23. kapitola OWOA

1. listopadu 2013 v 21:56 | meum-amo-vita |  One way or another
Pondělí začínalo trochu chaoticky. Nemohla jsem nic najít. V bytě jsme měly vybalené věci z čundru a všechno bylo poházené po celém bytě. Než jsem našla mobil a peněženku bylo půl8 a já totálně nestíhala. Můj pracovní týden právě začal. V osm hodin jsem měla odletět do Řecka.



Na letiště jsem přišla za pět osm, ale i tak jsem odlet stihla. Byla jsem ráda, že někam vypadnu. Sice jen na pár hodin, ale i tak.

V letadle jsem nestíhala přemýšlet nad hádkou s Mikym. Neustále jsem něco dělala. Tamten chtěl pití, ten zase jídlo a tak to pokračovalo, dokud jsme nepřistáli na ostrově.

Po prvním letu jsem byla unavená, ale musela jsem přežít. Koupila jsem si silné kafe a psychicky jsem se připravila na prodej zmrzliny.

Uběhl asi týden a já měla konečně den volna. No den volna, spíš dopoledne jsem měla volné. Odpoledně mě opět čekal let do již známého Řecka. Těšila jsem se, až se konečně pořádně vyspím. Miky se neozval a na moje smsky neodpovídal. Po nekonečně dlouhém týdnu jsem se rozhodla zapnout počítač a zkontrolovat si mail. Doufala jsem, že mi dojde odpověď na moji přihlášku na vysokou v Londýně.

Po otevření asi čtvrté zprávy jsem zkameněla úžasem. "Byla jsem přijata." Páni já se tam dostala. Tak tohle jsem vážně nečekala.

Začala jsem hledat nějaký pěkný podnájem. Posháněla jsem si různé doklady k oficiálnímu přijetí. Byla jsem tak šťastná, že to ani není možné. Věděla jsem, že mi neodpoví, ale chtěla jsem, aby to věděl.

JEŠTĚ JEDNOU SE MOC OMLOUVÁM. VÍM, ŽE SE MNOU NECHCEŠ MLUVIT, ALE CHTĚLA JSEM TI OZNÁMIT, ŽE JSEM BYLA PŘIJATA NA VYSOKOU ŠKOLU V LONDÝNĚ. KRISTEN

Nečekala jsem, že by mi odpověděl a proto mě překvapilo, když zapípala smska.

TAK TO BLAHOPŘEJU. NECHCEŠ TO JÍT NĚKAM OSLAVIT. CHYBÍŠ MI. MIKULÁŠEK

Byla jsem ráda za jeho odpověď, a proto jsem se s ním domluvila na zítřejší odpoledne v kavárně. Na našem prvním místě setkání. No vlastně až druhém, ale to je jedno.

Na naše společné odpoledne jsem se šíleně těšila. Ani nevíte jak. Čekala jsem už jen minuty, kdy odletíme z tohohle božského ostrova. Řecko bylo nádherné, vždy mezi příletem a odletem jsem musela dopravit cestující k jejich hotelu a trochu je tu provést. A potom jsem měla hodinu placeného volna. Milovala jsem, když jsem si vyzula žabky a procházela se ve vlhkém písku nebo se jen tak brouzdala v chladném moři. Bylo tu nádherně. Byli tu šíleně upovídaní a přátelští lidé, že jsem ani nevěřila, že jsem v cizině.

Bylo pár minut před odjezdem, když se zjistila malá chyba. Bouře. Ano tahle bouře všechno mohla zkazit. Bála jsem se, že když zavolám Mikymu, že přijdu později, že se na mě opět vykašle. A tak jsem se modlila, aby bouře přestala co nejdřív, ale moje přání vyslyšeno nebylo. Bouře každou chvíli zesilovala na frekvenci a během chvilky byly zrušeny všechny odlety a já tu zůstala uvězněná. Teď už se nedalo nic dělat. Musela jsem to oznámit Mikymu. Chtěla jsem mu zavolat, ale měla jsem příliš málo signálu a tak jsem mu pouze napsala smsku.

AHOJ MIKY. MOC SE OMLOUVÁM, ALE V ŘECKU JE BOUŘE A LETADLO DŘÍV JAK ZA PÁR HODIN NEVYLETÍ. POKUD UŽ JSI NA CESTĚ K NÁM TAK MŮŽEŠ JÍT NA KAFE ZA KATE. AŤ NEJDEŠ ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ. KATE BY MĚLA BÝT DOMA. FAKT PROMIN
KRISTEN

Tak a je to. Nic víc d tím momentálně neudělám. Šla jsem do provizorního pokoje, který jsem dostala ještě s jednou letuškou a šla jsem se trochu prospat.

Náš odlet byl až pozdě v noci. Prospala jsem se celkem dobře a tak jsem měla skvělou náladu. Usmívala jsem se úplně na každého i přes to, že lidi v letadle byli otrávení posunem odletu, ale bylo mi to jedno. Bylo něco kolem půl 3 ráno, když jsme přistáli v Brně. Šíleně jsem se těšila domů, až se vyspím ve své posteli, protože ráno kolem 6 jsem měla letět znovu.

Když jsem přišla domů, čekalo mě milé překvapení. U dveří jsem viděla jeho boty. Potichoučku jsem odemkla dveře, abych někoho nezbudila. Netušila jsem, jestli ti dva na mě stále čekají nebo už spí.

Nejprve jsem šla do kuchyně, kde jsem si byla jistá, že budou. Moje intuice, ale zklamala. Šla jsem k lince, kde jsem uviděla dopitou flašku vodky. Páni tak oni chlastali jo? Byla jsem udivená, ale nijak jsem to neřešila.

Po prozkoumání celého bytu zbýval už jediný pokoj, kde by mohli být. A to její pokoj. Doufala jsem, že jsou pouze v jednom pokoji, totálně ožralí, ale to jsem se spletla. Když jsem otevřela dveře do Katčina pokoje, myslela jsem, že vyletím z kůže.

Byl to ten nejhorší pohled, jaký jsem mohla za poslední chvíli zažít. Byli zrovna v tom nejlepším. Oba byli nazí a Miky ležel na ní a vášnivě ji líbal.

Celá jsem zkameněla a dívala jsem se na ty dva. Totálně jsem nechápala, jak mi tohle mohli udělat. Cítila jsem se najednou tak zranitelná a nechala jsem téct slané slzy po tváři. Vzpamatovala jsem se, až se na mě Miky podíval s udiveným, obličejem. "Nebudu rušit" a s tím jsem zabouchla dveře jejího pokoje a vyběhla ven. Po cestě jsem se nasoukala do botasek a utíkala, jak to bylo jenom možné. Když už jsem vybíhala ze dveří bytovky, uslyšela jsem jak cinknul výtah. Stačila i ta jedna vteřina, kdy jsem se na něj otočila a už mě dobíhal.

Slyšela jsem, jak na mě volá, ale nechala jsem to být a utíkala jsem pryč směr centrum města. Netušila jsem, kam mám vůbec jít, ale bylo to celkem jedno, protože Miky byl sportovec a během chvilky mě chytnul za ruku, zatáhnul a svalil na zem. Ležela jsem tak blízko jeho, byla to tak šíleně nebezpečná blízkost, že mě mohl kdykoliv políbit. A taky, že to uděl. Byla jsem naštvaná ještě víc. Rychle jsem vstala a počkala, až se postaví i on. Čekala jsem na nějaké argumenty, ale stále nic. Bylo ticho jako v hrobě.

No jasně on se přece nemá za co omlouvat ne? Nebo takhle jsem si aspoň vyložila jeho postoj. Bylo mi to jedno. Teď už mi bylo jedno úplně všechno. Napřáhla jsem ruku a jednu mu vrazila. A to pořádnou. Nevím, jestli ho to bolelo, ale mě to bolelo dostatečně. Moje dlaň byla červená a pořád mě brněla. Měla jsem chuť mu vrazit ještě z druhé strany, ale čekala jsem jestli promluví nebo ne.

"Já .. to no… promiň Kris." Bylo mi z něj špatně. Co si jako myslí? Že se vyspí s mojí nejlepší kámoškou a ještě ve společném bytě, já je načapám a pak řekne jenom promiň? "Nemyslíš, že to je trochu málo, to tvoje promiň??" "Já..nevím co k tomu říct.." Zasekl se jako malé dítě. "Co tak třeba vysvětlení?" Nic. Neřekl ani půl slova. Slzy mi stékaly po tváři a já je setřela hřbetem ruky. Viděla jsem, jak se chtěl natáhnout a udělat to sám , ale já jsem udělal krok dozadu. "Proč?" Nic. Jako by oněměl. "Proč zrovna s ní?" Nic? Panebože já.. já to nevydržím. Otočila jsem se a pomalu odcházela. Čekala jsem moc dlouho na jeho odpovědi.

"Protože jsi až moc nevinná." Tak tohle mě opravdu zarazilo. Zastavila jsem se a pomaličku se na něj otáčela. Mikuláš uděl krok ke mně a já se ani nehnula. I přes to co mi udělal, jsem ho měla rána. Vím, že po tom co jsem se vrátila z Anglie, se něco změnilo, ale já nevěděla co.

"Prosím?" řekla jsem udiveně. "Slyšela jsi dobře. Jsi tak čistá.." a zrušil i ten poslední krok co byl mezi námi. "..a nevinná. Potřebuješ lásku, k tomu, abys si užila a…" Nestihl to doříct. Věděla jsem přesně, kam tím míří. Ano možná jsem taková byla. A co jako? Musím se snad vyspat s někým koho znám hodinu? Ne nejsem přece pan Styles!!

"A proto jsi se vyspal s Kate? Jenom proto, že jsem ti nedala hned na poprvé? Že jsme spolu dost dlouho na to, abych se spolu už dávno vyspali? Chceš mi říct že ty jsi jenom čekal na to, až ti dám, ale ono to nepřišlo? Protože jak TY říkáš, jsem stará panna nebo co?" Nadechoval se aby něco řekl, ale já jsem mluvila dal. "Tak to ne hochu. Tímto jsi si to posral. Nechci tě už vidět." Vrazila jsem mu facku i na druhou stranu tváře a odkráčela pryč.

"S tím, že si budeš hrát na nedostupnou to nikdy nikam nedotáhneš čupko jedna!!" Zařval, ale já to neřešila. Když svět vyžaduje kurvičky k tomu, aby byly úspěšné, změním se. Třeba mi to pomůže to dotáhnout dál.

Ale teď musím vymyslet kam jít na těch pár hodin, než zase nastoupím do letadla. Jediné bezpečné místo, které mě napadlo, bylo letiště. Vím dost pošetilí, ale co už.

Sedla jsem si na lavičku a dívala jsem se někam mimo tento svět. Přemýšlela jsem nad sebou. Dokud jsem neusnula
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 káč káč | 13. listopadu 2013 v 21:52 | Reagovat

dokonalé  ..není  co  dodat  :o  :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama