20.kapitola OWOA

4. června 2013 v 21:11 | meum-amo-vita |  One way or another
Možná to bude znít divně, ale ten sen mi pořád vrtá hlavou. Kdyby se to stalo ve skutečnosti, co bych udělala?? Hned po probuzení snu jsem řekla jeho jméno. Jistě, že by to byl Mikuláš. Tolik jsme se na něj těšila, ale teď si nejsem tak jistá. Den o de dne přemýšlím, že by to byli spíš kluci. I za ten jeden týden mi byli mnohem víc jak Miky. Vím, zní to střeleně, ale byli pro mě víc jako kamarádi. Byli to bráškové k nezaplacení. Možná by mi chyběl Miky. Vlastně jo chyběl by mi. Ty jeho sladké rty a ten rošťácký úsměv. Ale teď mi zase chybí kluci. Nechtěla jsem jim volat nebo se s nimi nějak kontaktovat, protože vím, že se s nimi už nikdy neuvidím. Ale i přes to mi začínají chybět hádky s Brokoličkou.


Jsou to asi tři dny co jsme přiletěly, ale i tak my kluci už chybí. A hlavně mi chybí to volno. Teď ráno vstanu a letím do práce. No práce. Ráno točím zmrzlinu vedle radnice jako brigádník a odpoledne někdy taky. Záleží na tom, kdy mám směnu na letišti. Přece jenom nejsou prázdniny, aby bylo letiště plné. Původně jsem chtěla jít na plný úvazek jako letuška, ale berou až od srpna. Takže létám jen jako náhrada a nebo když letí pilot, který spolupracuje s mojí bývalou školou. Což je tak třikrát do týdne.

Takže jsem s volnem celkem na štíru. A tak nemám čas vůbec na nic. Ani na Mikyho. Viděla jsem ho asi deset minut, když mi přišel oznámit, že jsem mu chyběla, ale musí na týden pryč. Pak už se neozval. Teda psal mi pár smsek, ale nemám čas mu odpovídat.

A tak utíkal první pracovní týden. Potom byla konečně sobota a já měla celý den volno. A Miky taky. Už jsem se těšila. Tak dlouho jsme se neviděli. Chtěla jsem ho obejmout. A nasát tu jeho vůni. Ale když tak přemýšlím tak Niall voněl taky pěkně. Ale Harry. Ohh to byla vůně. A ten polibek. I přes to, že jsem byla zadaná a odtrhla jsem se od něj jsem ten polibek cítila. "Ne okamžitě to vymaž z hlavy!!" Okřikla jsem se nahlas.

Ani nevím proč, ale bála jsem se. Bála jsem se setkání s Mikulášem. Jako bych byla malá holka, která něco provedla Ale já byla nevinná. To on mě políbil. Ne já jeho. Za všechno může ten kudrnatý sukničkář.

Nevědomky jsem si objela bříšky prstů po rtech, zavřela oči a viděla jsem Květák. "Ne to nesmíš!! Vždyť ho nemáš ráda!. A nikdy se už neuvidíte!!." Zařvala jsem na sebe. Ještě, že jsem doma sama. Dala jsem si meruňkové džíny, bílé tílko a k tomu přiléhavý lehký svetřík. Vlasy jsem sčesala do nepravidelného drdolu a mohla jsem jít ven.

Miky čekal v kavárně. Objednala jsem si ledovou kávu a šla si sednout vedle něj. Měl úsměv na rtech, hned jak mě uviděl. Taky jsem se na něj usmála a objala jsem ho.Pohladil mě po tváři, obtáhl moje pravidelné rty a jemně políbil. Nejprve jsem nespolupracovala, ale potom jsem se přidala i já. Přerušil nás až zvuk pokládající sklenice s mojí kávou.

"Chyběla jsi mi Kristuš." "Ty mě taky." A opět jsme se políbili. Tentokrát to byl polibek hnaný touhou a chtíčem. Zabořila jsem ruku do jeho blonďaté hřívy a namotávala jsem si jeho krátké vlasy na prsty. Druhou rukou jsem kopírovala jeho křivky na obličeji, jako bych si je chtěla zapamatovat navždy.

Seděli jsme v kavárně ještě dlouho. Povídali si úplně o všem a potom jsme se šli projít. Šli jsme ruku v ruce a každou chvíli se líbali.

Došli jsme až před naši bytovku, kde jsme se loučili. Bylo něco kolem půl 4 ráno. Pohladila jsem ho po tvář a přitáhla jsem si ho blíž. Políbila jsem ho a zavřela jsem oči. Užívala jsem si ty nekonečné chvilky s ním. Líbal tak jemně, ale přesto vášnivě. Vedli jsme jazykovou válku, kterou jsem bohužel prohrála. Miky mě začal lívat na nos, bradu a pomaličku tvořil cestičku malých modřinek na krku až k ramenu. Přitiskl mě na zeď a začal mi zajíždět rukou pod tričko. Udělala jsem to stejné. Přejížděla jsem prsty po jeho perfektně vypracované hrudi.

Přitlačil mě ještě víc na zeď a začal mě opět líbat na rty. Vyhrnul mi tričko a líbal mě od lemu podprsenky po břichu dolů. Dostal se až k pasu gatí. Provokativně za ně zatahal a pak se opět vrátil k mým rtům.

Hrál si s mými vlasy, dokud je nerozpustil a ony spadly přes moji tvář. Mikuláš neposedné vlasy schoval za ucho a jemně mě kousl do ušního lalůčku.

Začala jsem ho líbat po krku. Chtěla jsem mu být co nejblíže jak jen to šlo. Přitáhla jsem i ten poslední kousíček těla tak, aby byl na mě nalepený. Cítila jsem jak mě tlačí jeho boule. Provokativně jsem je pohladila přes džíny a ony okamžitě reagovaly. Nic jsem neřešila, dokud se neozvaly divné hlasy.

"Panebože co chcete? Vždyť je ještě noc!!" Ozývalo se několik hlasů přes sebe. V tu chvíli jsem se konečně pořádně probudila a uvědomila jsem si, že jsem celou dobu opřená o zvonky vedle dveří.

Slušně jsme se s Mikym omluvili, rozloučili jsem se dlouhým procítěným polibkem a rozešli se domů.

Sedla jsem si na schody před dveře a přemýšlela jsem. Do mysli se mi pořád vkrádaly myšlenky na Harolda. Na jeho rychlý a tvrdý polibek. Byl přesný opak než Mikuláš. Jak povahově, tak i vzhledem a povahou, která mi nutila na něj neustále myslet.

V mysli se mi střídal dnešní večer a chvíle na pláži s květákem. Přehrávala jsem si všechny okamžiky, dokud jsem neusnula.

Ráno mě probudila Kate, když šla do práce. "Proč sedíš prosíím tě tady Kris?" "Dobré ráno Kaitie. Večer jsme přemýšlela a asi toho na mě bylo moc. Tak jsem vytuhla." "Tak val do postele prosím tě, ať sousedka nenadává." "Už letím maminko," řekla jsem dětským hláskem a schytala pohlavek.

Nakonec jsem dala na její rady a zalezla ještě na hodinu do postele. Potom mě čekala práce. Ráno jsem pouklízela, vyžehlila a odpoledne jsem šla do práce. Volali mi včera odpoledne, že jim onemocněla letuška a nikdo jiný nemůže, takže teď bude létat každá den o půl jedné do New Yorku a potom zase zpátky.

Dny utíkaly velice rychle. Létání střídalo prodávání zmrzliny a spánek, kterého bylo čím dál tím míň. Cítila jsem jak mi dochází energie každým dnem, ale nic jsem odříct nemohla.

Ve středu za mnou dojela Caroline. Byla pro mě záchranou, jelikož jsem musela letět tři lety za sebou a nemohla jsem jít na zmrzlinu, kde za mě neměli náhradu. Poslala jsem tam Caroline. Nejprve nebyla moc nadšená, ale aspoň si něco vydělá.

Dneska mám volné celé odpoledne. Mám sraz s Mikym. Konečně po dlouhé době opět spolu víc jak na půl hodiny. Nejprve jsme šli do kina a potom na pizzu, kterou jsme si nechali zabalit s sebou a šli jsme do dalekého parku, kde jsme si udělali piknik.


Pizza byla skvělá, ale Mikyho polibky byly chutnější. Pozorovali jsme spolu západ slunce a já cítila jak mi těžknou víčka. Chtěla jsem, abych mohla být s Mikym co nejdéle, ale bohužel jsem usnula. Cítila jsem jak mě pevně objal, políbil mě do vlasů a zašeptal : "Vyspinkej se beruško. Potřebuješ to jako sůl." Potom už nevím vůbec o ničem. Upadla jsem do dlouhého bezesného spánku.

by Nikpší :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristen :'D Kristen :'D | 4. června 2013 v 21:30 | Reagovat

krásná jako vždy ;))

2 kassie kassie | 5. června 2013 v 16:39 | Reagovat

krásné..tak ať už je tady další!...šup!..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama