24. kapitola OWOA

10. listopadu 2013 v 19:48 | meum-amo-vita |  One way or another

Odemykala jsem svůj byt. Byl tak nádherný a hlavně byl můj. A byl v Anglii. Vím, že škola mi začíná až za měsíc a půl, ale přesto jsem musela odejít. Ano já vím, opět jsem utekla. Zůstalo mi to od malička, vždy když jsem měla nějaký problém, utekla jsem se schovat. Ať už jsem byla na půdě nebo ve skříni. Vždy jsem prostě zmizela a nechtěla se k tomu vracet. A teď jsem to udělala znovu. Utekla jsem. Do Anglie a už se nevrátím. Mám tu byt, školu a dejme to mu práci.


Samozřejmě létání, ale to jen omezeně. A k tomu budu hlídávat děti. Netuším, jestli to zvládnu, ale budu muset. Je to nějaká bohatá rodina s velkým barákem. Mega velkým barákem. Děti jsem ještě neviděla, ale mluvila jsem s jejich matkou. Připadala mi taková..snobská. Moc inteligentní na pohled, ale pod tou její blonďatou parukou asi nic moc nebude. Ale dobře platí a tím snad budu moct platit svůj podnájem.

Byl pozdní večer a já seděla u televize v malém obýváku. Cítila jsem se sama a nudila jsem se. Přehrávala jsem si poslední rozhovor s ním. "Jsi tak čistá a nevinná. Potřebuješ lásku, k tomu, abys si užila …" Musím se změnit a začnu s tím hned teď. Musím se uzavřít do sebe a pořádně si užít.

Stála jsem před skříní a přemýšlela, co si mám obléct. Šaty, sukně, kalhoty. Opakovala jsem si to stále dokola. Nakonec zvítězily šaty. Bílé, krajkové bez ramínek. A k tomu vysoké krémové lodičky a béžové psaníčko. A mohla jsem vyrazit.

Šla jsem do jediného baru, který jsem tady znala a to ten, který mi kdysi dávno ukázali kluci. Jenom doufám, že tam nebudou.

Bylo tu celkem dost lidí, ale já nikoho neznala. Sedla jsem si přímo k baru a objednala jsem si dvojitou vodku. Vypila jsem to na jednou a pocítila jsem pálení v krku, ale ignorovala jsem to. Cítila jsem, jak mi to stoupá do hlavy a já se cítila volná a živá jako nikdy. Vstala jsem a šla tancovat. Tancovala jsem do rytmu hudby a nevnímala okolí. Motalo se kolem mě spoustu chlapů, ale já jsem nebyla dost ožralá na to, abych si je připustila k tělu. Mikuláš měl asi pravdu. Pane bože!! Tancovala jsem dlouho, dokud jsem ho neuviděla přicházet. Přímo u vchodu koketoval s nějakou blonckou. Nejspíš to byla prostitutka, ale to pro něj bylo normální. No jo prostě Harold. Jen jsem doufala, že tu nebudou i ostatní. On si mě snad nevšimne, protože je dost zaneprázdněný, ale ostatní? To by bylo trošku horší.

Díky bohu za ním nikdo nešel. Nechtěla jsem je potkat, neměla jsem na to odvahu. Chtěla jsem svůj starý život uzavřít do jedné kapitoly a začít od znova. A to úplně.

Celý večer jsem se hlídala, pila jsem tak aby mi nebylo moc špatně a hlavně tak, abych byla schopná vždy odejít, kdyby si mě všimnul. Vím, že se po mně už několikrát podíval, ale já se vždy otočila a začala koketovat s někým jiným. Nakonec jsem se stejně opila tak, že mi bylo celkem jedno, co dělám, protože jsem se právě líbala s nějakým brunetem. Netuším, kdo to je nebo co je vůbec zač, ale líbal úžasně. Bylo to bez vášně, ale přesto se mi to nehorázně líbilo. Nakonec mě odtáhnul k baru, kde mě opil úplně. Bylo to jako kdybych lítala, ale přesto tu byl on a pevně mě držel na nohou. Nakonec mě v náručí odnesl k němu domů, kde jsme si užili hned několikrát za noc, dokud jsem mu neusnula schoulená v jeho náruči. Ráno jsem se probudila dřív než on, posbírala jsem si svoje věci a nenápadně zmizela.

Netuším, jak jsem to dokázala, ale udělala jsem to. Vyspala jsem se s ním a cítila jsem se blbě. Nikdy jsem to neudělala. Cítila jsem se nehorázně odporně, ale to už teď nezměním. Dokázala jsem to, co popřel Mikuláš. Aspoň něco. Ale teď musím začít žít normálně. Protože tohle bylo dost hnusný.

Dala jsem si aspirin a šla se vykoupat. Potřebovala jsem smít jeho pach, abych se cítila aspoň trochu normálně. A navíc jdu odpoledne do práce. Konečně uvidím ty děti. Jen doufám, že to s nimi přežiju.

Stála jsem před jejich domem a čekala, kdo mi otevře. Asi po 10 minutách otevřela jejich matka a ihned mě pozvala dál. Nejprve mi vysvětlila, kde co a jak mají. Jak se co ovládá, co děti smí jíst, co mají zakázané, na co jsou alergické, ale šlo vidět, že všechno má naučené a moc se o ně nezajímá. "Emily!! Joshi!! Pojďte dolů," zavolala jejich matka. Děti byly během chvilky dole a mile se usmívaly. Byly to takové ty naučené ksichtíky, které říkají dlouho to nevydržíš! Ale já vám to nedaruju děťátka. :DD

"Toto je vaše nová chůva, tak se k ní chovejte mile, já přijdu později. Papa." Pohladila malou Emily po vláskách, dala si kabát a odešla pryč.

"Takže půjdeme k vám do pokojíku?" Děti neodpověděli, ale utíkaly nahoru. Udělala jsem si preventivně kafe a šla za nimi. Došla jsem do žlutého pokojíku, který byl luxusně vybavený. Byly zde 2 postele. Jedna povlečená růžovou a druhá modrou. Takže mají pokojík spolu. V rohu místnosti byl počítač, na kterém hrál Josh nějaké hry. Emily Joshe překecávala, ať jí pustí pohádku, ale on měl pouze počítač. A neposlouchal ji.

Stála jsem opřená o futra dveří a pozorovala ty dva. Emily se nakonec naštvala a přišla za mnou. Chytla mě za ruku a dovedla k plazmové televizi, která byla přímo naproti postelím. "Pusť mi pohádku!!" A k tomu si ještě dupla. " Takhle se to neříká, pokud to jinak neumíš, nic nebude." A dala jsem si ruce křížem tak jako ona. Čekala jsem, že třeba poprosí, ale ona to neudělala. "Takže nevím, jak to probíhalo, když tu byla jiná chůva, ale teď to bude podle mě. Nejprve mi něco o sobě povíte a pak můžeme něco dělat ok?" Nic. Neozvalo se ani jedno z dětí.

Emily byla pořád naštvaná, sedla si na zem a dívala se na žlutou zeď. Sedla jsem si naproti ní, opřela se o postel a usrkla horké kávy. "Joshi?" Nic. Oni jsou snad nahluchlý nebo co? "Joshi vypni ten počítač a sedni si k nám." "Nechápu, proč bych to měl dělat." Páni on odpověděl. Takže umí i mluvit. :D Hezký. "Když ho nevypneš ty, udělám to já. Takže?" Nic. Já z něho snad zešílím a to tu nejsem ani půl hodiny. Fájn jak chceš hochu. Položila jsem kávu na koberec a šla vypnout počítač. Josh protestoval a nechtěl mě k tomu pustit, ale přesto jsem ho stejně vypnula.

"Nepokoušej se to zapnout, jinak to vytrhnu ze zdi. Sedni si vedle Emily a něco mi o sobě řekni." Zůstal sedět na židli a díval se na černou obrazovku. "Proč bych měl začínat já?" "Ok tak začnu tedy já. Jmenuji se Kristen a můžete mi říkat jak chcete. Ať už teto, Kristen nebo cokoliv jiného, ale ne chůvo. Za měsíc nastupuji na univerzitu cestovního tuchu, umění a kultury. Ráda maluji, čtu knihy, tancuji, občas i zpívám a umím hrát na kytaru. Miluji samozřejmě jazyky a cestování. Nejsem z Anglie a angličtina není můj rodný jazyk, takže se může stát, že nebudu vědět, co po mě chcete, takže vás prosím o trpělivost. Tak a teď ty Emily."

"Ehmm já chci pohádku!" řekla panovačným hlasem. "Emily pokud mi to ani jeden neřeknete, nebudete mít to, co chcete. Pokud nebudete dělat věci, které vyžaduji já, nebudete mít věci, které chcete vy. A žádný kompromis nebude. Možná to tak fungovalo u jiných chův, ale u mě ne. Vy dva jste horší než všechny děti u nás v zemi dohromady. Tak se nad sebou trochu zamyslete. Jinak tady budeme sedět až do večera." Vyjela jsem na ně.

"Ani to nezkoušej!"řekla jsem, když jsem uviděla, jak Josh chtěl zapnout počítač. Snažil se o to tolikrát, že jsem to vzdala a vytáhla to z elektriky. Díky bohu měli počítač dobře dostupný, takže jsem pro jistotu povolila kábly u počítače, ale tak aby to nešlo poznat a ani zapnout.

Když se mnou nechtěli komunikovat, vytáhla jsem si svůj nový blok. Měl kroužkovou vazbu a byl nelinkovaný. Můj nový život musí začít i novými kresbami. Vzala jsem do ruky tužku a začala malovat. Nejprve obrys obličeje, potom tělíčko a nakonec detaily. Emily byla dokonalá k malování. Kaštanové vlásky spuštěné podél obličeje, kamenný výraz a tělíčko bez hnutí. Někdy se otočila na Joshe, ale vždy se pak zadívala na prázdnou zeď pokoje. Chvilku si dokonce hrála s panenkami, ale i ty ji omrzely. Bylo vidět, že je zvyklá dívat se na pohádky a neumí si hrát sama. A to jí jsou tak maximálně 4 roky.

Čekala jsem, že je to přestane bavit a spolknou svoji hrdost. Že mi o sobě něco řeknou nebo prostě něco. Ale oni se neozvali, dokud malá Emily nezačala usínat. I přes její protesty jsem ji šla vykoupat a odnesla jsem ji do postýlky. Chtěla jsem jí přečíst pohádku, ale Emily usnula během chviličky bez jediného slova. Josh se šel vykoupat hned po Emily a šel spát. Nechala jsem jim přivřené dveře, odnesla jsem si věci do vedlejšího miniobyváku a šla se porozhlédnout po domě.
Procházela jsem jejich velký dům. Je opravdu obrovský. Jedna místnost hezčí než ta předchozí. Několik pokojů pro hosty, koupelen, obrovská kuchyň a nádherná knihovna. Zastavila jsem a procházela všechny police v knihovně a že jich tu je. Dokud jsem nenašla knížku, kterou jsem hledala. Romeo a Julie, staré, známé, smutné ale nádherné. Půjčila jsem si knihu a šla si sednout do společenské místnosti, která byla hned vedle pokoje, kde spali ti dva raubíři. Sedla jsem si na semišovou sedačku a začala číst. Někdy v půlce jsem asi usnula, protože když jsem uslyšela rachocení klíčů, knížka byla otevřená na zemi. Založila jsem si stránku, vrátila ji do knihovny na svoje místo a šla jsem naproti příchozím.

S sebou jsem měla kabelu a chystala jsem se odejít. Když v tom mě zastavila jejich matka. "Dobrý večer moc se omlouvám, neměla jsem v plánu dojet až takhle pozdě, ale trochu se to prodloužilo." "To je v pořádku." "Dobře mohla bys přijít zítra, než děti půjdou do školy? Potřebovala bych, abys je odvedla a potom je vyzvedla a postarala se o ně až do večera." "Dobře, ale potřebovala bych, abyste mi napsala adresu škol kam děti chodí." "Odveze vás tam Ben, náš taxikář. Ten adresu zná." "Dobře, nashledanou."

Vydala jsem se nočním městem domů. Zajímalo by mě kolik je hodin. Při pohledu na hodiny, jsem musela zamrkat. Půl třetí? Je ta matka vůbec normální? Přijít takhle pozdě?

Původně jsem chtěla jít ještě do baru, ale nakonec jsem byla ráda, když jsem ulehla do postele a usnula, protože ráno brzo vstávám. To bude zase den.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 káč káč | 13. listopadu 2013 v 21:49 | Reagovat

beruško...krásné  :)* už  se  těším  na  další  :) doufam  že  bude  brzy  :*

2 Nikpší Nikpší | 13. listopadu 2013 v 22:26 | Reagovat

děkuju zlato :D pokusím se :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama