávají a já se uvolňuji a pohodlně si sedá na své sedadlo.

"Takže." Sylším u svého ucha Stylesův chraplák a prudce na něho otáčím hlavu. "Teď si hezky vyjasníme, co mělo znamenat to, že tě na letiště dovezl ten věčně se usmívající hnědooký kretén a taky to, proč jste se do prdele líbali!" syčí na mě Styles, který má svou tvář jen kousek od té mé. Oči má zabodnuté do těch mých a zorničky jsou úzké, svědčící o tom, že je pořádně vytočený.

To ho to až tak namíchlo? Úúú, bod pro tebe Emily!

Tak, a teď zploď v té tvé hlavě nějakou smysluplnou větu.


By -Hanna

*po dlouhé době nová :O..ano nic extra :X...ale i tak budu ráda za komentáře a hvězdičky :)) moc děkuji :) xoxo

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikpší Nikpší | 9. prosince 2013 v 20:14 | Reagovat

luxusní jako vždy :DD žeru tě bejby :**

2 Káč Káč | 9. prosince 2013 v 20:22 | Reagovat

awww..krása :*..potřebuji další:o

3 -Hanna- -Hanna- | 9. prosince 2013 v 20:35 | Reagovat

myslíš? :O..Přijde mi trapná :X :'D..
-ale i tak děkuji, bejby :** <33 taky tě žeru :'33

4 -Hanna- -Hanna- | 9. prosince 2013 v 20:35 | Reagovat

Děkuji Káč :O...
-no myslím, že mi zas bude trvat než další přidám :DDD

5 Nikpší Nikpší | 9. prosince 2013 v 20:59 | Reagovat

no to teda ne! budeme tě učit, dokud nepřidáš další :DDD

6 -Hanna- -Hanna- | 9. prosince 2013 v 21:08 | Reagovat

učit? :O..co učit? :D

7 Nikpší Nikpší | 9. prosince 2013 v 21:19 | Reagovat

*mučit sorry :DD

8 *jméno O.o :33 *jméno O.o :33 | 9. prosince 2013 v 21:28 | Reagovat

úžasná jako vždycky ..:'))

9 -Hanna- -Hanna- | 9. prosince 2013 v 21:33 | Reagovat

Děkuji, bejby :*

10 -Hanna- -Hanna- | 9. prosince 2013 v 21:33 | Reagovat

Žádné mučení, Nikec :'DDD

11 Nikpší Nikpší | 10. prosince 2013 v 16:33 | Reagovat

ale  jo :DD bude sado maso :**

12 Sekáček :p Sekáček :p | 28. prosince 2013 v 22:28 | Reagovat

Nechápu jak ale z tvého příběhu se stala má droga ... je to luxusní.. jsi senzační :DD

13 -Hanna- -Hanna- | 29. prosince 2013 v 19:46 | Reagovat

až tak? :OOO...tak to čučím :OO...jsem poctěná :3333 moc děkuji :OO...hrozně moc :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama