Story of my life -11.kapitola

1. prosince 2013 v 18:08 | Hanna |  Story of my life


Stojím naproti Harrymu, jak solný sloup a čučím na něho s vykulenýma očima.

"Co? Proč?" vylítává ze mě.

"Máš něco s tím barmanem, Emily?" ptá se mě naštvaně otázkou na otázku a rukou si prohrabuje vlasy.


"Co to do prdele je? Co mu do toho je? On mě fakt sledoval? Co mu mám na to říct? Proč je naštvaný?" Honí se mi v hlavě milión otázek.

Pomalu ke mně přistupuje a já se na něho nechápavě dívám.

Stojím na místě a upírám pohled na Harryho, který se zastavil co nejblíž přede mnou, jak vůbec to šlo. Cítím, jeho teplý dech na svém obličeji a očima skenuji ty jeho.

"Tak jo nebo ne?" opět se mě ptá s pohledem zabodnutým do toho mého.

"Proč vás to zajímá?" ptám se ho nechápavě a mračím se.

Neodpovídá mi, mlčí. Pouze se mi dívá do očí, stojí přede mnou a ani se nehne.

Nechápavě se na něho dívám a pohledem mu naznačuji, aby něco řekl.

Nic. Mlčí.

Vzdávám to, s kroutící hlavou se mu otáčím zády a odcházím pryč.

Slyším, jak se za mnou někdo rozbíhá, následně, jak mě někdo chytá surově za ramena a rychle si mě k sobě otáčí čelem.

Bože, on!

Vyjeveně se dívám na Stylese, který je z toho sprintu zadýchaný.

Stále mě drží za ramena a je ke mně skloněný, aby mi viděl do očí.

"Co to sakra má být?" syčím na něho.

"Zajímá mě to, protože mi chybí, tohle." Rychle ze sebe sype a zajíždí mi prsty do vlasů, za které si mě k sobě přitahuje ke svému obličeji. Rychle spojuje naše rty a surově mě líbá. Druhou rukou si mě k sobě ještě blíž přitahuje za pas a snaží se jazykem probojovat do mých úst.

Nech toho Emily! Okamžitě s tím líbám, přestaň! Tohle nechceš! Zase to celé dojebeš! Zase to všechno zkazíš!

Než si to všechno stíhám dát do kupy, Styles mě přestává líbat a pomalu se ode mě odtahuje.

Má zavřené oči, a pořád ještě zrychleně dýchá.
Já mám pro změnu oči dokořán, upřený pohled na Stylese a jsem z toho všeho ještě vykolejená.

Co to mělo do prdele znamenat? Proč to udělal?

Styles konečně otevírá oči, má rozšířené zorničky až tak, že mu skoro nejde vidět ta jeho krásná zelená barva okolo.

"Jsi pro mě jako droga, Emily! Potřeboval jsem to! Potřeboval jsem cítit tvé rty na těch mých!" mumlá nakřáplým, hlubokým hlasem.

Ani nevím, jak jsem to vůbec dokázala, ale zrovna se mi sama od sebe vymrštila ruka a já udeřila Stylese tou největší silou jakou jsem, dokázala vynaložit. Okamžitě mě pustil, a chytl se rukou za postižené místo na tváři, kde moje ruka zanechala červený obtisk.
Pusu má otevřenou dokořán, oči doširoka rozevřené a upřeně se na mě dívá, asi s tím co jsem právě udělala, nepočítal.

"Tak, tady to máš Stylesi, to tě naučí!" říkám si v duchu.

"Tohle si zapamatujte, pane Stylesi, to co se stalo v Chicagu, byla chyba, která se už nikdy nebude opakovat, takže tohle už nikdy na mě nezkoušejte! A to co jste mi teď řekl, už mi prosím nikdy neříkejte!" říkám mu naprosto klidným hlasem a usmívám se na něho.

Cítím se z toho, co jsem udělala kurevsky dobře. Zasloužil si to!

Styles se pořád drží za tvář a vyjeveně na mě kouká.

To mě nutí se ještě víc usmívat.

"Dobrou noc, pane Stylesi." Říkám mu na rozloučenou, s úsměvem na tváři se mu otáčím zády a odcházím od něho pryč.

***
Vcházím do bytu. V předsíni si skopám z nohou černé converse.

Kráčím do kuchyně, kde si do velké sklenice napouštím studenou vodu, kterou rychle vypíjím.

Vydávám se do obýváku, kde vidím na velké kožené sedačce sedět Lussy.

Hroutím se vedle ní.

"Na co se díváš?" ptám se jí a pohodlně si dávám malý polštářek pod hlavu a lehám si na opačný konec naší velké, prostorné sedačky.

"Friends with benefits a neruš!" odpovídá mi rychle Luss, která zažraně kouká na obrazovku televize.

"Tady je Justin krásný." Říkám Lussy a také upírám svůj pohled na televizi.

Zrovna je tam ta scéna, ve které vzala Jamie Dylana na "Times Square", kde lidé tancovali flash mob. *kdo neviděl kamarád taky rád tak tady je ten flash mob (http://www.youtube.com/watch?v=AcF1AMace2s)*
Tu scénu miluji, jak byla nadšená, když jí řekl, že tu práci bere. Je to super film, patří mezi mé oblíbené. Mila Kunis je hrozně hezká. Vždycky jsem chtěla vypadat jako ona, no bohužel, nějak se to nepovedlo.

"Jo, Timberlake je krásný, na rozdíl od toho tvého Styles." Rýpe do mě Lussy.

"Jděte už někam s tím Stylesem! Všichni! Nic s ním nemám! Zapamatuj si to Lussy!" řvu na sestru a rychle se zvedám z gauče a mířím do svého pokoje.

Super, zkazila mi náladu. Už jenom i na to jméno jsem alergická!

"Em, nešil, vždyť se nic nestalo, jen jsem si rýpla." Řve na mě nazpátek Lussy.

Kašlu na ni, nebudu jí odpovídat.

____
Sedím ve svém pokoji na posteli, s notebookem na nohách a vyřizuji maily a různé papíry týkající se práce.

Z mé práce mě vyrušuje vibrování telefonu.

"Už mě to sere, vyhodím ten krám oknem!" stěžuji si sama sobě.

Odemykám obrazovku telefonu a otevírám zprávu.

"Přestaň se tomu bránit, Emily! Vím, že to chceš tak moc jako já. Jednou tomu neunikneš! Jednou mi neodoláš! Jednou mi podlehneš! -Harry"

Čučím na ty černé písmena ve svém telefonu s pusou dokořán.

Co si o sobě ten kretén myslí? Bože, je to debil! Ať si najde někoho jiného a mě dá pokoj!


Jedním zmáčknutím mažu zprávu a telefon si pro jistotu vypínám, pro případ, že by mu ještě víc přeskočilo a napadlo ho, že mi zavolá. Nechci s ním mluvit!

Vracím se opět ke své práci a pokouším se nepřemýšlet nad tou stupidní zprávou a jejím odesílatelem.

***
Překvapivě jsem dneska vstala jako první já, to se moc často neděje. Nemohla jsem spát, pořád jsem měla v hlavě Stylese a tu jeho pitomou smsku.

Scházím po schodech dolů do kuchyně, kde mám v plánu si udělat silné kafe, abych v práci neusnula.

Nalévám do konvice vodu a poté ji zapínám.

Belhám se do obýváku. Zapínám televizi a hledám v ní nějaký hudební kanál.

Muziku dávám celkem nahlas, protože tak mám v plánu vzbudit Lussy. Chci se jí za ten včerejšek pomstít.

Za chvíli určitě vyletí, jak neřízená střela z pokoje a bude po mě ječet.

Jen ať je naštvaná, já jsem taky včera byla!

"Emily! Jsi blbá? Co tě to napadlo? Okamžitě to ztiš! Musí to jít slyšet přes celý New York!" řve na mě Lussy dolů ze schodů.

Usmívám se "Ani mě nehne!" ječím na ni nazpátek a zalévám horkou vodou své kafe.

Slyším, jak dupe po schodech dolů. Prochází přes kuchyň, míří si to do obýváku, kde bere do ruky ovladač a jedním zmáčknutím tlačítka televizi vypíná.

"A zkus to ještě jednou zapnout!" hrozí mi z obýváku s ovladačem v ruce a naštvaným výrazem v obličeji.

Usmívám se na ni a s hrnkem v ruce, který obsahuje tu božskou tekutinu, která voní přes celou kuchyň, kráčím nahoru do svého pokoje se umýt, vyčistit si zuby, učesat se, namalovat se, obléct se, a poté vyrazit do práce čelit Stylesovi!

***
Celý den v práci je nesnesitelný, jsem unavená a ještě ke všemu tady máme hrozný fofr. Teda aspoň já ho mám.

Skrz tu služebku do Kodaně, na kterou jsme nejeli, musím přebukovávat letenky, a také přehlásit hotel na jiný termín.

Dávám si pauzu a na chvíli zavírám oči, které mě už z toho celodenního čučení do počítače pálí.

"Neflákejte to, slečno White!" rychle rozevírám oči a upírám pohled na procházejícího usměvavého Stylese, ještě na mě rychle mrká a odchází do své kanceláře.

"Debil!" mumlám si pod nos a opět se vracím ke své práci.

___
Vypínám počítač, beru si kabelku a konečně odcházím ze své kanceláře. Vycházím z kanceláře, procházím kolem té Lussyiné, u které se zastavuji.

"Lussy honem, už chci být doma!" kňučím prosebně na Lussy ve dveřích její kanceláře, která ještě něco čaruje na svém počítači.

"Vydrž ještě minutu, musím tady ještě něco dodělat." Odpovídá mi při ťukání do klávesnice svého počítače.

"Šup, šup!" popoháním ji.

"Už to mám prosím, tě." Říká, rychle vypíná počítač a společně odcházíme domů.

___
Sedím v autě a čekám až Lussy nastartuje, a my konečně vyrazíme dom.

"Slyšela jsem od Kate, že v baru o tebe jevil zájem nějaký sexy barman." Říká Lussy s pohled upřeným na vozovku.

Bože, ta Kate taky neumí držet jazyk za zuby!

"No, tak trochu. Mám i jeho číslo." Říkám neochotně Lussy.

"Co? A už jsi mu volala?" vyzvídá Luss.

"Ne, nevolala, ani to vlastně nemám v plánu."

"Emily, byl hezký?"

"Jo, byl víc než hezký!" říkám ji, když si v hlavě vybavuji pohled na usmívajícího se Zayna.

"Takže" říká a rukou šmátrá v mojí kabelce, ale pohled má furt upřený na vozovku. Typická ženská, která zvládne dělat víc věcí na jednou. "Na, tady máš a hned teď mu zavolej!" říká v ruce držíc můj telefon, který mi podává.

"Ne, neblázni, a co mu mám jako říct?" ptám se jí s vykulenýma očima.

"Když ti dával to číslo, říkal ti něco?"

"Ne, protože mi ho dal napsané na papírku, který mi dal do ruky a beze slova odešel."

"A bylo na tom papírku napsané ještě něco jiného kromě toho čísla?" vyzvídá Lussy.

"Jo, vlastně jo." Odpovídám jí a vybavuji si v hlavě to, co bylo napsané na tom papírku.

"A co?"

"Počkej, přemýšlím! Jo, už vím, bylo tam to číslo a pak ještě napsané: "zavolej, kočko, budu čekat!" a ještě jeho podpis."

"No ty vole! Emily, musíš mu zavolat, hned teď! Makej."

Neochotně si od ní beru svůj telefon a hledám v kontaktech Zaynovo jméno.

"Stejně nevím, co mu mám říct." Říkám Lussy snažíc se z toho vykroutit.

"Poradím ti, ale už mu volej!" říká Lussy.

Bože, do čeho se to zas pouštím!

Vytáčím Zaynovo číslo a telefon si přikládám k uchu.

"Prosím" slyším z druhého konce.

Ježiš, co mám dělat? Co mu mám říct?

"Ehm, tady Emily, ta z toho baru." Šuškám nervózně do telefonu.

"Jé, ahoj, takže Emily jo? Dobře, jsem rád, že jsi mi zavolala." Odpovídá a já z jeho tónu hlasu poznávám, že se usmívá.

Najednou ticho, nevím, co mu mám na to říct.

Emily, mysli! Něco řekni!

"Emily, jsi tam?" ptá se mě Zayn.

"Jo, jo." Jediné na co se zmůžu.

"Dobře, tak nechtěla by sis teda někdy někam vyrazit?"
ptá se mě.

"Ano, moc ráda." Odpovídám mu a přitom se usmívám.

"Jsem rád, tak co třeba zítra? V 169ce? V 9? Umíchám ti nějaký drink a pak můžeme vyrazit někam jinam, co ty na to?"

"Dobře, v 9 tam budu."

"Těším se, tak zatím." Říká mi na rozloučenou.

"Já taky, ahoj." Odpovídám mu.

"Páni, Emily, on se ti fakt líbí, celá záříš a přiblble se usmíváš." Rýpe do mě Lussy.

Jen nad tím koulím očima a upadám do svých myšlenek, které se týkají zítřejšího večera.

***
Nestíhám, jak překvapivé a nečekané.

Běžím do Lussyného pokoje.

"Lussy, honem! Pojď mi pomoct něco vybrat, nevím co na sebe." Říkám zoufale Lussy, která leží na posteli a pohled má upřený do notebooku.

"Bože Em, jsi neschopná!" říká Lussy stoupajíc si na nohy z postele a převrací nad tím očima.

"No tak, vybírej." Vybízím Lussy, zatímco otevírám obě křídla své velké skříně.

Ona k ní přistupuje a přehrabuje se v ní.

"Tohle si vezmi." Říká a podává mi černé tričko bez rukávů, k tomu bílo-šedivé džíny.

Soukám se do oblečení a Lussy se na mě zamyšleně dívá.

"Ještě to chce doplňky." Říká a šmátrá v mojí šperkovnici.

"Na, tady." Podává mi náhrdelník a k tomu prsten.

"Kabelku a boty." Luská prsty.

"Obuj si tyhle a vezmi si tuhle kabelku." Podává mi šedou kabelku a boty na podpatku téže barvy.

Poslušně si nazouvám boty a do kabelky házím telefon, klíče a peněženku.

"Honem, pojď se podívat!" táhne mě Lussy za loket k zrcadlu.

"Sluší ti to, Em." Říká mi usmívající se Lussy, stojíc vedle mě a držíc mě za ruku.

Usmívám se na svůj odraz v zrcadle "Děkuji ti, sestřičko, bez tebe bych byla ztracená!" říkám Lussy a dávám jí pusu na líčko.

____
Vcházím do klubu a mířím si to rovnou k baru. Sedám si na barovou židli a čekám, až si mě všimne Zayn.

"Ahoj, kočko." Zdraví mě s úsměvem na tváři.

"Ahoj." Usmívám se na něho.

"Co to bude?" ptá se mě.

"Mojito." Říkám a cením na něho své zuby.

"Asi tvůj oblíbený koktejl, co?"

"Přesně tak." Odpovídám mu a on se se zářivým úsměvem odebírá udělat můj nápoj.

"Tady." Pokládá přede mě na bar mojito.

"Děkuji." Usmívám se na něho a upíjím.

"A už víš, kam půjdeme?" ptá se mě opírajíc se o bar a s pohledem upřeným na mě.

"Nepřemýšlela jsem nad tím, překvap mě." říkám mu.

"Mám rád procházky po New Yorku, co kdybychom se šli projít a ty bys mi o sobě něco řekla?" ptá se mě se zářivým úsměvem.

"To beru." Odpovídám mu a usmívám se na něho.

" Tak jdeme, šup." Říká mi Zayn a sundává si ze sebe černou barmanskou zástěru.

Já rychle dopíjím svůj koktejl a následuji Zayna ven.

"Co mi teda o sobě řekneš?" ptá se mě Zayn, když procházíme nočním "Central Parkem".

"No, co bys chtěl vědět?" ptám se ho a pohled upírám před sebe.

"Máš sourozence?"

Proč se mě ptá zrovna na sourozence?

"Jo, mám sestru. Jmenuje se Lussy." Odpovídám mu a po očku se na něho dívám.

"Já mám bratra a sestru." Říká.

"Vždycky jsem chtěla mít bratra." Říkám a usmívám se.

Zayn se zastavuje.

Nechápavě se na něho dívám a zastavuji se pár kroků před ním.

Přibližuje se ke mně "Seznámím tě s ním, chceš? Měl by být doma." Ptá se mě a svýma čokoládovýma očima se dívá do těch mých.

Chci se seznámit s jeho bratrem? Nejde na to nějak rychle? Chci k němu do baráku? Ne nechceš Em! To se nesluší! Vždyť ho ani neznáš! Hezky řekni NE!

"Dobře, ráda se seznámím s tvým bratrem." Odpovídám Zaynovi s úsměvem.

Si blbá? Proč říkáš něco jiného, než vlastně vůbec chceš?

Zayn se na mě doširoka usmívá.

"Tak pojď, jdeme. Je to jenom kousek." Říká a dává se do pohybu.

____
Stojíme před velkým, moderním domem, ke kterému vede vydlážděný chodník.

Zayn směřuje po chodníku směrem k domu, kdež to já stojím na místě a rozmýšlím se, jestli tam mám jít.

"Jsi blbá Emily! Neměla jsi mu říkat, že sem s ním chceš jít!" řve na mě v duchu mé podvědomí.

"Emily, nestůj tam jak solný sloup a pojď." Vybízí mě Zayn a natahuje ke mně svou ruku.
Usmívám se na něho a chytám ho za nabízenou ruku.
Jeho ruka mě příjemně hřeje a cítím, jak ze mě ta nervozita padá.

Vystupujeme tři schody, které vedou ke vchodovým dveřím a Zayn volnou rukou hledá klíčky ve své kapse.

Rychle je odemyká a táhne mě dovnitř.

Stojím v malé, útulné předsíni, kde je po mé pravici umístěný velký botník a po levici nalepené na zdi velké zrcadlo.

"Nestůj tady a pojď, brácha bude určitě v obýváku." Říká a opět mě chytá za ruku.

Následuji ho dlouhou chodbou do obyváku.

"Hej Lousi!" řve Zayn na kluka s hnědými vlasy, který sedí ve velkém křesle před televizí, na nohách má notebook a s někým chatuje.

Ten si vyndává sluchátka z uší a upírá na nás pohled.

"Jé, Zayne, co ty tady tak brzo?" ptá se, zatímco odkládá notebook stranou a vydává se směrem k nám. Typuji, že není o moc mladší než Zayn.

Já se na něho přiblbe usmívám a nejsem schopná ani slova.

"Lousi, tohle je Emily, moje kamarádka. Říkala mi, jak chtěla mít vždycky bratra, ale bohužel má jen sestru, tak jsem jí nabídl, že tě s ní seznámím." Říká usmívající se Zayn.

"Těší mě." říká Louis a napřahuje ke mně ruku.

"Také mě těší." Sypu ze sebe a přijímám nabízenou Louisovu ruku.

Všichni tři tam jak debilové stojíme a culíme se na sebe.

Bože, do čeho jsem se to zase uvrtala?

"Ehm, takže, Emily, dáš si něco? Čaj? Kafe?" přerušuje ticho Zayn.

"Dám si kafe, děkuji." Odpovídám mu a usmívám se na něho.

"Louisi, vezmi Emily do obyváku a já zatím půjdu připravit to kafe." Říká Zayn Louisovi a Louis krátce přikyvuje.

"Pojď, sedni si tady." Vybízí mě Louis a ukazuje rukou na sedačku.

Usedám na ni.

Louis si opět sedá do křesla a na nohy si dává svůj notebook.

"Kde jste se vůbec se Zaynem potkali a seznámili?" vyzvídá Louis.

"Poprvé jsme se potkali včera v baru, kde jsme se také seznámili, byla jsem tam s kamarády a Zayn mi míchal drink, pak mi dal své číslo, já mu zavolala a teď jsem tady." Usmívám se na Louise, který se na mě zkoumavě dívá. Až teď si všímám, že jeho oči jsou krásně modré.

"Aha." Říká "Zayne! Proč jsi mi včera neřekl, že jsi v baru potkal takovou sexy babu?! Řve na Zayna do kuchyně Louis.

Bože, co? Červenám, bože, jaký trapas.

Louis obrací svůj pohled ke mně.

Červenám se jak rajče. Emily! Měla by ses naučit přijímat komplimenty!

"Loui, zase někoho uvádíš do rozpaků?!" říká naštvaně Zayn, který vchází do obyváku a v ruce nese mé kafe.

"Ježiš, Emily, promiň." Omlouvá se mi Louis.

"To je v pohodě." Říkám a myslím, že konečně chytám normální barvu.

"Běž si pro mrkev, to tě třeba zklidní." Říká Zayn a ukazuje směrem ke kuchyni.

Louis převrací očima a odchází do kuchyně.

"Omlouvám se za bratra, je trošku nevychovaný." Říká mi Zayn, který vedle mě usedá a podává mi hrnek s krásně vonícím kafem.

"Zayne, to je v pohodě." Uklidňuji Zayna.

Upíjím ze svého kafe, když v tom cítím vibrování telefonu. Převracím nad tím očima a vytahuji z kapsy telefon.
Hrnek pokládám na stůl a otevírám zprávu.

"Okamžitě vylez před barák!! -Harry"

Do prdele, co to má být? On ví, kde jsem? Co mám dělat?

"Emily? Jsi v pořádku?" ptá se mě Zayn a ruku pokládá na mé rameno.

"J-jo, P-proč?" koktám ze sebe.

"Já jen, že na ten telefon čučíš, jak kdybys právě viděla ducha." Říká a udiveně se na mě dívá.

"Zayne? Musím si na chvíli odskočit, za chvíli budu zpět jo?" říkám Zaynovi a plaše se na něho umívám.

"Ale jistě, běž, počkám tady." Říká a usmívá se na mě.

Škrábu se na nohy, beru si kabelku, do které si dávám telefon a doslova běžím ze Zaynového baráku ven.

"Zabiju toho Stylese!" říkám si v duchu a ruky zatínám do pěstí.

Otevírám vchodové dveře, které následně rychle za sebou zavírám. Pohled upírám před sebe, kde vidím u kraje vozovky černý "Range Rower" o který se ležérně opírá Styles.

Mířím k němu a už z dálky vidím, že se usmívá.

Cože? On se usmívá? Dělá si ze mě prdel? Vážně ho zabiju, utrhnu mu ty jeho koule!

"Co tady do prdele děláte?" syčím na něho a zastavuji se kousek před ním.

"Nechci, aby ses s ním stýkala." Říká mi naštvaně, stále se opírajíc o své auto.

Co? To mu může být snad jedno, s kým se stýkám a s kým ne!

"Co vám je do toho?" ptám se ho drze. "Jste jen můj šéf, do osobního života mi nemáte co mluvit!" syčím na něho skrz zaťaté zuby a mám pocit, že každou chvíli mu zase jednu střelím.

"Nastup do auta, Emily!" říká a chytá mě za loket.

Vysmekám se mu a házím na něho nepřátelský pohled.

"Proč bych jako měla?" ječím na něho. Tep mě snad stoupl na 190 a určitě funím jak lokomotiva.

"Prostě. Do. Toho. Auta. Nastup." Syčí na mě každé slovo zvlášť.

"Ne!" protestuji.

"Jak chceš." Říká, chytá mě za lýtka a hází si mě přes rameno.

"Co to děláte? Pusťte mě? Šibe vám?" ječím na něho a pěstmi ho bouchám do zad. Ani to s ním nehne.

Obchází se mnou auto a pokládá mě na sedadlo spolujezdce.

"Tohle ti neprojde Stylesi!" syčím na něho, zatímco mě poutá a následně za mnou zavírá dveře.

Obchází auto, sedá si na místo řidiče a vyráží se mnou pryč.


By -Hanna

*po dlouhé době nová :')) Kačí ty netrpělivá, máš ji tady :* tak jsem zvědavá :))..
*komentujte, hvězdičkujte :) potěší :)) děkuji xxx
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 káč káč | 1. prosince 2013 v 18:33 | Reagovat

ach :o...luxusní :)* ňuňo ..ty mě napínáš čím dál tím víc :o ..nee..opravdu povedené :*

2 -Hanna- -Hanna- | 1. prosince 2013 v 18:52 | Reagovat

ňuní, jsem ráda že se líbí :'))...
joo miluji napínavé konce :333...jsem zláá :3 muhahá :DD...
-moc děkuji :*

3 Nikpší Nikpší | 1. prosince 2013 v 19:38 | Reagovat

jsi normální? takovýto konec ? Hned chci další :DD jinak jako vždy povedená :**

4 -Hanna- -Hanna- | 1. prosince 2013 v 20:50 | Reagovat

ňaf..:3 super konec co? :D..
-děkuji, bejby :**

5 Nikpší Nikpší | 2. prosince 2013 v 18:00 | Reagovat

ten nejlepší :DD

6 Langusta:p Langusta:p | 28. prosince 2013 v 21:40 | Reagovat

Wow ty dokážeš psát a napínat ... jsem zvědavá co se ze všeho vyklube ;) :DD Jinak jsi úžasná ;)

7 -Hanna- -Hanna- | 29. prosince 2013 v 19:44 | Reagovat

jsem strašně ráda, že se líbí :')) moc děkuji :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama