28. kapitola OWOA

28. listopadu 2013 v 22:40 | meum-amo-vita |  One way or another


Bože nesnáším tyhle rozhovory. Nesnáším, když si Elen hraje na moji psycholožku, která ví všechno nejlíp. "Ták pěkně si popovídáme Kristen," bože můj od té doby co jsem se jí svěřila se svojí minulostí tak si se mnou takhle povídá snad každý den. Tvl to je spolubydlící to vám povím.


Sedla jsem si do křesla a Elena stála naproti mně a chodila z jednoho rohu do druhého. "Tak už si to přiznej." "A co jako?" "Že se mu vyhýbáš, protože ho máš ráda." "To není pravda! Vždyť je to debil. Ani nevíš, jak moc ho nesnáším, už od první chvíle co jsem ho viděla." "Jsi si tím jistá? Já totiž moc ne." "Jo jsem." "Fajn tak mi pověz, co na něm nemáš tak strašně ráda." Hmm co na něm nemám ráda? Tak začneme od vrchu. Ty roztomilé kudrlinky, které mu padají do tváře. "No tak nevypadá zas až tak skvěle." "Ne?" Podívala se na mě nevěřícně. Sklopila jsem oči a pozorovala jsem koberec. "Ne. Vždyť se podívej, jak je celej potetovanej. No fuj. A taky ze sebe dělá moc velkého borce a myslí si, že má moc velké ego!" Páni vyletělo to ze mě jako střela. "A má uhrančivý oči." Jo takové..já nevím magické? Jo asi jo. "A ten jeho chraplák někoho jednou zabije. Představ si, že na tebe takhle někdo promluví ve tmě na ulici. Tak to by ses posrala." A já z něj mám husí kůži.

"Vidíš jsi v tom až po uši," zasmála se Elen. "Cože? Právě jsem ti řekla, co mi na něm vadí a ty mi na to odpovíš takto? Zase ti hrabe Elen." Poplácala jsem ji po zádech a pak ji objala.

"Nerada ti to říkám, ale za tři minuty bude půl třetí. Takže být tebou si trošku pohnu." "Cože a to jsi mi nemohla říct dřív? Zase přijdu pozdě." Spěchala jsem do svého pokoje.

"Klid Kristen jdeš jen do školky, tam na tebe musí počkat. Jo a vydedukovala jsem, že nutně potřebuješ sex." Dolítla jsem za ní jen v kalhotkách a podprsence a čuměla jsem na ni jako na debila. "Cože?" "Jinak na něj nezapomeneš. Tik ťak." Ukázala na hodiny.

Oblékla jsem si to první, co jsem uviděla a zároveň to, co bylo nejrychlejší. Letní šaty na ramínka, pod prsy je stuha a pak jsou volnější a do půli stehen. Celé bílé s letními vzory. Lehké a hlavně rychle oblíkající. K tomu jsem si dala gladiátorky. Sebrala jsem kabelu přes rameno a letěla ke dveřím. "Dneska jdeme s klukama ven, tak pak ti zavoláme a někde se sejdem ok?" Přišla jsem k ní podívala se jí do očí a zuřivě pověděla: "Jestli si myslíš, že chci mít sex s někým z nich, tak ses spletla. Nikam s vama nejdu." Utíkala jsem po schodech dolů.

Jako na sviňu bydlíme ve čtvrtém patře. Bože zase nestíhám. Ale je tu jedna věc, která mi to urychlí, i když v šatech je to dost troufalé. Sedla jsem si na zábradlí a jela po zadku až dolů. Už jsem se viděla na zemi, když mě chytly velké ruce.

"Příště to vem radši po schodech Kristen," schválně zdůraznil moje jméno. Parchant jeden. Dnes to bylo poprvé, co jsme se od té noci viděli. Ano s ostatními jsem ven chodila, ale když tam byl on, zůstala jsem doma.

"Děkuju za radu Brokolice," přidala jsem uštěpačný úsměv a šla ke dveřím.
"Proč jsi tenkrát lhala?" "Proč jsi dneska u mého bytu?" Odpověděla jsem na otázku otázkou. "Promiň, nevěděl jsem, že bydlíš s Elenou, jdeme všichni ven. Tak jsem pro ni šel. Teda kluci mě poslali." "Já je zabiju!" Hajzlové oni to udělali schválně, tak jak mě předtím Elen zdržela. Potvůrka, to si ještě vypije. "Oni to věděli, že?" "Jo už nějakou dobu. Musím běžet. Sbohem," nečekala jsem na jeho odpověď. Spěchala jsem do školy.

***
"Emily chvilku se nevrť jinak ti ty boty nezavážu." "Když já jsem tak ráda, že tě vidím. A půjdeme zase na hřiště?" "No jasně ještě, ale musím vyzvednout Joshe." "Jasnačka." "Kde pořád bereš takové slova co?" "To mě naučil minule Louis." Bože. Co oni ji nenaučí.

Došla jsem do vedlejší budovy, kde byla družina. Nebo něco takového. Hledala jsem Joshe, ale nikde nebyl. "Eghm dobrý den, jdu vyzvednout Joshe." "Dobrý, ale Josh dneska nedošel." "Jak nedošel?" "Nevím prostě tady nebyl." "Uh tak teda děkuju," řekla jsem vystrašeně.

Vzala jsem Em za ruku a šla jsem směrem ke školce, kde bylo hřiště. "Em zlatíčko běž si na chvilku hrát ano?" Neptala se co se děje, utíkala na houpačku, kde se v klidu houpala.

Klid Kristen, hlavně klid. Kde by mohl být. Sakra nic mě nenapadá. Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy a snažila se zapojit mozek. Nic, jen prázdnota. Musím s někým mluvit a to hned.

Telefon. No jistě, je to sice malý kluk, ale má bohaté rodiče.

Zkoušela jsem se mu zavolat. Proč mi ten telefon nezvedáš? Sakra. Dobře další možnost, škola snad tam někdo bude. "Dobrý den tady Kristen Petterson .." Zeptala jsem se jestli byl ve škole. Jo vždyť jsem ho tam sama odváděla. Ale proč ze školy šel pryč? Stalo se mu něco?? Bože jsem hysterická a netuším, kde může být. Promnula jsem si oči, vlasy hodila na jednu stranu a zkoušela jsem volat dál.

"Ahoj Kris rozhodla ses nakonec jít s nama ven?" "Ahoj Nialle promiň, ale na to teď nemám čas. Potřebuju laskavost." "Zlato co se děje zníš vystrašeně. Kde jsi? Hned dojedeme." "Já ..Jsem u školky, měla jsem vyzvednout Joshe, ale on do družiny vůbec nešel. Bože Ni nevím co mám dělat." "Neboj Kris, mi ho najdeme ano? Jedeme za tebou." "Volám ti protože se s tebou nedávno bavil, tak jestli ti neříkal kam rád chodí nebo tak.. bože jsem strašný chůva." "Klid ano? Už jsme skoro tam."

Nestihla jsem říct ani děkuju a zavěsil mi. Během chvilky jsem už z dálky viděla jejich auto. Nestihlo ani úplně zabrzdit a už z něj lezla Elen. "Pocem," a hned si mě vzala do náruče. Proč jsem tak slabá? Proč potřebuju pořád od někoho pomoc?" "..najdeme ho neboj." "To doufám."

"Emily zlatíčko poslouchej ano? Musíš teď jít s tetou Elen ano?" "Teto já chci být s tebou." Škemrala. Klekla jsem si, tak abych byla stejně malá jako ona. "Beruško, bude to jen chvilka jo? Musím jít pro Joshe a potřebuju, abys mi pomohla. Pomůžeš mi, že jo?" "Jo pomůžu." "Tak běž za tetou Elen, neboj půjdete na to slíbené hřiště." Dala jsem jí pusinku na líčko, pohladila ji po vláscích a předala Elen.

"Děkuju, ani nevíš, co to pro mě znamená." Dívala jsem se, jak Elen odchází s Emily. Em se na mě smutně usmála a zamávala mi. Pak už se dívala vpřed a já se vrátila zpátky do reality. "Fajn nějaké nápady Nialle?" "No vždycky básní o fotbale takže bych prvně zkusil všechny hřiště, co tu jsou." "Ok jsem pro. Ale musíme se rozdělit. Takže neznám tady všechny hřiště tak si beru školní." "Tam by mohl být Kristen, teda doufám. Fajn tak když ho najdeš tak zavolej. My budeme hledat na jiných místech." Děkuju kluci, strašně moc. Nevím, co bych jinak dělala." "Tak už utíkej. My taky jedeme."

Kluci nasedli do auta a jeli pryč. Já jsem se vydala směrem školní hřiště. Snažila jsem se běhat, ale v těch botek na klínku to nebylo až tak pohodlné. Podívala jsem se, jestli je tu hodně lidí a udělala to, co je pro Londýn nepřípustné. Sundala jsem si boty a naplno se rozběhla ke školnímu hřišti. Ještě že mám dobrou kondičku.

Chytila jsem kliku od branky na hřiště. Nic. Cože nic? Vždyť tak někoho vidím. A mají zamčeno divný, ale co už. Položila jsem boty na zem a pomalu lezla přes plot. Ještě, že byl tak pevný, aby mě udržel. Musela jsem lézt pomalu, protože mi to můj oděv jaksi neulehčoval. Proč jsem si zrovna dneska musela vzít šaty?

Byla jsem na úplném vršku plotu a chtěla jsem skočit dolů. Ale při pohledu na zem jsem si to rozmyslela. Ne že bych se bála výšek, protože tohle opravdu vysoko nebylo.

Na zemi leželo plno střepů a sklinek od piva. Bože co tady dělali? To tady mají nějakou párty nebo co? Slezla jsem z plotu a opatrně přešla po cestě, kde střepy tvořily celkem dlouhou cestičku. Ačkoli jsem byla opatrná ucítila jsem, jak se mi něco zabodává do chodidla. Zvedla jsem nohu a uviděla středně velký střep. Se syknutím jsem ho vytáhla a dopadala až na hřiště. Bylo tu plno lidí. Spíše kluků, kteří hráli fotbal. Řvala jsem ať přestanou. Zkoušela volat podle čísel na dresu, ale byli tak zažraní do hry, že je nic nezastavilo. Ani pískání na prsty a to je už co říct.

Fájn jak chcete, budu vám muset zabavit míč. Rozběhla jsem se do hřiště a pokoušela se nemyslet na tupou bolest v pravé noze. Kristen musíš to vydržet. Pro Joshe.

Doběhla jsem těsně před míč, který měl nějaký černovlásek. Čuměl na mě jako na jelena. Asi ještě neviděl hrát holku fotbal. Natož v šatech. Bílých šatech. A bosky.

Než se stihl vzpamatovat, půjčila jsem si jeho míč a namířila jsem ho do té bližší brány. Góól jo. Slyšela jsem vítězné pokřiky a hvízdání. Ale bylo mi to jedno. Všechno mi bylo jedno. Potřebovala jsem, vědět jestli tady je.

Paráda takže teď mám jejich pozornost. Šla jsem k nejbližšímu hráči, který se radoval za gól. Usmála jsem se, prohrábla si laškovně vlasy a zeptala jsem se ho na Joshe. Cítila jsem, jak se mi dívá do výstřihu, ale ignorovala jsem to. Je to jen 15-ti letý kluk. Ať se klidně podívá, jen ať mi řekne kde je Josh.

Překvapivě odpověděl hned. Ale odpověď byla jiná, než jsem chtěla. Byl tady to ano, ale asi tak 2 hodiny zpátky. Vyhodili ho, že je malý děcko a neumí hrát. Fájn takže musím jít na jiné hřiště.

Už jsem zdrceně odcházela z hřiště, když někdo zavolal: "Zkus to hřiště kousek od školy." Nic jiného mi ani nezbývalo.

Zvonil mi telefon. Prosím, ať jsou to kluci s dobrou zprávou.

"Ano Zayne? Cože už jste ho našli? Paráda už tam běžím. Díky moc." Neposlouchala jsem, co všechno mi říkal. Stačilo, když mi zavolal, že ho našli na nějakém hřišti.

Podívala jsem se na info ceduli, kde se hřiště nachází a utíkala jsem tam. Chtěla jsem tam být co nejdřív, i přes to, že bolest v noze neodcházela. Boty jsem držela v ruce a utíkala jako o život. Nebylo to až tak daleko a čekat na bus bylo zbytečností.


Už z dálky jsem ho uviděla, jak provinile kouká na kluky. Už tady byla i Elena s malou. Díky bohu že se našel. Já ho asi přetrhnu.

Byla jsem od něj metr, když se na mě nesměle usmál. Odhodila jsem boty na chodník a doběhla k němu. Pevně ho objala a rozcuchala jsem mu vlasy. "Tohle už nikdy nedělej jasný? Víš jaký jsem měla strach?" Řekla jsem mezi pracným vydýcháváním. "Promiň. Já …chtěl jsem jít hrát fotbal." Jo to jsem si všimla ty uličníku, myslela jsem, že tě přetrhnu. Když jsi v té družině nebyl." "Promiň. Nenapadlo mě, že se budeš bát." "Dobrý, ale příště aspoň zvedni ten telefon. Napiš smsku nebo něco jasné?" Provinile přikývl hlavou a já to už dál neřešila.

"Kluci děkuju moc." "V pohodě. Hele jako nerad ti to říkám, ale měla by ses obut. Jsi v Londýně víš?" "Oh fakt? Nevšimla jsem si Květáku."

"Proč je na mě zase tak hnusná?" Špitl Harry klukům, ale přesto jsem to stejně slyšela.

Neřešila jsem Joshe, kluky, Elen a ani Harryho, který se držel za ruku s Darcy. Jo věděla jsem, že tahle roztomilá zrzka s ním chodí, ale nikdy jsem je neviděla spolu. Ale přeju jim to. Vím, že Darcy si zaslouží mít někoho, kdo ji miluje, protože ona je skvělá osoba. Laskavá, milá, pravdomluvná a až moc obětavá. A to na ní miluju ze všeho nejvíc. Seznámila mě s ní Elen a padly jsme si do oka hned. Má milý úsměv a je to takový větší trpaslíček.

Dopajdala jsem si pro boty, když si Elen všimla, že na pravou nohu nenašlapuji tak jak mám. "Krist co se ti stalo?" "Co?" Podívala se mi na nohu a pochopila. "Šlápla jsem na střep." Kluci se smáli a nejvíc asi Josh. "Héj nesmějte se mi jako. Víte co to bylo běžet po Londýně bosky až ke školnímu hřišti, kde bylo samozřejmě zamčeno. Ale někdo tam byl, takže jsem, musela přelézt plot a pak jsem šlápla na střep. Ale to není všechno, protože na hřišti se hrál fotbal, ale i přes pískání na prsty nepřestali hrát. Musela jsem jim tedy přebrat míč a to nemluvím o tom, že jsem musela flirtovat s patnáctiletým klukem, aby mi řekl, jestli tam je Josh. Bože to byl trapas." Všichni se smáli ještě po cestě ke klukům domů, kde mi museli vydezinfikovat nohu.

"Díky za všechno, ale už musíme jít." Rozloučila jsem se s nimi, popadla Em a Joshe a hnala je ke dveřím. "Héj kam si jako myslíš, že jdeš?" Bože můj Louis s Niallem zase něco vymysleli. Chjo já chci pryč. "Domů broučci," poslala jsem jim vzdušnou pusu a už otevírala dveře od jejich vily. "Tak to tedy ne, máme plán na zbytek odpoledne." "Fakt to je mi opravdu líto, ale už musíme jít. Že jo děti?" Sakra tak těch dvou jsem se ani neměla ptát, protože bylo očividné, že tu chtějí zůstat. "Mám rezervované lístky do Legolendu, nemůžeš to těm dětem odepřít." "Louisi proč sakra vymýšlíš takové věci, kde víš, že děti neodmítnou??" "Protože to byl úmysl." "Hmm tak to teda dík," zabrumlala jsem.

Ačkoli jsem opravdu do Legolendu nechtěla a to nemluvím o tom, že mě trochu bolela ta noha, musela jsem tam jít. Musela jsem celou dobu pozorovat jak je Harry s Darcy. Jak Josh s Niallem ochutnávají každou sladkost, která tu byla a jak Louis Emily poučoval o tom jak je mrkev zdravá. Dokonce ji přemlouval, aby si dala mrkvovou zmrzlinu. Bože taková existuje? Hmm asi jo. Nakonec ji ukecal, za to že spolu půjdou na Rapids. Nechápu, jak ho na to ukecala. Jo vlastně chápu. Je to blázen. Já bych na to nikdy nevlezla. Vždyť to jsou něco jako pneumatiky, které plavou vodním kanálem. Fuj.

Byli jsme na lodičkách, horské dráze, v ponorce a nevím co ještě. Když jsme odcházeli bylo už dost hodin a děti byly unavené. A nejen děti. Ale i já.

Nesla jsem malou Em v náručí do auta a vypadala, že za chvilku usne. Už se těším, až si konečně sednu, protože usínající Em je čím dál tím těžší.

Pohled Harry

Bože zase odpoledne, které strávím ve společnosti těch pošuků. Něco plánovali, ale opravdu netuším co. Těšil jsem se, že budu někde s Darcy, ale tahle představa se mi rozplynula ve chvíli, kdy jsem vystupoval z auta.

Nechápal jsem, proč mám jít pro Elen zrovna já. Neměl by tam jít někdo jiný? Vždyť já sedím přímo uprostřed našeho mega auta. Ale když musí být, co nadělám? Nic.

Uviděl jsem ji. Kristen. Sjížděla po zábradlí a v očích měla strach. Přistoupil jsem k zábradlí a pevně ji chytil. Svalila se mi do náruče. Zády ke mně.

Když jsem ji držel za pas, cítil jsem, jak se lekla, trhla sebou, ale cítil jsem to teplo co má jen málokdo. Jen ona. Ta energie z ní sršela na dálku. Byla nádherná. Ty granátové vlasy, šaty a nesmělý a hodně naštvaný výraz.

Nestihl jsem se pořádně pokochat její osobností a už letěla pryč.

Stál jsem jako Y, nedokázal jsem se pohnout. Vyrušila mě až Elen. "Takže jste se potkali?" Přikývl jsem a šel do auta.


Celý den jsem ji pozoroval. Samozřejmě nenápadně, aby si toho nevšimla Darcy. A ani Kristen. Stejně nechápu, proč mi předtím lhala. Z nějakého důvodu nechtěla, abych o ní věděl. Z nějakého důvodu se změnila.

Je jiná, ale přesto pořád stejná. K Emily se chová tak ochranářsky a maminkovsky? Jo asi jo. Když si s ní povídá, je to zase ta stará Kriste. Dokonce i s Elenou a občas i s Darcy je tak jako tenkrát. Teda skoro.

Není tak otevřená, ale přes to všechno mě stejně nemá ráda. Je protivná a neodpovídá na moje dotazy.

Ale i tak je to moje nádherná rudovláska. Vždy když se kouknu na ty její opálené nohy a perfektní zadek, mám chuť ji plácnout po zadečku a vášnivě ji políbit.

Panebože Harry prober se. Ona tě nesnáší. Máš Darcy. Slyšíš, věnuj se jí. A tak jsem taky udělal.

Celou dobu jsem měl propletené prsty s mým trpaslíčkem. Ona to oslovené tolik nesnášela. Ale já miloval, když se čertí, byla tak roztomilá. Ale Krist je roztomilejší. Vždy se jí udělá vráska na čele a její čokoládové poklady vydávají blesky na míle daleko.

Sedím v autě a dívám se na všechny okolo. Je už dost pozdě a tak jsou asi unavení. Ani se jim nedivím. Byl to dlouhý den. Pro všechny.

Sedím u okna, vedle mě Darcy, která spí na mám rameni. Hladím ji po paži a usmívám se. Ani nevím proč. Možná při představě, že hladím Kristen. Ne to určitě ne!!

Ale vlastně jo. Bože můj nemůžu jí dostat z hlavy.

Tak strašně rád ji pozoruji. Je tak nádherná. Sedí u okna v radě přede mnou. V náruči má spící Emily a vedle ní je Josh, který nejspíš taky brzo usne. Má opřenou hlavu o její paži a klimbá očima.

Kristen má hlavu opřenou o Joshovu hlavu a myslím, že taky není daleko od říše snů. Tak to asi budou spát u nás. Pochybuju, že je Liam teď v noci zaveze domů, protože cesta potrvá ještě nějakou dobu.

Měl jsem pravdu. Zůstanou u nás přes noc.

Pomohl jsem Darcy z auta a odváděl ji do mého pokoje. Byla rozespalá a tak jsem nechtěl, aby si nějak po cestě ublížila. Ale přes to jsem zadržoval pocit, že se musím vrátit a pomoct Kristen. Když jsem uložil Darcy, šel jsem dolů se napít. Po cestě jsem potkal Louise, který v ruce držel Emily. Držela se ho jako klíště.

Zayn nesl Joshe a .. a Liam nesl Kristen. Nesl ji v náručí jako princeznu. Vypadala jako Šípková Růženka. Červené líčka, zavřené kukadla a ruku, kterou měla za jeho krkem. Tolik jsem mu záviděl. Proč zrovna on? Proč ne já? Proč..

Nechal jsem si svoje filozofické otázky na zítra a šel spát.


Pohled Kristen

Probuzení bylo nádherné. Emily mě pohladila po tváři a hrála si s mými vlasy. Usmívám se na ni jako měsíček na hnoji. Bože jak já to dítě žeru.

Původně jsem, měla v plánu jen tak zmizet, ale to mi překazili kluci, kteří právě snídali. Ačkoli jsem vážně nechtěla, snědla jsem aspoň kuličky s mlékem. Děti posnídaly a já je hnala ke dveřím.

"Počkej Kristen, odvezu tě." Ne prosím, že to neřekl? Prosím on ne. Proč to jako udělal? Chce si snad promluvit nebo co? Ne nemám na něj náladu. Nikdy nebudu mít.

"To je dobrý Harry, my se projdeme." "Ne řekl jsem, že vás tam odvezu," řekl naštvaně, že jsem se bála něco říct. Jediná možnost jak to trošku zpříjemnit byl další doprovod. ÁÁ tady je. Díky Louisi jdeš jako na zavolanou. "Ahoj Loui nechceš jet s námi?" "Ne promiň já ještě spím."

Cože? Já fakt musím jet s ním? Nee. Hlavně klid. Popadla jsem tedy děti za ruce a vedla je k autu. Smířená s popravou.

"Héj počkejte, musíme jet ještě nakoupit." Moje záchrana.

Niall si sedl dozadu za dětmi a já se otočila a naznačila rty: Máš to u mě. Děkuju.
Pochopil a pohladil si břicho. Fájn asi mu pak koupím něco na jídlo.

**
Byla jsem opravdu ráda, když jsem se zbavila dětí. Konečně mám taky čas na sebe.

Právě si foukám vlasy, které jsem si nově barvila a pak mě čeká úklid. Teda čekal. Jenže to se nějak přerušilo. Protože nějakej debil mi troubí před barákem aspoň 10 minut a nehodlá přestat.

Nasupeně jsem sletěla ze schodů jen v pracovním dlouhém tričku.

"Jsi jako normální??" Rozeřvala jsem se a až pak jsem si uvědomila, kdo za volantem sedí. Okamžitě reagoval. Začal otevírat dveře od auta, ale já už utíkala domů.

Jsem rychlá to ano, ale on je rychlejší. Proč tady je? Co tady sakra dělá?

Doběhla jsem jen tak tak za dveře. Pokoušela jsem se je zabouchnout, ale bránila mi v tom jeho noha.

"Vím, že mě nesnášíš, ale můžeš mě prosím pustit dál?" "Na to zapomeň Brokolice!" "Jak chceš v tom tričku ti to sekne, ale asi bych tady tak nechtěl stát mezi dveřmi. Co když dojdou sousedi?" "Fájn." Rezignovaně jsem ho pustila dovnitř.

Popošla jsem dál ode dveří, ale on mě pouhými dvěma kroky dohnal. Pohladil po tváři. A pak hrubě políbil.

Odtrhla jsem se od něj a jednu mu vrazila.

"Vím, že mě nesnášíš, ale tu touhu nepopřeš Kristen. Nebo Emily??" "Vypadni!" Zařvala jsem přes zaťaté zuby, ale jemu to bylo totálně jedno. Sedl si na pohovku a pustil si televizi. Chtěla jsem mu jít vynadat,ale pak jsem si uvědomila, co mám na sobě.

Prvně převléct potom cokoliv jiného Kristen. Jasné? Dávala jsem si rozkazy v duchu.

Nejprve jsem šla do pokoje a dívala se do skříně. Všechno mi splývalo v jedno. Můj mozek nereagoval. Pořád dokola opakoval tu chvíli. Ten polibek.

"Obleč si něco slušnějšího, jdeš na párty." "Tak to ani omylem!" "Jestli se do 10 minut neoblečeš tak si mě nepřej." "A co mi jako uděláš hmm?" "Převléknu tě sám a věř, že to udělám s radostí."


by Nikpší
PS: doufám, že se aspoň trošklu líbilo :DD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 -Hanna- -Hanna- | 28. listopadu 2013 v 23:57 | Reagovat

Awwww :O...je to boží, chci hned další :OO..:**

2 Nikpší Nikpší | 29. listopadu 2013 v 16:11 | Reagovat

děkuju :D tak další asi nebude moc brzo :D nemám inspiraci :DD

3 -Hanna- -Hanna- | 29. listopadu 2013 v 22:01 | Reagovat

neser Nikec!! -.-....naval další a nedělej! :D

4 *jméno O.o :33 *jméno O.o :33 | 1. prosince 2013 v 13:10 | Reagovat

líbí se mi a chci hned další ..sice bylo chyb jak máku, ale úžasná :'))

5 Nikpší Nikpší | 1. prosince 2013 v 20:39 | Reagovat

moc se omlouvám za chyby, ale když někteří jsou šíleně nedočkaví a tak jsem to nestihla upravit :DD jinak díky :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama