Story of my life -6. kapitola (1/2)

15. listopadu 2013 v 23:53 | Hanna |  Story of my life


"Takže dohodnuto." Slyším vedle sebe Stylesův hlas.

Právě si podává ruce s panem Harrisem, se kterým právě teď uzavřel obchodní smlouvu. Pan Harris se na něho vřele usmívá a potřásá mu rukou.

"Ano Pane Stylesi, jsem rád, že jste mou smlouvu podepsal. Vlastně od teď jsme obchodní partneři." Opět se na Stylese usmívá.

Pan Harris je už docela starý pán. Je mu nejspíš kolem 45 let, ale je velmi příjemný. Myslím, že tenhle muž bude dobrým obchodním partnerem.

Harry se na něho také vřele usmívá. "Také jsem rád, že to proběhlo bez komplikací." Říká mu s úsměvem na tváři Harry.



Pokud jde o mě, já celou tuhle schůzku byla zabraná do svých myšlenek a do poznámkového bloku, do kterého jsem si místo poznámek čmárala nesmyslné ornamenty.
Kdyby tohle Styles viděl. Myslím, že by mě na místě vyhodil, ale naštěstí si mě vůbec nevšímal, ani nevím, jestli vůbec zaregistroval, že jsem tu celou dobu s ním. Připadalo mi, jako kdyby mě ignoroval. Celou dobu se plně věnoval panu Harrisovi, což mu samozřejmě nemám za zlé, ale od doby, co jsme vystoupili z letadla, se chová jinak.
Je odměřený, věčně zamračený, nevím co mu je. Tohle je vlastně první úsměv, který na něm za tu dobu co jsme opustili půdu New Yorku, vidím.
Nemám v plánu se ho ptát na to co mu je nebo co se stalo. Je to jeho věc a mě to stejně nezajímá. Nebo zajímá? Ne nezajímá, a nepřemýšlej nad tím!

Z mého přemýšlení mě vytrhává Stylesovo "nenápadné" zakašlání. Bože zase jsem byla mimo! Už se konečně prober!

Upírá na mě svůj nečitelný pohled, zatímco stojí včele dlouhého lesklého, dřevěného stolu po boku pana Harrise, který je přesný opak Harryho. Ten se na mě aspoň usmívá. Ne, jak Styles, který by mě nejradši zavraždil pohledem.

Z toho jeho pohledu jsem usoudila, že tahle schůzka je už u konce a já bych se měla, zvednou sbalit si věci a spolu se Stylesem odejít, proto se do toho také pouštím.

Procházíme dlouhou moderní chodbou, které vede k východu z téhle moderní budovy za doprovodu klapání mých podpatků. Nic víc nejde slyšet. Styles mlčí a já také. Nemám mu co říct. Nemáme si co říct!

Styles mi gentlemansky otevírá zadní dveře černé Audi. Já do ní s grácií usedám. On si sedá vedle mě a zavírá dveře, vtom se auto rozjíždí do přelidněných ulic Chicaga.

"Mohli by, jsme to zajít někam oslavit, co říkáte Whitová?" a já cítím, jak se na mě dívá, ale nevzhlížím k němu. Předstírám, že jsem příliš zabraná do dění, které se děje v ulicích Chicaga.

Nechápu, co chce jít slavit.

"A co chcete jít slavit? Jestli se můžu zeptat." Ptám se ho troufalou otázkou.
"Přeci jen je tohle první smlouva, kterou jsem s někým uzavřel, a dopadla výborně! Tak si myslím, že, by, jsme to měli pořádně oslavit! Chci vám ukázat, že nejsem pouze nudný nadřízený, který není pro žádnou zábavu. Dokáži se dobře odvázat, když chci!" lehce se uchechtne.

"Dokáži se dobře odvázat, když chci" tyhle slova se mi v hlavě furt opakují dokola a já zůstávám nehybně sedět a přebírám si v hlavě, co mu řeknu.

Ježiš, co mu mám na to jako říct? Mysli Emily a nenech se rozhodit!
"Dobře" špitám potichu s hlavou doslova přilepenou na okýnku. Vlastně ani nevím, jestli mě slyšel. Nechci se na něho dívat!
Když se na něho jednou podívám, pak už nemůžu odtrhnout pohled. Nesnáším se za to! Potřebovala bych pořádně propleskat, abych se vzpamatovala, jenže se přece nemůžu z ničeho nic začít pleskat po tvářích se slovy "Emily vzpamatuj se" to by si Styles myslel, že mi dočista přeskočilo. Proto se zhluboka nadechuji a zase vydechuji. Snažím se aspoň trochu uklidnit. V jeho přítomnosti se prostě cítím nejistě a myslím, že si je toho vědom.

Procházíme chodbou k našim pokojům, které máme umístěné vedle sebe, ale naštěstí nejsou společné!

"Vezměte si něco neformálního, něco pohodlného. Tam kam půjdeme, šaty potřebovat nebudete." Říká a pohledem si mě měří od vrchu až dolů, s rukou umístěnou na klice do svého pokoje. Ani nečeká na mou reakci nebo odpověď a rychle mizí ve svých dveřích.
Já stále stojím jak opařená na stejném místě, což je před dveřmi do mého pokoje a snažím se tuhle informaci zpracovat.

Jak to proboha myslel? To mě chce vzít do bordelu nebo kam? Nad slovem "bordel" se mi obličej automaticky tvaruje do grimasy, která vypadá asi tak, jak kdybych právě snědla citron nebo něco hrozně kyselého.

Zase nevím co na sebe. Sedím na posteli a vyhazuji z kufru všechny věci, které jsem si sbalila. "Něco neformálního a pohodlného" opakuji si stále dokola.
Nejsem zvyklá chodit před svým šéfem neformálně oblečená nedej bože někam se šéfem neformálně oblečená.
Až teď jsem vděčná tomu, že jsem neposlechla Lussy a nesbalila jsem si jen potřebné věci. Protože kdybych si sbalila jen věci, které bych potřebovala, určitě bych v kufru nenašla nic, co by bylo "neformální a pohodlné".

Když už je všechno moje oblečení z kufru poházené po posteli začínám se v něm přehrabovat.

Volím černé upnuté rifle, květovanou halenku, přes kterou si dám riflovou bundu a černé balerínky.
Vlasy si vyčesávám do vysokého drdolu a spravuji si stíny a make-up.

Zrovna, když se ještě vracím do kufru pro malou kabelku, do které si dávám pouze telefon, peněženku a klíčky od svého pokoje slyším klepání na dveře. Ne to není klepání, je to doslova bušení. To bude Styles! Ještě se rychle kontroluji v zrcadle. Myslím, že to půjde. Je to neformální a pohodlné. Jestli bude mít nějaké kecy, tak se na něho vykašlu a nikam s ním nepůjdu!

Beru za kliku dveří a stlačením dolů je otevírám. Odkrývá se mi pohled na Stylese, který je úplně jinačí než jakého ho znám já. Přijde mi uvolněný. V těch na kolenou roztrhaných černých džínách a v bílém tričku vypadá doslova k sežrání. Mám chuť se mu vrhnout kolem krku. "Ne, nemáš chuť se mu vrhnout kolem krku" probouzí mě z mého transu hlas mého druhého já. Vzhlížím mu do obličeje a vidím, že se na mě usmívá. Co se stalo? On se fakt usmívá? A na MĚ? Fůů, je jak vyměněný.

"Můžeme vyrazit?" ptá se mě tím jeho typickým nakřáplým hlasem. Jen přikyvuji a zavírám za sebou dveře.

Stojím, před obrovskou budovou na, které jsou nad dveřmi umístěny velké svítící písmena znázorňující slova: "Bowery Ballroom".
Z toho hluku, který panuje vevnitř, posuzuji, že je to noční klub.

"Uf, žádný bordel" oddychuji si a následuji Harryho dovnitř.

Je tu narváno. Celou místností se ozývá hlasitá hudba. Lidé zde buď tančí, popíjí u baru nebo si jen tak povídají v hloučkách. Najdou se tu také sem tam olizující se páry.
Všechny stoly jsou obsazené. Je tu doslova hlava na hlavě. Asi to bude nějaký vyhlášený klub, kam se chodí lidé opít a trochu se odvázat.

Harry mě vede k baru, kde si usedá na barovou židli a já usedám vedle něho.

"Co si dáš?" ptá se mě zvýšeným hlasem a hlavou nakloněnou u mého ucha, abych měla vůbec šanci ho přes ten hluk slyšet.
"Teda, můžu ti tykat? Nejsme v práci, tak myslím, že aspoň mimo práci bych ti mohl tykat, Co říkáš Emily?" ptá se mě.
Krátce přikyvuji. Nakláním k němu hlavu a říkám mu do ucha "A já ti můžu tykat, Harry?" na slovo "Harry" kladu zvláštní důraz a on se zaráží. Obrací ke mně svůj zamračený pohled, který ve chvilce mizí a usmívá se na mě. "Jo, můžeš. Teda mimo práci jo." Sděluje mi s úsměvem na tváři. "Tak co si teda dáš?" "Vůbec netuším, vyber něco ty!" vybízím ho. Zvedá ruku a barman k nám doslova přiskakuje "Dvakrát Jacka Daniel'se" říká číšníkovi, který přikyvuje a už nám do sklenek nalívá hnědou tekutinu. Harry ji od něho bere a jednu mi podává. Otáčíme se čely k sobě a na jeden hlt ji do sebe klopíme. Cítím pálení v krku, vzniklé touhle whisky, která ve mně zmizela, jak párá nad hrncem. "ještě dvakrát!" řve na číšníka Harry.

Záporně na Harryho kroutím hlavou.

"Pane Stylesi, totiž Harry. Nechci se opít." Ten se na mě mračí a zkoumavě se na mě dívá.
"Jestli je ti to blbé vzhledem k tomu že jsem tvůj nadřízený" říká a naklání ke mně hlavu až tak blízko že se rty dotýká mého ucha. Okamžitě tuhnu a Harry dokončuje větu "tak nemusí, zapomeň pro dnešek, že jsem tvůj nadřízený, Emily!" šeptá mi do ucha a mě po celém těle vyskakuje husí kůže vzniklá tím, jak se dotýkal rty mého ucha. Doslova omámená jeho slovy si je, až moc beru k srdci a okamžitě vypínám, zapomínám, že je můj šéf a mám v plánu se pořádně odvázat.
Přikyvuji a Harry se ode mě odtahuje s úsměvem na tváři a svůdnickým výrazem. Rychle do sebe klopí druhou whisky. Já ho okamžitě napodobuji. A takhle do sebe klopím třetí, čtvrtou, pátou, po které se s Harrym už všemu smějeme a nevnímáme okolí.
Jestli si dám ještě tu šestou tak už budu K.O. Jenže to nejde! Co dělá Harry, musím udělat i já. Jsem těma jeho očima hypnotizovaná. "ještě jednu si dej Emily!" říká mi Harry opileckým hlasem a podává mi šestou whisky.
Emily, víš, že, by, jsi neměla! Nedělej to! Bože já vím, ale nejde mu odolat.
"Dobře poslední a pak už půjdeme do hotelu! Jsem docela unavená" říkám mu a beru mu z ruky nabízenou whisky. "Jistě, poslední" říká poslušně.
Zakláním hlavu a nalívám do sebe šestou whisky, když v tom se mi zatočí hlava a jí cítím, jak padám dozadu. Nic s tím nemůžu udělat, jsem prostě moc opilá.
Když už očekávám tvrdé do padnutí na zem, cítím něčí ruku pod mými zády a instinktivně otevírám oči, které jsem doposud měla křečovitě zavřené.
Chvilku trvá, než zaostřím a vidím Harryho obličej těsně nad tím mým. Klečí na zemi a rukou mi stále podpírá záda. Já, jak debil se na něho furt dívám. Zase se dívám do těch zelených očí, od kterých prostě svůj pohled nikdy nemůžu odtrhnout. Jsem mimo! Jsem opilá! Okamžitě potřebuji vodu! Potřebuji jít spát do své postele! Potřebuji, to vyspat! Celý svět se se mnou točí! Měla bych se, z té země zvednou a říct Harrymu, že už půjdeme, ale nejde to! Nemůžu vstát! Myslím, že kdybych vstala tak bych hned byla zase na zemi!

"Bože! Co to dělám?" cítím, jak zvedám obě ruky a chytám Harryho za hlavu, kterou si táhnu blíž ke svému obličeji. Harry neprotestuje, nechává se vést mýma rukama a poslušně svůj obličej sklání k tomu mému.

Je tak blízko, že cítím jeho dech na mém obličeji. Instinktivně zavírám oči a pootevírám pusu. Když v tom se mi Harry vysmekává z mého sevření a chytá mě za ruku, za kterou mě zvedá na nohy. Stojím jak opařená a nevím, co mám dělat.

Bože! To ne! Já chtěla políbit Harryho! Svého šéfa! To bude jen tím alkoholem! Jsi blbá Emily! Blbá! Blbá!

Rychle se vzpamatovávám a beru si z barové židle svou bundu a kabelku a mířím k východu.

Nemůžu se pohnout! Někdo mě drží za zápěstí, zkouším ještě jednou udělat krok vpřed, ale stále to nejde. Rychle se otáčím a vidím Harryho, jak svírá mé zápěstí ve své ruce. Pohled má nečitelný a já nevím, co mám dělat!
Pomalu ke mně přistupuje, chytá mě kolem pasu, pevně si mě k sobě přitiskává a naklání hlavu k mému uchu, do kterého mi šeptá: "Tady ne, maličká!" a špičkou jazyka se mi dotýká mého ucha.

Okamžitě mnou prolítává elektrický náboj. Avšak než se stihnu vzpamatovat, Harry mě stále držíc za mé zápěstí táhne k východu.

By Hanna

* :OO...Kačí, lásko :) vím, že jsem hrozná :3 neboj :* v 2/2 se k tomu už dostanu :**
btw. doufám, že se líbí :')) budu ráda za hvězdičky i za komenty :)) děkuji xxx


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 káč káč | 16. listopadu 2013 v 10:24 | Reagovat

To ne :3 musíš mě tak napínat? .. Je to boží..krásné :) ať už je další část  :* už se na ni těším :)

2 -Hanna- -Hanna- | 16. listopadu 2013 v 14:28 | Reagovat

Jo musíme :3...to já rada :D..
dneska bude :))

3 -Hanna- -Hanna- | 16. listopadu 2013 v 14:29 | Reagovat

*Musím

4 Nikpší Nikpší | 19. listopadu 2013 v 19:07 | Reagovat

paráda :D

5 -Hanna- -Hanna- | 19. listopadu 2013 v 23:26 | Reagovat

Dekuji Nikolko :**

6 Klementýna Klementýna | 28. prosince 2013 v 19:01 | Reagovat

Fíha to jsem nečekala :) čtu dál a dál ;)

7 -Hanna- -Hanna- | 29. prosince 2013 v 19:12 | Reagovat

Děkuji :O...vážím si toho :'))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama