Story of my life -7. kapitola

18. listopadu 2013 v 12:18 | Hanna |  Story of my life

Bože, co to? Probouzím se díky nesnesitelnému zvuku, který ve své hlavě slyším snad pětkrát hlasitěji.

Au! Moje hlava! Mračím se a prsty na rukou si masíruji spánky.

Ten hrozný zvuk furt neutichá. Mám pocit, že se mi každou chvíli rozskočí hlava, jestli to okamžitě nepřestane. Prosím dost!



"To bude beztak můj budík na telefonu." Říkám si v duchu a rukou se snažím nahmatat na nočním stolku svůj telefon.

Beru ho do ruky a dávám si ho před obličej, abych se mohla podívat kolik je teda do prdele hodin! A vypnout ten zpropadený budík!

Mžourám na displej telefonu, který je…černý? Co to je? Co to teda kurva je, když to není můj telefon? Mám halucinace nebo co?

Rychle se vymršťuji do sedu a rozhlížím se po pokoji.

Do prdele? Kde to proboha jsem? Tohle není můj pokoj. Konstatuji, když vidím po zemi poházené pánské rifle, bílé tričko a….černé boxerky?

"Ne, ne, ne! To nemůže být pravda!" vrtím hlavou, když svůj pohled upírám na druhou půlku postele, kde vedle mě leží….STYLES? Bože! Ne! To se nestalo! To se nemohlo stát! Co teď budu dělat?

"Emily klid. To bude určitě jen nějaké nedorozumění." Uklidňuji se v duchu a vtahuji do plic potřebnou dávku kyslíku.

Kurva! Tohle není žádné nedorozumění! Prostě jsem se vyspala se svým šéfem! Nechala jsem se opít v baru a poté odvléct k němu do ložnice. Ježiš, to je noční můra! Ta nejhorší noční můra!

"Přestaň tady fňukat Em, a okamžitě odsud vypadni! Rychle!" přikazuje mi mé druhé Já.

Odkrývám duchnu a rychle si stoupám na nohy a pouštím se do hledání svého oblečení, které je poházené po pokoji.

Soukám se do svého kouřem a alkoholem načichlého oblečení a rychle se řítím ze Stylesova pokoje.
_____
Už nejmíň půl hodinu chodím jak nějaké psycho po pokoji a snažím se vybavit, co se vlastně včera stalo.

Pamatuji si to všechno! Od toho, že mě Styles vzal do nějakého nočního klubu, kde mě opil. I to, že jsem ho chtěla políbit, přitom jak zabraňoval mému pádu, až po to co se dělo u něj v jeho ložnici.

Bože! Ne! Nechci si to pamatovat! Jsem kráva! Jak jsem to mohla dopustit?

Vůbec nevím, co teď budu dělat!

" Asi si půjdeš hodit mašli, Emily!" říkám si v duchu.

Ne! Půjdu se osprchovat!

Chci se zbavit toho pocitu, že se mě dotýkal Styles! A pak si půjdu pro kafe!

Ano pro kafe! Sprcha a dobré kafe, to mě vždy uklidní.

***
Bloudím ulicemi Chicaga ve snaze najít Starbucks.

Do prdele! To si fakt dělají prdel! To mi chtějí říct, že tady nemají ani jeden zasraný Starbucks?
Samé obchody s oblečením a Starbucks žádný! Budu je žalovat!

Konečně snad po hodinovém hledání vidím prosklenou budovu s cedulí, na které je znak mořské panny.

Beru za kliku a vcházím dovnitř. Okamžitě mi vbíhá do nosu vůně čerstvé kávy a všelijakých muffinů, donatů, koláčů a dortíků, které zde ke kávě nabízejí.

Sedám si k malému stolu, v jedné ruce držím Karamelové Latte a v druhé čokoládový muffin, který je umístěný v zadní části místnosti u prosklené zdi, kterou jde vidět ven.

Sleduji, procházejí osoby kolem a popíjím své Latte, ke kterému zakusuji muffin.

Konečně nepřemýšlím nad Stylesem a nad tím co se včera stalo, ale pokouším se na chvíli vypnout.

*Harry:

"Kurva! Včera jsem to asi pořádně přehnal!" říkám si, když sedím na posteli s hlavou v dlaních, kde se pokouším zahnat nesnesitelnou bolest hlavy.

"Co se do prdele včera vůbec dělo?" ptám se sám sebe, zatímco se rozhlížím po svém pokoji, kde je po zemi rozházené mé oblečení.

Zvedám se z postele a sbírám své oblečení. Pří každém ohnutí svých zad cítím neskutečnou bolest, která mi střílí až do hlavy.

Ohýbám se pro poslední kus svého oblečení, když v tom mi padá pohled na kus čouhající černé krajkové látky zpod postele.

Skláním se pod postel, odkud vytahuji černé krajkové kalhotky.

Držím je v jedné ruce a mračím se na ně.

Co tu do prdele dělají něčí kalhotky? To jsem byl včera tak hrozně na šrot, že jsem si sem pozval nějakou děvku?

Počkat, počkat. Usedám vedle postele, nohy si krčím v kolenou a pohled upírám na kalhotky.

Pamatuji si, že jsem včera pozval Whitovou na skleničku. Také si pamatuji, že jsem ji opil. Nad tou myšlenkou se musím zasmát. Vypadala tak svá, když byla opilá. Má krásný úsměv.

Ježiš, Harry! Nad tím vůbec nepřemýšlej! Ne, nemá krásný úsměv! Radši se snaž dojít na to, co tady dělají ty kalhotky!

Dále si pamatuji, že jsem ji zachytil, zatímco padala z barové židle. Díval jsem se na ní jak debil a ani se nepohnul. Ona mě chytila za hlavu a chtěla mě políbit.

Cože? Ona mě chtěla políbit? Nenechal jsem se. Co? Proč ses nenechal? Jsi blbý Harry! Aspoň jsi mohl ochutnat rty své sekretářky.

Počkat! Já je ochutnal! Vím, jak chutnají, chutnaly po jahodách a whisky.

Jak to, že vím, jak chutnají? V tom klubu jsem ji přece nepolíbil.

Leda že….Ne! Proboha!

Já se s ní vyspal! To jsou její kalhotky! Ano, už si na to vzpomínám. Byl to nezapomenutelný sex!

Okamžitě si stoupám na nohy a běžím k nočnímu stolku, odkud beru do ruky svůj HTC one a hledám v kontaktech její jméno.

Á, tady Emily White. Klikám na její jméno a píšu jí sms.

"Nechala jste si u mě kalhotky, černé, krajkové. Jsou to vaše, že, Emily? H.S xoxo"

Počkej, já ti dám! Takhle se vyplížit z mého pokoje a myslet si, že si na to nevzpomenu.

Vůbec mě neznáš, holčičko. Však počkej, teprve poznáš pravého Harryho Stylese!

*Emily:

Jak nečekaně mě z mého relaxu opět vyrušuje telefon, který jak nečekaně vibruje a upozorňuje mě, že mi došla sms.

"Kdo mě otravuje, takhle brzy ráno?" Mračím se a beru ten strašný přístroj do ruky.

"Nechala jste si u mě kalhotky, černé, krajkové. Jsou to vaše, že, Emily? H.S xoxo"

Stojí ve zprávě.

Mám pocit, že se se mnou zastavil celý svět. Hledím na zprávu od Stylese jak debil a nedokáži se pohnout.

To je můj konec! Jsem v prdeli! Totálně jsem to podělala!

On si na to pamatuje! A Já tam nechala své kalhotky! Co mám jako teď dělat? Mám tam jít a vzít si je od něho a tak se totálně ztrapnit, protože budu určitě červená jak rajče a on bude mít ten svůj přitažlivý úsměv a vítězoslavný výraz z domnění, že mě opět ztrapnil.

A co bude dál? Vyhodí mě? Nebo přistoupí na to, že budeme dělat jako by se nic nestalo?

Stejně jsme byli opilí, tak by na to mohl přistoupit.

"Ježiš, Emily, jsi hrozně naivní!" Určitě tě zdupe jak malého fagana a bude si ten pohled na tebe užívat.

Mám smůlu. Nemám na výběr. Musím tam jít a čelit mu tváří v tvář.

Zvedám se od stolu, mířím pryč ze Starbucks do hotelu, kde jsem ubytovaná a jdu čelit tváří v tvář Stylesovi a jeho vítězoslavnému výrazu, zatímco mi bude houpat kalhotkami před obličejem a dávat mi dlouhé kázaní.

Jsi nahraná Emily! Z tohoto se nevykroutíš! Bohužel, co sis navařila, to si také sníš!

***
Nechtělo se mi jet výtahem. Snažím se to setkání se Stylesem co nejvíc oddálit, proto také jdu po schodech jak zpomalená.

Všichni, kteří buď z tohoto hotelu prchají, nebo naopak míří do svých pokojů, mě předbíhají a poklepávají si na čelo.

Nevnímám. Jsem jako tělo bez duše. Nevím, co se bude dít. Nevím, co mám čekat. Normálně mám strach.

Stoupám na poslední schod a už se ocitám na svém patře.

Šouravým krokem mířím ke svým dveřím s číslem "25". Zasunuji klíček do zámku a pomalu jím otáčím.

Šok! Stojím v polootevřených dveřích. Pohled upírám na osobu, která stojí před velkým švédským proskleným oknem mého pokoje a s rukama zkříženýma za zády se dívá ven. Co tu do prdele dělá? Jak se sem dostal? Neměl by tu být! Nevím, co mu řeknu! Ještě jsem si to nestihla všechno v hlavě probrat. Jsem v prdeli!

Stojí tam naprosto klidně, na sobě má černé tričko a ty černé rifle roztrhané na kolenou, které měl včera v klubu.

Nemůžu se hýbat, prostě to nejde. Nemůžu dělat nic jiného, než tu jen tak stát a čučet mu do zad.

Třeba bych mohla utéct. Třeba vůbec neví, že tu jsem. Teď zavřu dveře a vrátím se, až si budu jistá, že tu není. Jo, jo! To klapne!

"Zase jsi mi chtěla utéct, Emily?" slyším jeho hlas, jak se blíží ke mně.

"Sakra, sakra!" vzhlížím k němu a pokouším se o úsměv.

"Ale vůbec ne." Říkám mu s falešným úsměvem na tváři.

"Tak proč furt stojíš v těch otevřených dveřích?" ptá se mě, zatímco ke mně pomalu kráčí.

Opatrně mi zdělává ruku z kliky a táhne mě dovnitř. Zavírá je za sebou a já k němu stojím zády. Přistupuje ke mně a pokládá si hlavu zezadu na mé rameno. Jednou rukou, kterou pokládá na můj trup, si mě k sobě přitahuje. Druhou rukou něco loví v kapse svých riflí. Začínám zrychleně dýchat. To nemůže být možné! Nikdy mě nepřitahoval nikdo tak moc jak on!

Dýchám zhluboka a nemůžu udělat ani krok. Opět jsem lapena do jeho sítí.

Tou rukou, kterou něco hledal ve své kapse, mi teď dává před obličej a já vidím své krajkové kalhotky.
Rychle vymršťuji svou ruku, ketou jsem měla doposud položenou podél těla ve snaze mu je z jeho ruky rychle vytrhnout.

"Ne, ne, ne." Říká mi a rychle rukou i s mými kalhotkami ucukává.

"Něco za něco, Whitová!" šeptá mi do ucha a já cítím už pro mě známou husí kůži, která mi vždy naskočí při jeho dotyku rtů na mém uchu.

Co po mě chce? Bude chtít, abych mlčela? Fajn, nic jiného si nepřeji
víc!

"Co chceš?" ptám se ho skrz zaťaté zuby.

On si mě k sobě rychle otáčí čelem a drží mě za ramena na vzdálenost jeho paží. Pohled mi upírá do očí a tváří se vážně.

"Chci uzavřít dohodu." Říká.

"Jakou dohodu proboha? Syčím na něho.

"Dohodu, která budu výhodná, jak pro tebe, tak pro mě."

"Nechápu, můžeš být přesnější?" říkám mu drze.

"Já budu o všem, co se včera stalo mlčet. To chceš ne?"

Krátce přikyvuji a Harry pokračuje.

"Ale na oplátku za to, že budu mlčet, mi TY budeš zpříjemňovat služební cesty." Říká mi a já na něho kulím oči.

To si ze mě dělá prdel?

"A co když na to nepřistoupím?" ptám se ho.

"Tak bohužel budu nucen tě vyhodit a zaručím, abys nedostala žádnou dobře placenou práci, protože pochybuji, že by přijali sekretářku, která by měla pověst děvky!" říká mi s úsměvem na tváři.

To ne! On mi vyhrožuje? Co mám teď dělat? To by udělal? Je to až takový hajzl?!

Setřepávám jeho ruky z mých ramen a mračím se na něho.

"To jako po mě chcete, abych s vámi měla nezávazný sex? Kdykoliv, vy si zamanete?" ptám se ho a nepřestávám se mračit.

"Přesně tak, chytrá holka. A přestaň mi vykat. Včera jsem ti přece říkal ať mi mimo práci tykáš, maličká!" říká a přistupuje o krok blíž ke mně. Jenže já o krok ustupuji. Mračí se na mě, ale zůstává stát.

"Neříkej mi maličká!" opět na něho syčím. "Nejsem žádná maličká!"

On se na mě pouze drze usmívá a přistupuje ke mně. On přistupuje a já před ním couvám dozadu.

Kurva! Už není kam! Cítím, jak se zády dotýkám velkého švédského okna.

On dělá poslední krok a stojí těsně přede mnou.
Sklání hlavu dolů, aby mi viděl do očí, já ji zas dávám nahoru.

Je to komické bez podpatků jsem oproti němu o hodně menší.

"Takže?" šeptá mi do ucha.

Bože! Asi ví, že tohle je moje slabina. Je hrozně všímavý. Co mám dělat? Mám mu to poslušně odkývat nebo se mu mám postavit a říct mu ať si nasere?

"Dobře" říkám polohlasně.

Co, co, co? Emily! To nemyslíš vážně! Tímhle sis právě vykopala vlastní hrob!

"Dobře, co?" opět mi šeptá do ucha a já opět cítím jeho teplý dech.

Tohle mě jednou přivede k šílenství!

"Dobře, souhlasím." Říkám a čekám.

Gratuluji! Teď jsi to totálně posrala!

Dlouho se nic neděje, až najednou se Styles ode mě odlepuje a já cítím pocit zklamání. Čekala jsem něco jiného.

A co jsi proboha čekala Em? Že tě hned a tady na místě přetáhne?

Míří ke dveřím, ve kterých se zastavuje a upírá na mě ten vítězoslavný pohled, kterého jsem se bála.

"Jsem rád, že jsi na mou dohodu nakonec přistoupila, maličká." Říká mi a zavírá za sebou dveře.

"Pane bože! Co jsem to udělala? Tohle nemůže být pravda!" říkám si v duchu, zatímco klesám na zem, kde si kolena přitahuji k bradě a mám pocit, že se každou chvíli rozbrečím.

Půjdu to okamžitě zrušit!

By Hanna

*Je to nudná část, jak nechceš -.-'', ano, bohužel -.-.. :X
btw. chtěla jsem tam zapojit i Harryho pohled :D..no moc se mi to nepovedlo o.O..je to prostě divná část :D..příští bude snad lepší! Jinak jsem to tam celé dojebala co? :DD..Jsem to ale Bíííč^.^
*komentujte, hvězdičkujte :3 děkuji xx






 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Káč Káč | 18. listopadu 2013 v 18:17 | Reagovat

tak to né :o..to je něco :3..dobrý beruš :)*

2 -Hanna- -Hanna- | 18. listopadu 2013 v 20:08 | Reagovat

Myslíš? :O..přijde mi, že jsme to dojebala :DDD...LOl
-jinak děkuji, bejby :**

3 *jméno O.o :33 *jméno O.o :33 | 18. listopadu 2013 v 21:11 | Reagovat

krásná jako vždycky ..hned ted chci další *-* :33

4 -Hanna- -Hanna- | 18. listopadu 2013 v 21:12 | Reagovat

Moc děkuji :O..přijde mi chaotická :D..tak nwm :O...
-zítra bude jo? :* bejby :*

5 Nikpší Nikpší | 19. listopadu 2013 v 19:34 | Reagovat

chaotická? spadla jsi z višně ne? je to parádní :*

6 -Hanna- -Hanna- | 19. listopadu 2013 v 20:12 | Reagovat

Joo?..:O neprijde ti chaoticka?..:D
-dekuji Nikolko moooc :*

7 Lýkožrout Lýkožrout | 28. prosince 2013 v 19:52 | Reagovat

Wow teda.... to je senzační .. :DD

8 -Hanna- -Hanna- | 29. prosince 2013 v 19:14 | Reagovat

WOW :O..děkuji :'))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama