Červen 2013

Démon z Hex Hall / Demonglass

20. června 2013 v 20:46 | meum-amo-vita |  Knihy
Druhý díl z knižní série Hex Hall. Hlavní hrdinka Sophie Mercerová se dověděla o původu svých magických schopností. Ačkoliv se jich po setkání s duchem své prababičky naučí částečně používat, zjistí také, že mají svou stinnou stránku. A to je hlavní důvod proč chce Sophie podstoupit "odstranění". Rituál, kterým bude její moc odebrána. Jenže tento rituál nemusí přežít, proto do Hex přijíždí Sophiin otec, jakožto člen Rady její žádost odmítne a požádá jí aby s ním strávila prázdniny v Londýně a teprve potom se rozhodla...

Sophie si uvědomuje, že v Londýně sídlí L´Occhio di Dio, a také tam jistě bude Archer Cross. Přesto nabídku příjme. Záhy se věci dají do pohybu.

Čarodějnice z Hex Hall / Raising Demons

20. června 2013 v 20:42 | meum-amo-vita |  Knihy
Tuhle knihu jsem četla omylem. Vím, asi to zní zvláštně, ale je to tak. Četla ji moje sestra, protože měla mít ve škole referát, ale měla takový problém. Neumě povyprávět děj. A tak jsem si musela knihu přečíst, abych jí to mohla povyprávět. A překvapivě mě kniha zaujala a já ji přečetla během chvilky. Určitě doporučuji.

Před třemi lety Sophie Mercer zjistila, že je čarodějka. Od té doby ji to dostalo hned do několika problémů. Její nenadaná matka ji podporovala jak jen to bylo možné a radila se s jejím otcem - nepolapitelným evropským čarodějem - jen v těch nejakutnějších případech. Avšak když Sophie na školním plese přiláká nepovedenými čáry až moc lidské pozornosti, je to právě její otec, který rozhodne o jejím trestu: exil na Hex Hall, izolované nápravné školy pro Prodigium, nebo-li čarodějky, víly a měňavce. A jen během prvního dne mezi dospívajícími podivíny se jí podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, které vypadají jako modelky; zakouká se do přitažlivého a nadějného čaroděje; děsivého ducha a novou spolubydlící, která je vůbec nejvíce nenáviděnou osobou a jediným upírem na škole. Mnohem horší je však zjištění, že na studenty útočí tajemný predátor a její jediná kamarádka je podezřelým číslo jedna. Když se však série hrůzostrašných útoků začne stupňovat, Sophie se musí připravit na největší nebezpečí ze všech: starobylé tajné společenství, které se rozhodlo zničit všechny Prodigium a především pak ji.

21.kapitola OWOA

10. června 2013 v 22:16 | meum-amo-vita |  One way or another

Konečně mám volný víkend. Už toho na mě bylo opravdu moc. Ráno prodávat zmrzlinu, odpoledne letět do jiného státu a vracet se kolem půlnoci domů a pak zase nanovo.
S Mikym jsme se viděli málo a to vždy mezi odletem nebo až kolem půlnoci, kdy jsem byla unavená a dost protivná. Pořád jsme se hádali. I kvůli prkotinám, jako například čí je to jablko nebo tak něco. Nedalo se to už vydržet. Byla jsem z toho špatná. Naštvaná na všechny a všechno a pak to mělo přijít. Volný víkend. Doufala jsem, že si ho spolu užijeme, všechno vynahradíme a konečně se usmíříme a všechno bude fajn.

Byla jsem už dávno sbalená a čekala, až si dobalí i Kate. Jedeme na vodu. Budeme sjíždět řeku. Já, Kate, Miky a nějací kamarádi. Budeme spát ve stanech a už se šíleně těším.

Miky na nás čekal na zastávce. Vedle něj bylo pár lidí, ale netušila jsem, jestli jsou to ti jeho kamarádi nebo ne. Přišla jsem k němu a nejistě ho políbila. Okamžitě jsem se od něj odtáhla a měla v očích otázku. Netušila jsem, jestli je na mě ještě neštvaný nebo ne. Miky se usmál a přitáhl si mě blíž k sobě. Přiblížil jeho rty k těm mým a jemně zašeptal: "Promiň zlato, všechno ok??" Jako odpověď jsme ho políbila. Pak se odtáhla a odpověděla:" Jo, všechno je v nejlepším pořádku."

Potom už jsme nesedli do autobusu a jeli někam, kde jsme měli sraz s ostatními vodáky. Než jsme se dostali na místo, sluníčko se vyhouplo na oblohu a začalo být šílené horko. Asi po hodině jsme se konečně dostali k vodě. Bylo tam plno lidí. A vedle nich už nafouklé rafty.

20.kapitola OWOA

4. června 2013 v 21:11 | meum-amo-vita |  One way or another
Možná to bude znít divně, ale ten sen mi pořád vrtá hlavou. Kdyby se to stalo ve skutečnosti, co bych udělala?? Hned po probuzení snu jsem řekla jeho jméno. Jistě, že by to byl Mikuláš. Tolik jsme se na něj těšila, ale teď si nejsem tak jistá. Den o de dne přemýšlím, že by to byli spíš kluci. I za ten jeden týden mi byli mnohem víc jak Miky. Vím, zní to střeleně, ale byli pro mě víc jako kamarádi. Byli to bráškové k nezaplacení. Možná by mi chyběl Miky. Vlastně jo chyběl by mi. Ty jeho sladké rty a ten rošťácký úsměv. Ale teď mi zase chybí kluci. Nechtěla jsem jim volat nebo se s nimi nějak kontaktovat, protože vím, že se s nimi už nikdy neuvidím. Ale i přes to mi začínají chybět hádky s Brokoličkou.