25. kapitola OWOA

14. listopadu 2013 v 22:55 | meum-amo-vita |  One way or another

Konečně volno. Ráno jsem odvedla děti do školy a něž je půjdu vyzvednout mám ještě spoustu času. Právě jsem před zrcadlem a přemýšlím, jestli to mám opravdu udělat. Nový život, nová země, nový deník, ale nová barva? Vždycky jsem si zakládala na jednoduchosti a hlavně na to být sama sebou, ale teď? Překousnu to? Dokážu se změnit?

Nejprve jsem chtěla vlasy trochu zkrátit, ale když jsem vzala nůžky do ruky, nedokázala jsem to. Bylo mi líto těch hustě havraních vlasů. Nemohla jsem je prostě jen tak ostříhat. A tak je tu tahle varianta. Barva. Jo udělám to. Musím se změnit od začátku.


Stálo mě to hodně úsilí, ale nakonec jsem to přece jen udělala. Moje vlasy momentálně září rudě červeným rubínem. Je to vážně změna, aspoň pro mě. Ale líbí se mi to. Jo asi je to lepší než předtím. Jo už to nejsem já. Bohužel. Ještě si vyfoukám vlasy a můžu jít udělat oběd.

Po rychlém obědě následovala školka, kde jsem vyzvedla Emily a pak škola. Je to asi týden co tyhle děti hlídám a stále žádná změna. Nechápala jsem to. Jak můžou být takhle potichu? Celý den nic nedělat a jen tak čučet do zdi? Přemýšlela jsem o jejich chování a pak mě napadlo, jestli se k nim nechovám moc přísně. Nebyli na to zvyklí to ano, ale nejsem na ně až moc zlá? Asi bych měla začít trošku jinak…

"Emily? Joshi nechcete zmrzlinu??" pověděla jsem, když jsem v dálce uviděla stánek se zmrzlinou. Bylo teplo, takže i mně by se hodila. "Joo prosím teto Kris," zahulákala Emily. Páni tak ta mě překvapila. Teto Kris? Hmm to zní docela pěkně, ale ona poprosila. Fíha. Tohle jsem nečekala. Ale líbí se mi to. Aspoň nějaká změna. Možná přece jenom budou ještě milí a vychovaní. :DD

Natáhla jsem ruku, které se Emily okamžitě chytila, a spolu jsme utíkaly ke stánku se zmrzlinou. Objednala jsem 2 velké čokoládové a jahodovou pro Joshe. Sedli jsme si na lavičku a pomalu lízali zmrzlinu, když jsem uslyšela pištění a jekot. Panebože ať to nejsou oni. Prosím, ať to je někdo jiný. Při mé smůle jsem už zdálky poznala kluky. WOW já mám, ale štěstí. Ale stále si mě nevšímali, zvedla jsem se a s Joshem a Emily jsme co nejrychleji odcházeli pryč.

Ne že bych je nechtěla vidět nebo dokonce, že bych se jim měla vyhýbat, ale bála jsem se. Oni mají jiný život než já. Ano minule to bylo skvělé, ale to bylo minule. Jsou to úžasní kamarádi, ale ne pro mě. Ne pro Kristen, která bydlí natrvalo v Anlii a je červenovlasá.

Byla jsem šíleně ráda, když jsem za námi zavřela dveře od toho velkého baráku. Než jsem se stihla vzpamatovat děti běžely nahoru. Asi šli zase do svého pokoje. Došla jsem za nimi. Josh seděl na zemi a pokoušel se zapojit počítač, ale bezúspěšně. Divím se, že nemá ještě depku nebo tak něco, závislák jeden. :DD

Emily seděla na posteli a dívala se na Joshe. Snažila jsem se moc nesmát, ale nešlo to. Emily zadržovala smích se mnou. Josh byl každou chvilkou víc a víc naštvanější, ale já ze své dohody neodejdu. Stačí, aby promluvil. Ale na to má moc velkou hrdost, on se bude trápit ne já.

Neřešila jsem to, sedal jsem si ke stolku a začala malovat. Původně jsem chtěla malovat opět Emily, protože to je dítě stvořené k malování, ale bohužel jsem malovala to, co jsem nechtěla. JE. Stačilo je dneska jenom zahlédnout a už se rýsují na papíře. Mám chuť to vytrhnout, ale asi to dokončím. Nevím, možná..přece mi nic neudělili. Nebo snad jo?

"Tetó Kris?" "Ano zlatíčko?" "Já no.. to .." "Copak Emily?" Usmála se na mě, sedla si na židli vedle mě a pozorovala mě při malování. Pak se najednou podívala na sůl a začala zase mluvit: "Já jsem Emily a strašně moc bych chtěla tak pěkně malovat jako ty. Ráda tancuju a miluju poháádky." Zasmála jsem se. Změna nastala. Fíha. Ale jo byla jsem šíleně ráda, protože mě to takhle moc nebavilo. "A co, že ses rozhodla se mnou komunikovat?" "No já.. už mě to nebaví nic nedělat a chtěla bych si s tebou hrát." "Dobře a co bys chtěla dělat Em?" "Malováát," zařvala přes celý pokoj.

Dala jsem jí papír, pastelky a čekala jsem, co pěkného nakreslí. "Já to, ale neumím," pověděla smutně. Měla slzičky na krajíčku. A tak jsem se na ni usmála a pomohla jí. Celou dobu jsme si povídaly a já se dozvěděla spousty věcí. Nejvíce mě však udivilo to, že vlastně nic neumí. Ve školce nemaluje, protože i mladší děti to umí líp jak ona, a pak se jí smějí. Počítat taky moc neumí a nejraději sedí u televize a kouká na pohádky. Tak to budeme muset změnit. Tohle se mi ani trošku nelíbí.

Začaly jsme malovat ty nejjednodušší věci jako je sluníčko, kytička nebo mráček. Emily byla šíleně šťastná, když se jí to na několikátý pokus povedlo a já byla šťastná s ní. Tak takhle jsem si to představovala. Takovou práci jsem si přála.

Emily se usmívala celý den. Dokud jí nezačalo kručet v bříšku. A tak jsem se rozhodla, že bychom mohli udělat palačinky. Emily skákala radostí, protože je nikdy nedělala. Dokonce přemlouvala Joshe ať jde s námi, ale ten vždy něco zabručel.

Emily utíkala do kuchyně a já jsem si šla promluvit s Joshem. Tohle přece není normální. Nebo jo? "Joshi? Já vím, že mě nemáš moc v lásce," "Ne to teda ne!" Řekl uraženě. "Ale jsem ochotná se s tebou domluvit. Vím, že chceš jít na počítač a taky jsme mluvila s tvojí třídní. Říkala, že si neplníš úkoly a tvoje známky nejsou nic moc. Takže uděláme dohodu. Uděláš všechny úkoly, naučíš se všechno do školy, a pokud to budeš mít správně tak ti večer zapnu počítač, co ty na to?" "Jako vážně?" Úplně celý ožil. "Ano myslím to vážně." "Ne já ti nevěřím." "Jak chceš. Buď to riskneš a uděláš všechno nebo nebudeš mít šanci na ten počítač jít. Záleží jen na tobě." Po mém dlouhém proslovu jsem šla za dveře a čekala, jestli se bude něco dít nebo ne. Když se Josh ani nehnul, šla jsem za Emily do kuchyně.

Po skvělé večeři jsem šla vykoupat Emily, uložila jsem ji do postele a pustila jsem jí pohádku v televizi. Byla strašně udivená, ale byla šťastná. Vyhrabala se z postele a objala mě. "Děkuju, jsi ta nejlepší chůva teto Kris." "Mám tě ráda Emily, ale teď už lehnou do postele." Zasmála jsem se a dala jí pusu na čelíčko.

Josh seděl nad sešity a něco psal, když jsem přišla, nemohla jsem uvěřit svým očím. On vážně dělal úkoly do školy. Dobrý. Už vím jak na něj. Zkontrolovala jsem mu úkoly, bylo tam celkem dost chyb, ale já mu je opravila, vyzkoušela jsem ho z přírodovědy a pak jsem zapojila počítač. "Díky. A promiň, že jsem ti nevěřil," řekl Josh. "To je dobrý, teď pohlídej ségru, jdu douklízet kuchyň.

Když jsem odcházela z jejich domu, nebylo zas až tak moc pozdě. Rozhodla jsem jít do baru. Byla jsem ráda, že jejich matka aspoň jednou došla brzo. Bar byl docela blízko jejich domu a tak jsem tam šla v tom v čem jsem byla celý den. Měla jsem květované tílko, šortky, bílý šátek kolem krku a květované conversky.

V baru bylo celkem dost narváno. Objednala jsem si vodku z džusem a během chvilky ji vypila. Když jsem měla v sobě asi už třetí, šla jsem tancovat. Tancovala jsem jako o život, potřebovala jsem ze sebe dostat všechen ten nevybitým elán. Najednou se kolem mě začal motat dost sexy kluk. Pozorovala jsem od spodu. Luxusní bílé conversky, upnuté džíny, ve kterých měl sexy prdelku a bílé tričko. Zezadu mě objal a začal se se mnou kroutit do rytmu hudby. Jeho ruce mi přišli povědomé, hlavně to tetování. Počkat tetování, ale takové má přece.. "Máš nádherné vlasy kočičko." Panebože to je Brokolice. Cože? Ne to není pravda, panikařila jsem uvnitř, ale na venek jsem nedala nic znát. "Dík, ty tvoje taky nejsou k zahození." "Nechceš si zatancovat?" "Blbá otázka! My už tancujeme," zasmála jsem se svým slovům. "Tuhle uštěpačnost znám, někoho mi připomínáš." "To se ti jen zdá."

Chytil mě za boky a otočil mě čelem k němu. Ještě, že byla tma. Snad mě nepozná, hlavně klid Kristen,. Hlavně klid. Nic nedej znát.

Začala hrát pomalá hudba a Harry si mě přitlačil více k sobě. Byla jsem na něm nalepená, ale nevadilo mi to. Páni, asi nejsem úplně při smyslech. Jinak bych právě teď utekla někam pryč. Položila jsem hlavu na jeho rameno a užívala si jeho přítomnosti. Začal mě líbat na krku a pokračoval až k ramenům, byla jsem překvapená, když jsem ho nezastavila. Nemohla , vlastně spíš nechtěla jsem. Nevím, co to dom mě vjelo. Alkohol? Nebo ta omamná vůně, která z něho sršela? Možná, odpověď neznám. Když písnička dohrála, zvedla jsem hlavu a dívala se mu do očí. Do těch jeho zelených smaragdů, co mě přitahovaly už tenkrát. Ale tenkrát jsem měla oči pro jiného.

"Ty oči," šeptá a dívá se mi do očí. Nedokážu uhnout. "..jako bych je už viděl. A ten úsměv.." Pohladil mě po tváři a polštářkem prstu obtáhnul moje rty. "Jen ty vlasy nesedí." A zasmál. Opírá svoje čelo o to mé a upřeně mi hledí do očí. Ty jeho nádherné smaragdy, kdybych jen dokázala uhnout a jít pryč, ale nejde to. Při dlouhém pozorování jeho zorničky jsem uviděla poznání, které bylo vidět v celé jeho tváři.
Panebože to snad ne. Ne prosím to ne. Modlila jsem se v duchu.
Jeho rty se přibližovaly k těm mým, byly už jen pár milimetrů od těch mých, když Harry pošeptal: "Neschovávej se, já tě znám a tentokrát už neutečeš." A pak to přišlo. Políbil mě. Nejprve ochutnával moje rty, ale potom jsem pootevřela ústa a on proniknul jazykem dovnitř. Měla jsem pocit. Jako bychom se nelíbali poprvé. Jeho jazyk hrál stejnou hru jako ten můj, byli jsme dokonale sladění, až bylo nemožné, že to byl náš první polibek. Odpojil naše rty, otřel špičku nosu o ten můj a usmál se.

Nesmělý úsměv se přibližoval až k mým rtům, kde Harry vyslovil ty slova. Slova, která se mi zabodly až do srdce. "Jsi jí tak podobná, až to není možné. Musíš být ona. Ty čokoládové očka ohraničené černými hustými řasami má jen ona. Ty musíš být ona. Ty jsi ona." Poté mě lehce políbil. Zavřela jsem oči a užívala si tento krátký dotek jeho rtů. "..má Kristen."Pošeptal mi do rtů.


Znovu jsem ho políbila a líbala jsem ho až k jeho roztomilému oušku, které bylo schované pod neposednými kudrlinkami. "Je mi to líto, ale nejsem ona. Netuším, o kom mluvíš, ale poslouchá se to nádherně," zašeptala jsem mu do ucha a poté skousla ušní lalůček. Potichu vzdychl a přitáhl si mě ještě blíž k sobě. Hrubě mě políbil a rukou mi pročesával moje rudé vlasy. Hladil po zádech, až se dostal k mému zadečku, který pěvně stiskl. Tentokrát jsem vzdychla do polibku já.

PS1: Příště bude pokračováníé :P
PS2: Konečně jsem se k tomu dokopala :D Komentáře nebo hvězdičky potěší :DD
by Nikpší :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 káč káč | 14. listopadu 2013 v 23:14 | Reagovat

tak  to  je  boží..už  ať  je  další  část  :)*  moc  krásné  :)

2 Nikpší Nikpší | 15. listopadu 2013 v 20:09 | Reagovat

děkuju moc beruško :* :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama