31. kapitola OWOA

5. prosince 2013 v 22:08 | meum-amo-vita |  One way or another

Zase sedím u učení. Bože můj ať už to mám za sebou. Poslední zkouška mě čeká zítra. Poslední a mám prázdniny až do září. Snad mi to vyjde.

U učení teď sedím opravdu dlouho. Máme toho nějak moc. S Harrym se vidím vždy jen na chvilku, protože kluci se chystají na blížící se tour. Páni neumím si představit, že to tady
bez něj vydržím tak dlouho. Kdybych aspoň chodila do té blbé školy. Ale oni musejí jet zrovna přes prázdniny. Sakra.



Dneska je 2.4. a to znamená, že slavím narozeniny. Za chvilku pro mě dojedou kluci s Darcy a Elen a pojedeme to někam pořádně oslavit. Já vím, zítra mám tu zkoušku, ale přesto slavit musím.

Chtěla jsem to zapíjet až zítra i se zkouškou, ale kluci byli neoblomní. Chjo. Ani svoje 20 narozeniny si nemůžu pořádně užít. Ale co už. Užiju si to zítra. Po zkouškách.

Jen co jsem seběhla schody a nasedla do auta, Darcy mi zavázala oči tmavým šátkem. Bože zase nějaké překvapení. Jak já to nemám ráda.

Vedle mě jsem cítila Harryho. Okamžitě si se mnou propletl prsty a přitáhl si mně co nejblíže k sobě.

Bylo divné jít nějak, kde to neznám. Teda spíš nevidím. Mohla jsem se spoléhat jen na propletené prsty, které mě vedly a nenechaly spadnout.

Všude bylo ticho. Hrobové ticho. Páni kde to asi jsme? Začínám se bát, co zase vymysleli.

Najednou jsem ucítila ve své ruce prázdno a zastavila. Harry si stoupnul hned za mě a rozvázal mi šátek, který nechal sklouznout na zem.

"Všechno nejlepší!!" Zařvali všichni, co tu byli. Ani nevím, kdo tu všechno je. Moje oči se ještě nepřizpůsobily náhlému světlu. Vnímala jsem jen světlé fleky.

"Všechno nejlepší k narozeninám miláčku," pošeptal mi Harry do ucha a tlačil mě dopředu.
Došla jsem až k velkému třípatrovému dortu. "Páni děkuju moc, je to nádhera," málem jsem se u toho rozplakala, jak jsem byla dojatá. Nikdy mě nenapadalo, že svoje 20-tiny oslavím takhle. V baru, kde budou miliony lidí.

Všichni mi popřáli a dali nějaký dárek. Byla jsem šíleně šťastná a upřímně jsem se divila, že mám tolik přátel.

Dort byl vynikající, tak jak tohle všechno. Byla jsem snad nejšťastnější osoba na světě a na všechny jsem se usmívala. Měla jsem jen šampus, protože nemůžu riskovat zítřejší zkoušku. Opiju se až zítra.

Právě začala hrát pomalá písnička, Hazza mě chytil za pánev a začal se mnou tancovat. Byla jsem schoulená do jeho náruče a vnímala jeho pravidelný tlukot srdce. "Budeš mi chybět, až odjedeme." "Ty mě taky Harry, ale nekaž tím dnešek ano?" "Dobře," políbil mě do vlasů. "Mám pro tebe ještě dárek. Zavři oči."

Neochotně jsem je zavřela a čekala. "Říkala jsem, že nic nechci." "Máš narozeniny, tak něco dostaneš." "Ale vždyť já dostávám pořád něco." "Jo a co například?" Třeba ten nádhernej pugét růží dneska ráno." Zasmála jsem se." Hmm to se nepočítá, to bylo už na tvoje narozeniny."

Cítila jsem, jak mi něco připíná na ruku. "Můžeš otevřít oči lásko." Otevřela jsem je a podívala se na svoje ruce. Na pravé mi přibyl náramek. Byl poskládaný z více perličkových náramků, růžové růže, zlatého kroužku a D.

D? D .. jako.." "D jakou DREAM." Řekl Harry.

Celý večer jsem si parádně užila i bez alkoholu. Užívala jsem si Harryho společnost, protože teď na sebe nemáme čas a pak mi odjede. Nevydržím to tu bez něj. Asi se zblázním samotou.

Je kolem půl 2 a já se se všemi loučím. Nejsem sice až tak moc unavená, ale na zítřek potřebuju být vyspaná. A každý to musí pochopit.

Harry mě doprovází až do bytu, který je jen kousek od baru. Cesta nám trvá poněkud dlouho, protože se na každém rohu zastavujeme a líbáme. Miluju ho až za hrob, ale jednou se mi to vymstí.

Jsem šíleně ráda, že se můžu jít v klidu vykoupat. Naposledy přečíst prospekty a jít spát. Prosím, ať usnu hned.

Lehla jsem do postele a během chvilky jsem upadala do říše snů. Snad to zítra dám.

***
Probudil mě šílený bordel z venku. Jak takhle někdo může řvát?

Počkat tady něco nesedí. To není venku. To je před mými dveřmi. Sakra, kdo to může být?

Čím jsem se blížila rozespalá ke dveřím, bouchání a řev se stupňoval. Celkem se bojím otevřít dveře.

Pomalinku otevírám a vidím totálně ožralého Zayna. Zayn? Tvl co tady dělá??
Vzala jsem ho dovnitř, aby neprobudil sousedy. Ještě to by mi chybělo. Zabouchla jsem dveře a otočila se na Zayna. Bylo sice šero, protože je asi něco kolem 5 hodiny ráno. Měla bych jít zase spát. Jinak se ráno nevzbudím.

"Zayne co tu děláš?" "To já -škit- jsem -škit- hležwdal El-škit-enůů," vykoktal ze sebe. Páni ten toho vypil asi vážně hodně.

"Ale Elen je v baru ne?" Byla tam, když jsem odcházela, ale mezitím uplynula dlouhá doba.

"Jestli chceš tak můžeš jít k ní do pokoje a jít spát, hlavně už tady nekřič ano?" "Ne já chci tebe."

"Cože?" vykřikla jsem zděšeně. Jak jako mně? Se strachem v očích jsem před ním couvala, dokud jsem nenarazila do tvrdé stěny.
( pusťte si k tomu tohle: http://www.youtube.com/watch?v=VMGh3Ts5-WQ navodí to lepší atmosféru :DD )

Zayn se ke mně přiblížil jedním velkým krokem. Přitlačil mě na zeď celou svojí váhou a já nemohla dýchat.

Snažila jsem se ho odstrčit, ale jeho silné ruce mi to nedovolily. Jsem zoufalá, co mám dělat? Po tvářích mi začínají stékat slzy, ale pořád se nevzdávám. Buším do jeho vypracované hrudi, koleny se snažím ho odkopnout, ale on má stále navrch. Je silnější a já jsem jen slabá kořist.

Napřahuje se a jednu mi vrazí přímo na pravou půlku tváře. Jeho rána je tak silná až cítím, jak moje druhá strana se otřela o zeď. Tváře mě pálí, ale stále se snažím bojovat. Nevzdám se jen tak jednoduše. Ne to teda ne. Musím něco udělat. Ale co. Dochází mi nápady. Jsem každou vteřinou slabší a zoufalejší. Postupně se vzdávám.

Vteřiny utíkají jako celé hodiny. Zayn mi chytá moje bušící ruce a dává je nad hlavu. Pevně je svírá ve své velké dlani a já cítím jen pálení od jeho otisků. Jeho ruka je tak silná. Mám pocit, že moje ruce se pomaličku odkrvují. Přestávám cítit bolest tváře, protože to je jen zlomek toho co cítím ve svých pažích. Mám je vysoko a šíleně se napínají.

Zayn mě začíná líbat po neposedných pažích. Je mi tak odporný. Jak se tohle někdy mohlo stát? Jak se to mohlo takhle zvrtnout? Pláču a už ani nevím proč. Je horší ta beznaděj nebo bolest? Nevím. Bojím se. Bojím se, co bude pokračovat. Co bude dál? Co mi ještě udělá. Kde mi ještě způsobí bolest??

Volnou rukou mi rozpouští narychlo udělaný drdol. Vlasy spadají přes moji bolavou tvář.
Volné prameny se mísí se slanými slzami. Snažím se volat o pomoc, ale při prvním pokusu dostanu ránu do druhé strany obličeje.

Přes šílenou bolest v pažích, ale i tváři se stále snažím křičet, ječet a pomáhám si nohama. Nic, ale nepomáhá. Moje křiky umlčí surovým polibkem. Cítím jen můj odpor, cigarety a alkohol. Nechápu, jak mi tohle může dělat můj kamarád. Proč? Ptám se sama sebe stále dokola.

Moje pokusit ochromit ho koleny řeší jednoduchým, avšak bolestivým způsobem. Sundává si pásek, kterým mi moje nohy přivazuje. Cítím, jak se mi pásek zařezává do kotníků a syknu bolestí. Už ani nevím, co mě bolí víc. Nemám čas nad tím přemýšlet. Musím něco rychle udělat, jenže co? Moje mysl vypověděla už před chvílí.

Strhává mi tričko. Jeho cáry odhazuje do okolních tmavých míst a volnou rukou laská moje prsa. Je to tak odporné až se mi chce zvracet.

Koušu si ret. Můj strach se stupňuje každou vteřinou, která je čím dál tím delší. Nikdo však nepřichází na pomoc a moje tělo se už nebrání. Nemá čím.

Zaynovi však nestačí jen jedna ruka. Povoluje moje zápěstí a já využívám téhle situace a jednu mi vlepím. Naštve ho to ještě víc. Je tak šíleně agresivní, že si neuvědomuje, že mi právě ubližuje.

Chytne můj obličej a praští s ním o rožek stěny. Cítím tupou bolest ve spánku, pach krve, která stéká přes obličej až na ňadra. Zayn nezahálí a přistupuje okamžitě blíž ke mně.

Krev mi roztírá po celém břiše a poté ji líže. Bože můj kde se v něm všechno tohle bere? Nechápu. Bojím se. Cítím se zrazená. Odhozená. Polomrtvá.

Konečně mi povoluje kotníky, ale nejsem si jistá, co to znamená. Potřebuje volné nohy, aby ..? Panebože ne prosím! Tohle už nevydržím. Nech toho! S pláčem a krví potřísněným obličejkem na něj chci křičet, ale můj hlas nereaguje. Tak jak moje tělo. Nemám už dost sil. Nevzpírám se, když mě otáčí hrudí ke studené zdi.

Ruce mi svazuje páskem a utahuje až příliš. Nemám už ani sílu zařvat bolestí. Jsem vyřízená. Chci zemřít. Chci být někde jinde. Chci vymazat tuhle chvíli. Chci vymazat dnešek.

Cítím, jak mi strhává nový náramek. Hned po něm přívěšek nekonečna. Je jich škoda. Jsou to jediné věcí, které mi dodávaly aspoň trochu síly. Síly, která už není. Která odešla do neznáma.

Líbá mě po zádech. Hladí mě bříšky mozolnatých prstů, kouše do ramene a já se nedokážu bránit. Nedokážu nic.

Strhává ze mě poslední věc, kterou na sobě mám. Kalhotky.

Otáčí mně tváří k sobě. Líbá mě po celém obličeji. Líže moje slzy smíchané s krví, kouše mě do citlivých míst. Surově mačká moje prsa. Kouše bradavky, až se dostává dolů.

Roztahuje mi nohy a já je nedokážu dát zase zpátky. Chci tak šíleně utéct, ale nejde to. Proč nikdo nejde? Tak sakra proč?

Svléká si svoje rifle a po nich i černé boxerky.

Souše mě do stehen, cítím potůčky krve, které mu nejspíš dělají dobře. Kolik takových míst ještě budu mít, než přestane? Miliony.

Cítím jak je nadržený, jeho penis mě tlačí do podbříška, ale není to bolest. Ne jako taková. Prsty mě dráždí na klitorisu a prudce do mě proniká. Šíleně to bolí a pálí. Teď už nedokážu jen tak být zticha. Vrátí se mi můj hlas a já přiškrceně zakřičím bolestí.

Nelíbí se mu to, jde to vidět. Má radši, když jsem z ticha. Řvu o to víc, aby konečně vypadl, ale s ním to ani nehne. Agresivně si strhává tričko a strká mi ho do úst jako roubek.

Pachuť látky, potu a voňavky je tak nechutný, až mám pocit, že se brzo pobliju.

Přiráží a mě to bolí každou vteřinou víc. Přidává na tempu, mačká mi prsa, až je pomalu necítím. Škrtí mě ruce, ale snažím se je nějak vyrvat. Vytrhnou, ale způsobuji si ještě větší bolest.

Zayn je skoro u vrcholu, přiráží ještě víc. Mačká mě ke zdi. Drtí moji hruď svojí váhou. Rozpadám se na miliony kousíčků.

Najednou přestává. A pak mi to všechno dojdu. Udělal se do mě. Panebože. To snad ne.
Snad, ale už skončil. Chci, aby odešel z mého života. Nechci ho už nikdy vidět, ale on zřejmě nehodlá jen tak odejít.

Cuchá mi vlasy, škube za ně. Vytahuje provizorní roubík a cpe mi jeho odporný jazyk do pusy. Surově drtí moje rty a vše se opakuje ještě několikrát.

Opět ho cítím v sobě. Nebolí to už tolik, ale příjemné mi to není. Nekřičím, protože jsem ráda, že už nemám v ústech jeho nechutné tričko. Bolest se časem otupila natolik, že už ani nevnímám, kdy do mě opět vniknul.

Mám pocit jako by tady byl několik hodin, když konečně odchází. Agresivně si bere zpátky svůj pásek a nechává mě napokoji.

Slyším bouchnutí dveří a jsem za to ráda. Ležím schoulená v rohu temného pokoje a snažím si srovnat myšlenky. Moc mi to nejde, ale hledám ve svém těle všechny síly, abych se zvedla.

Zvedla a odešla se umýt. Musím ze sebe dostat ten jeho pach, polibky, doteky. To jediné teď dokážu. Protože zapomenout opravdu nejde.

Stojím ve sprcháči a nechávám po sobě stékat horké kapky vody, které snad všechno smyjí. Drhnu celé tělo, jak jen to jde, ale toho hnusného pocitu se jen tak nezbavím.

Moje tělo je zničené. Všude jsou kousance, zaschlé ranky, modřiny a podlitiny. Dívám se na sebe do zrcadla. Tohle nejsem já. NE ani omylem. Tohle je jen troska v mém těle. Troska, která se nedokáže bránit.

Uklidila jsem svoje roztrhané oblečení, které okamžitě skončilo v koši. Všechny stopy jsem zahladila.

Nikdo se to nesmí dozvědět. Všem by to jen ublížilo. Takhle to ublíží jen mě. Přeji si zapomenout. Bojím se zítřka. Jaká bude reakce, až potkám někoho z kluků? Nebo Elenu, která bydlí se mnou v jednom bytě? Nebo Zayna? Bude si to pamatovat? Přizná se? Nevím. Mám pocit, že momentálně vím jen jediné. Jsem na dně. A to úplně.

Nesnažím se usnout. Nemůžu. Nechci. Při každém zavření víček ho vidím. Zažívám to znovu.

Ležím na posteli a snažím se uklidnit. Cítím vůni Harryho šampónu z polštáře a to mně nutí znovu plakat.

Mám chuť skočit z balkónu a už se netrápit, ale pomůžu si tím? Při mém štěstí ne.

Ačkoli jsem totálně mimo, musím na zkoušky. Vím, že je neudělám. Nemám šanci. Můj mozek vypnul a já se ho bojím zapnout. Nechci vzpomínat. Ne teď. Ne nikdy.

Oblékám si lehké květované legíny, balerínky a bílou košili s dlouhým rukávem. Musím všechny ty rány zakrýt. Rány na obličeji zakryji make-upem. Nelíčím se, dám si jen řasenku. Přehodím přes rameno kabelu a pomalu se loudám ke škole. Černé kudrliny se mi vlní kolem obličeje, hnědé pilotky mi zakrývají bolest v očích a sluchátka s veselými písničkami mi mají zvednout náladu. Kdyby to tak fungovalo.

Sedím a čekám, až nám dají povel k psaní. Sedím přímo uprostřed místnosti, kde je asi 150 lidí. Nedokážu se soustředit. Na každém vidím jiný výraz. Začínám se bát. Vadí mi společnost. Jsem alergická na lidi. Páni co dokáže jeden zkurvenej ožralej kamarád.

Čtu první otázku. Dokážeš mu jen tak odpustit?COŽE? Co to doprdele je? Čtu další: Jak myslíš, že se cítí on. Cítí vinu?

Tohle nedokážu číst dál. Bojím se každé další otázky. Protírám si oči a dívám se dál.

Co řekneš Eleně? A co Harry? Neměl by vědět pravdu? Bude tě stále milovat?

Otáčím stránku a cítím svoji úzkost až v krku.
Proč to udělal? Byl tak opilý nebo to plánoval?

Nechápu. Tohle není možné. Připadám si jako blázen. Všichni okolo mě píší. Moje mysl nedokáže pozřít nic nového. Dobře naposledy. Poslední stránka. Otáčím a dívám se na poslední otázku.

Použil Zayn kondom? Na tohle odpověď určitě znáš co?

Jo znám. A tahle pravda bolí. Tak neuvěřitelně se bojím, co bude dál.

Nevydržím sedět mezi tolika lidmi. Podepíšu papíry a utíkám jako splašená pryč. Potřebuju samotu. Klid. Prázdnou místnost.

Zastavila jsem se až u zadního vchodu budovy. Opřela jsem se i stěnu a vydýchávala se. Vzpamatuj se Krist. To bude dobré, uvidíš. Všechno dopadne dobře. Teď ale musíš vypadnout.

Mám hlad, ale na jídlo nemám ani pomyšlení. Nedokázala bych něco snít. Zamkla jsem se u sebe v pokoji a schoulila se pod stůl. Hlavu složila do klína a totálně nevnímala.

Uběhlo několik hodin a já slyšela už po několikáté, jak se mi snaží dovolat. Byl to Harry. Kdo jiný? Asi po 10 hovoru, co jsem mu to tipla, mně začal spamovat smskami. Všechny byli stejné. Udělala jsi to? Jak dopadla zkouška? Jsi v pořádku?

Vím, že má asi strach, ale co mu mám jako napsat?
Nebo mu zavolat? Poznal by, že se něco děje.

Další kdo mi neustále volal byl Zayn. Jak nečekané? Že by si nakonec vzpomněl?

Vypnula jsem telefon a odřízla se od reality.


Po několika hodinách sezení a čumění na protější zeď mě probudila Elena s Darcy. Zkoušely se dostat ke mně do pokoje. Neustále na mě mluvily, ale já nereagovala. Po neúspěšném dialogu někdo zvonil. Podle hlasu jsem poznala Harolda. Promlouval ke mně. Chtěl mi pomoct, ale ublížila bych mu ještě víc. Stačil by pohled na můj zmučený obličej. Trhalo by mi to srdce, kdyby takhle trpěl.

Nedokázala jsem ho poslouchat. V jeho hlase byl strach a beznaděj. Vím, že mu teď ubližuju, ale potřebuju se s tím nejprve srovnat já.

Nakonec jsem upadla do bezesného spánku, který trval hodně dlouho.

by Nikpší
**doufám, že mě nemáte chuť zabít :D a že se aspoň trošku líbilo
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 -Hanna- -Hanna- | 5. prosince 2013 v 23:14 | Reagovat

Nikec? -__- to nemyslíš vážně... teď jsi mi Zayna totálně znechutila :X...chudák Kikča :DD..myslím, že jí trochu taky :DD..
-ale nemám slov :O totálně nečekáná část :O....těším se na další :33

2 Nikpší Nikpší | 5. prosince 2013 v 23:16 | Reagovat

sorry za toho Zayna, ale k němu i to pasovalo nejvíc :DD

3 *jméno O.o :33 *jméno O.o :33 | 6. prosince 2013 v 15:27 | Reagovat

áááá ..co to je? :O ..chce se mi brečet ..jop kikči taky trochu :'(( ........totálně něčekané :'O

4 Káč Káč | 6. prosince 2013 v 22:46 | Reagovat

no to snad nemyslíš vážně :o...tak to sjem fakt nečekala :o..
těším se na další :*

5 Nikpší Nikpší | 8. prosince 2013 v 9:42 | Reagovat

čekala jsem že to pro vás bude trošku šok :D ale to byl účel :DD

6 -Hanna- -Hanna- | 8. prosince 2013 v 17:05 | Reagovat

že šok :DDDD.normálně heart attack :'DDDDDDDDDDDD

7 Nikpší Nikpší | 9. prosince 2013 v 17:03 | Reagovat

taky se to stává :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama