Story of my life -3. kapitola

11. listopadu 2013 v 23:33 | Hanna |  Story of my life

"Prosím jednu sklenku šampaňského." Sděluji číšníkovi, který prochází kolem mě s táckem plným sklenek s šumivým nápojem. "Tady Slečno." Podává mi perfektně vychlazené a jak tak soudím také prvotřídní šampaňské. "Děkuji" usměji se na něho a beru si nabízenou sklenku. Trochu upíjím a pokládám ji na stůl, zatímco čekám na Lussy, která jak tak vidím, se zakecala s nějakým chlápkem u baru. "Jojo, tohle je Lussy podobné, nikdy nepohrdne hezkým chlapem." Sděluji si pro sebe s úsměvem. "Em, co ty tady tak sama?" ptá se mě Kate usedajíc vedle mě na židli. "Ty moc dobře víš, že tyhle večírky nemám ráda, Kate" odpovídám jí otráveným tónem. "Taky je moc nemusím." Sděluje mi s uchechtnutím.

"Mimochodem, co říkáš na nového šéfa?" ptá se mě s jiskřičkami v očích. "No, jo docela ujde, ale nemyslíš, že je na vedení firmy nějaký moc mladý? Kolik vůbec má?" "Že docela, myslím, že je to kus" říká mi Kate a provokativně na mě mrkne. Musím nad tím zakoulet očima. "Kate, nezapomínej, že máš Liama! Kde vlastně vůbec dneska je? Jak to, že tu není?" "Je na služební cestě ve Francii, včera tam musel náhle odcestovat." Odpovídá mi Kate hned, jak si upije z mého šampaňského. "Aha, no a kolik tomu Stylesovi teda vlastně je?" Opakuji Kate stejnou otázku, na kterou jsem se jí ptala před chvílí. "Je mu 20" konečně mi odpovídá a opět na mě provokativně mrká. "Kate, Bože! Ty moc dobře víš, že se svýma nadřízenýma nerandím. A vlastně, proč jsi ho vybrala? Není nějaký moc mladý?" ptám se Kate se zvednutým obočím. "Nevím, prostě se mi líbil a navíc má dobré výsledky, právě na to, že je tak mladý má hodně dobré výsledky." Sděluje mi, zatímco si opět upíjí z mé sklenky šampaňského. "Aha, tak to jsem na něho zvědavá." Říkám jí a propadám v tlumený smích. "Ježiš, Em, nebuď na něho tak tvrdá, uvidíš, že tě překvapí." "No tak to si nemyslím." Mrmlám si pod nos, aby mě Kate neslyšela. "Pojď, jdeme na sklenku! Musíš se trochu odvázat. Jsi nějaká bez nálady." "Ale nejsem jen tyhle večírky prostě, nemám ráda." "No vidíš, to je důvod, proč jdeme na sklenku něčeho ostřejšího." Říká mi Kate s úsměvem, zatímco mě táhne za ruku k baru.
Sedím na barové stoličce, po chvilkách usrkávám oranžovou tekutinu známou jako vodku s džusem, čekám na Kate, která si musela někam odskočit a vyřídit nějakou neodkladnou pracovní záležitost. "No jo, naše pracovitá Kate." Říká si v duchu s úsměvem na tváři. "Jednu skotskou." Ozve se vedle mě chraplavý hlas a já hned vím, komu patří. Hlavu mám skloněnou a očima hypnotizuji obsah mojí skleničky. "Doufám, že mě nepozná, doufám, že mě…" "Ale, Slečno White. Opět se setkáváme." Slyším, jak se ten hlas ke mně přibližuje. "Teď je už pozdě, zvedni tu hlavu, Emily." Přikazuji si v duchu. "Jaké příjemné překvapení." Říkám, zatímco zvedám hlavu a začínám své rty tvarovat do nejfalešnějšího úsměvu, který nepatří nikomu jinému než právě Stylesovi. "Co vy tady tak sama?" Ptá se mě, jakmile dosedá na barovou židli vedle mě. "Nejsem tady sama, čekám na Kate, teda na Slečnu Anderson." Pravím ze sebe a beru do ruky skleničku s oranžovou tekutinou, kterou dopíjím na jeden hlt. "Aha, dobře." Opět na mě používá ten americký úsměv a také upíjí ze svého nápoje. "Právě jsem byl seznámen s vaší sestrou. Lussy, že ano?" ptá se mě tím jeho hlubokým hlasem s britským přízvukem. "Ano Lussy." Odpovídám stroze. Zvedám ruku, abych upoutala barmanovu pozornost. "Prosím, jednu jemně perlivou vodu." Jen na mě kývne a podává mi objednanou tekutinu. "Stejně furt nechápu, proč mám dvě sekretářky. Bohatě by mi stačila jedna." Sděluje mi. Já s pohledem zabodnutým do svého odrazu v zrcadle nad barem mu odpovídám, aniž bych mu věnovala jediný pohled. "Protože Lussy se vám stará o záležitosti tady v New Yorku. A já vás budu doprovázet na služebních cestách mimo New York." Odpovídám mu, aniž bych se na něho podívala. "Aha. Takže takhle to je." Na tohle mu neodpovídám. Nemám chuť se s ním bavit. Ať už odejde, prosím! "No nic, jsem rád, že se našla aspoň nějaká osoba, která mi to objasnila." Zvedá se z barové židle a já usuzuji, že bych se na něho měla podívat, aspoň když je konečně na odchodu. Tak tedy, otáčím k němu svou hlavu a věnuji mu pohled. Kate měla pravdu, je fakt až moc hezký. Právě si uvědomuji, že se na sebe díváme jak dva kreténí a sjíždíme se pohledem od hlavy až k patě. Rychle odtrhávám svůj pohled a Styles konečně promlouvá "Jsem rád, že na ty služební cesty mě budete doprovázet Vy a ne vaše sestra, ale právě Vy Emily." Při vyslovení mého jména mi vyskočí po celém těle husí kůže a já hledám pohledem jeho oči. "Bože, ne Emily nedívej se mu do těch očí. Moc dobře víš, co s tebou ty zelené očí dělají." Přikazuji si. Než se ale stihnu vzpamatovat Styles je už na odchodu a já si až teď uvědomuji, že jsem mu na to nic neřekla. Jen jsem na něho blbě čuměla. Ale i přesto, mám stále upřený pohled na jeho mizící postavu v davu lidí. "Bože Emily jsi tak neschopná." Hubuji své vlastní Já a na jeden hlt vypíjím obsah plastové flašky. Zvedám se a kráčím najít Lussy, protože za chvíli se bude konat ta blbá dražba. Jsem zvědavá, koho budou dražit letos. Minulý rok to byla právě Lussy, kdo byl objetí tohoto stupidního představení. A jako odměnou za to, že za ni dotyčný byl ochoten zaplatit tuším, že to bylo nějakých 120 000 dolarů, si s ním Lussy musela zatančit. Za jeden blbý tanec tolik peněz. Aspoň že je to na dobrou věc. Peníze jsou totiž věnovány jednomu chudému dětskému domovu v New Yorku.
Opět se ocitám u stolu, kde po mojí pravici sedí Kate a po levici Lussy.
Všechny tři se náramně bavíme tím stylem, že upíjíme ze svých sklenek šampaňské a na kolemjdoucí se usmíváme falešnými úsměvy.
Tak takhle to tu probíhá každý rok. Je to naše každoroční rutina.
"Konečně, bylo na čase!" říká Lussy a já upírám pohled na osobu, která právě vstupuje na pódium s mikrofonem v ruce, v černém obleku s modrou košilí. Odvážím se typovat, že tohle bude ta osoba, která se bude snažit dostat z lidí konkrétně z nechutně bohatých mužů co nejvíce peněz tím svým typickým pokřikováním typu: "slyším 100 000 dolarů?" "Slyším 120 000 dolarů? Kdo by za takovou krásnou Slečnu nedal 120 000 dolarů?" a jím podobným. Nesnáším to! Tak hrozně moc to nesnáším, nejradši bych toho člověka přetáhla lopatou po hlavě! Nad touto představou se usměji.

"Dobrý večer dámy a pánové. Vítám vás na 8. ročníku charitativního večírku firmy "All Globals." Říká s úsměvem na tváři do mikrofonu a lidi v místnosti začínají tleskat, výjimkou není ani Lussy ani Kate, bohužel ani já ne. "Konečně se dostáváme k nejočekávanější části této charitativní akce. No nic, myslím, že se do toho pustíme. Určitě jsou všichni zvědaví, kdo se bude letos dražit." "Jo, jo, úplně moc." Sděluji šeptem Lussy, protože jak vidím Kate je do toho nějak moc zažraná. Ta se pouze uchechtne a dále poslouchá kecy toho chlapa.
Beru do ruky šampaňské a dopřávám si dlouhý doušek, této tekutiny. "Je mi ctí pozvat na pódium Slečnu Emily White!" říká s nadšením v hlase. A já propukám v nezastavitelný záchvat kašle vzniklý zaskočením té zpropadené tekutiny, kterou jsem nechtěně místo polknutí leknutím vdechla, protože ten chlap v modré košili vyslovil moje jméno. "Emily, běž tam." Třepe se mnou Lussy. Pořád ještě kašlu a jsem z toho všeho vykulená, protože se na mě upírají oči všech lidí v místnosti. "Emily, seber se a naklusej na to pódium!" řve na mě mé podvědomí a já se konečně snad po minutovém kašlání konečně uklidňuji. Cítím, jak mi stoupá ruměnec do tváří. Nejradši bych se teď zakopala hluboko pod zem. "Takový trapas, proč ten kretén vybral zrovna mě?" stěžuji si svému podvědomí, zatímco kráčím s plachým úsměvem a stále ještě ruměncem na tváři na pódium. Bezva, vždycky jsem si přála být objetí tohoto "představení".
Stojím na pódiu a pohledy všech se upínají na mě. Připadám si jak ve výkladní skříni. Nesnáším, když je pozornost upřená na mě! "Takže, vyvolávací cena za tanec s touhle krásnou slečnou je 20 000 dolarů." Není to nějak moc? Ani tolik za mě nikdo nedá! "dám 22 000 dolarů." Řve na chlapa "modrá košile" nějaký maník s blond vlasy, bohužel mu nevidím do obličeje, protože světla na stropě jsou nastaveny pouze na pódium a na stoly, které jsou umístěny kolem parketu, bohužel nejde vidět. "25 000 dolarů" řve zas někdo z druhé strany a já kulím oči. "28 000 dolarů" řve opět ten blondýn, kterého poznám už podle hlasu. "Ježiš! Ať už to skončí 28 000 dolarů je slušná cena! Prosím už dost!" říká mé druhé já s psíma očima. "100 000 dolarů." V tu chvíli mi vynechává srdce a nepřestávám se divit. "100 000 dolarů po prvé…po druhé" říká "modrá košile" "130 000 dolarů" ozývá se vítězoslavně blondýn? Ano je to on, je to ten jeho hlas! Ale najednou, když už si myslím, že právě s blondýnem budu tančit, protože 130 000 dolarů se mi zdá opravdu hodně, se ozývá pro mě až moc dobře známý hluboký, chraplavý hlas STYLESE! "160 000 dolarů" Cože? 160 000 to jako fakt? Se zbláznil? O co mu jde? Myslím, že už ani nedýchám! "160 000 dolarů po prvé, podruhé" ne prosím, blondýne zachraň mě! "Po třetí! Prodáno záhadnému muži s kudrnatými vlasy" řve do mikrofonu "modrá košile" a já mám pocit, že za chvíli omdlím.
Lidi začínají tleskat a já rozpoznávám postavu Harryho, jak sebejistě kráčí k pódiu, aby si se mnou mohl zatančit. " Do prdele, tohle je snad zlý sen! Probuď se Em! Nefunguje to! Tohle není sen! Bože, tohle fakt není sen! Nechci s ním tancovat! Em, nedělej, Ty s ním chceš tancovat! Jen si to nechceš přiznat." Ozývá se hlas v mé hlavě "Ne to není pravda, Já s ním nechci tancovat! Nebo snad chci? Ne nechci a tečka!" Než to stihnu všechno zpracovat, Harry už stojí pod pódiem s vítězoslavným úsměvem na tváři a natahuje ke mně ruku, aby mi mohl pomoct dolů ze schodů.

Vede mě do prostředka parketu, kde se zastavuje a pokládá mi pravou ruku na záda a levou nastavuje, abych mu tam mohla položit svou. Udělám to, zatímco zvedám hlavu. On si mě k sobě přitáhne blíž, tak, že se skoro dotýkáme těly.

Lehce kroužíme po parketu do rytmu písně "Be True To Yourself" od skupiny "Lois". Musím uznat že Styles je dobrý tanečník, jde mu to.

Je to velmi divný pocit, vědět že jste jediní, kdo tancují a všichni se na vás dívají jak na svatý obrázek, ještě když tancujete se svým šéfem! Nechápu, proč to udělal. Opět se nad tím zamýšlím. Chtěl si snad něco dokázat? V tom písnička končí a Styles mě pouští. Všichni začínají tleskat a já se setkávám s jeho zeleným pohledem. Proč mě ty jeho oči tak fascinují? Jsou to normální zelené oči! Ne, nejsou normální, jsou prostě strašně fascinující. Bože! Zase to dělám! Zase na něho civím jak naprostý debil! Em! Stačí! "Ehm, děkuji za tanec, Pane Stylesi, ale myslím, že písnička už skončila." Říkám mu polohlasně, zatímco on na mě čučí, jako kdybych byla mimozemšťan. Uf, aspoň, že jen já jsem na něho tak nečučela. On na mě taky tak blbě čučí. Konečně ode mě odtrhává ten zelený pohled a vykouzlí ten svůj typický úsměv a se slovy "Ano, potěšení bylo zcela na mé straně" mě odvádí ke stolu, kde sedí s vykulenýma očima Kate a Lussy. Bože vypadají, tak komicky. Usmívám se. "Ještě jednou děkuji za tanec, Slečno White." Věnuje mi krátký usměvavý pohled a už zas rychle někam mizí. "Na nic se mě neptejte!" varuji Kate a Lussy, když vidím, jak otevírají pusy, aby mě zasypaly jejich otázkami. "Jedu dom, jsem unavená a navíc ten Styles mě děsí." Říkám, jakmile se soukám do sáčka. "Jasný, Em. On tě děsí! To jsme viděly no." Smějí se mi Luss a Kate. "Na tohle nemám náladu. Jo a děsí mě!" říkám jim naštvaným tónem. Už jsem na odchodu, když za sebou slyším Luss a Kate jak na mě volají "Emily, přiznej si to! On se ti líbí!" Na tohle nereaguji, rychle mizím ve výtahu a poté ve žlutém taxíku, ve kterém si to mířím rovnou dom do mé postele.

By -Hanna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ikadule ikadule | 28. prosince 2013 v 16:25 | Reagovat

Krása ... je to tak dojemě zajímavé .. :)) :p

2 -Hanna- -Hanna- | 29. prosince 2013 v 19:09 | Reagovat

myslíš? :O...moc děkuji :'))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama