18.kapitola OWOA

16. května 2013 v 16:35 | meum-amo-vita |  One way or another

Ráno jsem se probudila a nemohla jsem se zorientovat. Kde to proboha jsem? Pak jsem, ale uslyšela hádku dvou chlapeckých hlasů a všechno mi to došlo. "Jasně Kris spíš v domě těch nejslavnějších bláznů z celé Anglie," pošeptala jsem. Hádka těch dvou, ale začala nabírat na síle. Neslyšela jsem přesně o co jde, ale poznala jsem, že hlavním tématem jsem já. Potichoučku jsem se zvedla a došla kousek před kuchyň. Noha už mě nebolela, ale raději jsem našlapovala opatrně.


V kuchyni byl Harry a řval na Nialla. A obráceně.

"Kurva Harry a ty si jako myslíš, že to nevím?" O čem se sakra baví?? "Moc dobře jsi věděl, že jsem s ní chtěl včera do toho baru jít. A.." "A viděl jsi ten její pohled?? To jak se dívala na Kate. Ani nevíš, jak si pak oddychla, když jsi byl pryč." "A ty jsi zase věděl, že se mi líbí!" Zařval Harry. Hmm tak já se mu líbím jo? Tak na to bych vážně nedošla, když mě už políbil. "Harolde vzpamatuj se už! Tobě se líbí každá!" Tak to řekl pěkně, ale jeho tím naštval ještě víc. "Ale tahle se mi líbí jako fakt hodně a je, je prostě.." "Jo je milá, hodná a hlavně chytrá. Proto si s tebou ještě nezačala." "Nialle jak to takhle můžeš říct?" "Hmm."

Páni tak tenhle rozhovor začal mít grády. "Ale stejně za to můžeš ty. Kvůli tobě má něco s nohou! Kdyby nešla s tebou, ale se mnou byla by zdravá jako rybička." Už jsem to nevydržela a musela jsem zasáhnout. "Krucinál kluci jste normální? Vzbudíte celý barák!" "Promiň," řekli oba a sklonili hlavu k zemi. Otočila jsem se na Nialla a zvedla jsem mu lehce bradu. Podíval se na mě a v očích měl smutek. "Nialle já jsem ti už několikrát říkala, že za to nemůžeš ty. Jsem nemehlo odjakživa, takže jsem s tím tak nějak počítala. Takže si nic nevyčítej. Jasný?" "Ale." "Žádný ALE! Mě už ta noha stejně nebolí." "Ale měla jsi jít raději s.." "Ne Nialle já si vybrala být s tebou, protože s ním bych nikam nešla. Chápeš to?"

Pak jsem se otočila na Harryho a použila jsem mnohem míň kamarádský tón. "Je vážně fajn, že si ti líbím, ale nic s tím nenaděláš, jelikož ty zůstaneš pořád stejnej vůl. A jestli si myslíš, že někoho můžeš za něco obviňovat tak jsi to tak maximálně ty. Jsi šílený manipulátor a pokud chceš, abys měl jednou opravdovou holku, tak by jsi se měl změnit." Pak jsem se ještě nadechla a přemýšlela, za co bych mu ještě nadala. "Jo a taky to, že.." Raději jsem se zastavila, abych neřekla něco, čeho bych mohla litovat. Otočila jsem se a odcházela do obýváku "A taky co broskvičko?" řekl zklamaně. "A taky to, že máš hezkej kukuč, ještě neznamená, že jsi pánem světa a budeš řvát na někoho, když za nic nemůže. A když s dovolením uhneš, ráda bych prošla."

Byl z toho pěkně vedle. Stál a ani se nehnul. Díval se na mě tak nějak, já nevím prostě divně. Asi jsem mu pořádně vyčistila žaludek. Nemínil uhnout a tak jsem do něj žduchla a prošla jsem. Vůbec mě nezajímalo, že spadnul na zem.

Seděla jsem na pohovce a sledovala nějaký nesmyslný seriál. Moc jsem to nevnímala, protože všude bylo tolik kraválu, že to ani nešlo. "Došla mi mouka! Slyšíte mě někdo??" Harry volal z kuchyně. Fájn tak nemáš mouku a co jako? Brokolice se pokoušela něco ukuchtit, ale málo mouky je prostě málo mouky. A tak nakonec přinutil kluky, aby jeli nakoupit.

"Nechceš jet s námi Kris?" "Když mě pak hodíte na hotel!?" "A nechceš tu zůstat na oběd?" "Ne nechci otravovat." "Ty nikdy neotravuješ," řekl Louis a začal mě lechtat. "Héj!" "Co je zas? Něco se ti nelíbí slečinko?" Louis se na mě podíval uraženým pohledem. "Ne skoro všechno je v pořádku. Ne počkej.." A pak jsem ho začala lechtat já." Až teď je všechno v pořádku."

Naše lechtací válka netrvala dlouho, protože Liam čekal už v autě jen na nás dva. Sedla jsem si dopředu a celou dobu jsem si povídala s Liamem. Do zadu jsem se nechtěla otáčet, jelikož tam seděl Harry a u druhého okýnka Niall. A mezi nimi Louis. Chtěla jsem, aby s námi jela i Kate, ale ta bohužel měla ještě půlnoc. Tak jako Zayne, teda pokud už nestál u zrcadla.

Kluci vzali dva vozíky a už se jelo nakupovat. "To chcete mít tu mouku na deset let nebo co?" "Ne, když jedeme nakupovat jenom jednu věc tak k tomu ještě vykoupíme většinu obchodu. To víš Niall je nenažraný a v obchodě se mu líbí úplně všechno." "Dík za vysvětlení Loui."

"Bolí tě ta noha ještě broskvičko?" Nic. Mínila jsem ho ignorovat. "Já s tebou mluvím!" Zařval mi do ucha Harry. "No a co, to přece ještě neznamená, že s tebou budu mluvit já." "Ty se na mě zlobíš?" "Néé. Měla bych?" Řekla jsem ironicky. "Já nevím. Ale těšil jsem se, že dneska spolu půjdeme ven víš?" "A ty si jako myslíš, že bych s tebou chtěla někam jít jo?" "Jo, protože jsi byla s každým aspoň chvilku sama venku. Nevím, co jsi dělala se Zaynem, ale vím, že jsi s ním byla. S Louiim jsi byla nakupovat, Liam s tebou běhal a s Niallem jsi byla včera. Takže na dnešek vycházím já." "Tvoje teorie je možná logická, ale pořád v ní mám velkou roli já. A když řeknu NE tak s tebou nikam nepůjdu. Jasný?" Nečekala jsem na jeho odpověď. Opět jsem ho urazila. Dnes už po druhé. Wow jsem dobrá!

Až teď jsem si všimla, že jsem u košíku sama. No kromě brokolice. Rozhlédla jsem se pořádně a uviděla jsem před sebou plný košík. Hmm tak to bude asi náš. Za chvilku jsem viděla, jak k němu přichází Niall s plnou náručí sladkostí. Naposledy jsem se otočila na Harryho a pak jsem se rozhodla, že kluky doběhnu. To ale nebyl nejlepší nápad. Ucítila jsem nedoléčenou bolest v kotníku a okamžitě se svalila k zemi. Během chvilky u mě byli všichni čtyři.

"Co děláš proboha?" "Jenom jsem vás chtěla doběhnout a nějak jsem zapomněla na svůj kotník," řekla jsem se smíchem v hlase a kluci se za chvilku smáli taky. Pomohli mi stoupnout si a já pak kulhala vedle obou košíků. "Bolí tě to hodně?" Musí se brokolice pořád starat? "Kris nebuď na něj naštvaná. Jenom se slušně zeptal." "Já vím, ale to že ho máš rád ty Louii neznamená, že ho budu mít ráda i já." "Ale odpovědět by jsi mi mohla broskvo!" "Ne nemohla!" řekla jsem zvýšeným tónem, a přitom se na něj podívala. "Bože ty jsi tvrdohlavá fakt." "Já vím Loui." "A vždy musí mít na všechno odpověď." Kdyby to neřekl Harry tak bych odpověď určitě měla, ale takhle jsem se na to vykašlala.

Pohled Nialla

Díval jsem se jak pomaličku kulhá vedle košíků. Vím, že nám nikomu nepřizná, že ji to bolí. A tak si nenechá ani pomoc. "Kluci? Kluci můžete jít sem prosím?" "Ježiši Nialle co tam je zase dobrého? "Nekecej a pohni Harolde!" "Už jdu prosimtě."

"Mám takový nápad, ale potřebuju s tím pomoct kluci." "Do toho nejdu. To bude zase nějaká pitomost a nemám na to náladu." "Ale no tak Harrouši vždyť ani neví o co jde." "Fájn tak povídej."

A tak jsem jim pověděl svůj plán. Klukům se to líbilo a nakonec i Harrymu. Když si přidal nějaké privilegia. Vím, že mě asi Kris potom zabije, ale co už.

Harry šel zpátky k prázdnému košíku a jel dál, jakoby se nechumelilo. Pořád mluvil na Kris, aby si něčeho nevšimla.

Louis šel vedle Kristen a čekal na mě a Liama. "Tééď" zařval jsem a pak začala naše akce. Pokoušeli jsme se chytit Kristen a dostat ji do prázdného košíku. Louis ji držel za jednu ruku a já za druhou, aby se nemohla bránit a potom přiběhl i Liam, vzal ji do náruče a dal ji do košíku. "Povedlo se jupííí" Začali jsme všichni skákat.

Pohled Kristen

"Co-cože? Proč? " "Proto abys nešmajdala, když tě ta noha bolí,"řekl Niall, který tuhle akci nejspíš zorganizoval. "Aha tak teda dík no." A pak už jsem to nějak neřešila. Ono vlastně ani nebylo co řešit. Já bych asi sama z toho košíku nevylezla a oni by mi nepomohli. Akorát mohli změnit řidiče.

Když byl Niallův košík plný, začal plnit i ten můj. Byla jsem celá zaskládaná sladkostmi, brambůrkami a vším možným co mu padlo pod ruku. U pokladny se na nás dívala prodavačka jak na blázny. Proto jsem chtěla vylézt, ale než jsem se stihla vyhrabat ze všech sladkostí, Louis mi vzal boty. "Héj co děláš sakra?" "Abys nám neutekla." A tak jsem musela sedět až k autu.

"Pomůže mi někdo prosím z toho košíku?" "Promiň Kris, doufám, že mi odpustíš, ale musel jsem souhlasit." "S čím Nialle?" "Na tady máš něco na jídlo. A užij si to." Pak odešel. Kluci se se mnou nestihli ani rozloučit a můj košík už jel pryč. Otočila jsem se, kdo mě veze a myslela jsem, že budu zabíjet. "Okamžitě zastav brokolice!" "Ále madam se rozhodla se mnou bavit jo?" "Ne. Ale okamžitě zastav!." "Tak to asi nepůjde. Mám s klukama dohodu. Můžu tě mít celé odpoledne." A pak se Usmál.

Otočila jsem se zpátky před sebe a dělala, že tam Harry není. Ale až uvidím ostatní tak je zabiju. Hlavně Nialla. Hlavně že se mi, ale omlouval. Prý musel souhlasit to jo. To mu tak věřím, beztak si chtěl jenom udobřit Harryho.

"Tak kam pojedeme??" "Do hotelu." Řekla jsem uraženě. "Co se takhle projet po Londýně??" "S nákupním vozíkem??" "Aspoň tě nebude bolet noha." "Zbývá mi i něco jiného brokolice??" "Ne." A tak jsme se jeli projet po celém Londýně.

Prošli jsme snad všechny památky, mosty a já nevím co ještě. Byli jsme snad všude. Připadala jsem si blbě, každý si nás fotil a vyptával, co děláme. Bože zítra budu v novinách. Chjo.

Nakonec jsme jeli někam, kde to neznám. Připomínalo mi to cestu k pláži, ale nebyla jsem si jistá. Divím se, že Harry vydržel být tak dlouho ticho. Za celou dobu nemluvil, a taky ho musely bolet nohy. Ale jeli jme dál, dokud jsme opravdu nedorazili na pláž. Bylo to tam úžasné. Vytáhla jsem si svůj bloček a začala jsem malovat okolí.

Nohy jsem si natáhla přes okraj košíku a taky je namalovala, aby to bylo zajímavější. Harry celou dobu seděl vedle košíku a hrál si s pískem.

"Kris já..já bych se chtěl omluvit." "Hmm." "To je to jediné co mi jako řekneš?" "JO." "Aha tak já ti budu povídat ok?" "Klidně si dělej co chceš." "Jak myslíš. Když říkáš dělej, co chceš tak bych tě chtěl šíleně políbit, ale raději to dělat nebudu. Jinak bys se se mnou nikdy neudobřila." Přišel blízko ke mně. Jeho rty byli jen már centimetrů od těch mých. Ani nevím co to se mnou bylo, ale kdyby nemluvil dál a neodtáhl asi bych ho políbila. Panebože Kristen jsi blbá nebo co? Vždyť je to sukničkář a ty máš doma skvělého kluka!!

"Vím, že bys tu se mnou nejraději nebyla, ale i kluci uznali za pravdu, že na tebe mám dneska nárok." "A můj názor je k ničemu co?" "Kris já, vím, že jsi ráno slyšela náš rozhovor a taky jsi slyšela to co jsem říkal. A já to myslím vážně. Jsi úžasná holka a líbíš se mi. Vím, že chtít po tobě něco víc je na tebe moc, ale prosím dej mi šanci. Chci ti ukázat, že nejsem špatný člověk." "To bys se musel ještě hodně snažit hochu." "A mám nějakou šanci?" "Když změníš svoji povahu možná bys byl dobrý kamarád." "Nic víc?" "Hele doma na mě čeká můj kluk, takže o tebe nemám zájem a můžeš být rád, že jsem ti dala vůbec šanci na kamaráda jasný?" "OK." "A proč mě nemáš vlastně ráda?" "Pokazil jsi si to tím polibkem na pláži." "Jinak by ses se mnou bavila?" "Snažila jsem se na tobě najít něco dobrého. Takže asi jo. Ne tak jak s ostatními, ale asi jo." "Takže začneme od začátku?"

Podívala jsem se mu do očí. Podala ruku a řekla: "Ahoj já jsem Kristen Petersnová. Je mi skoro devatenáct, jsem zadaná a nemám ráda namyšlené playboye."
Přijal moji ruku a odpověděl: "Čau jmenuju se Harry Styles, je mi skoro dvacet, jsem slavný zpěvák, ale bude se snažit být ten kluk jako předtím."

A tak jsem mu všechno prominula. Blbli jsme na pláži ještě dlouho. Povídali si a nakonec jsme se jako kamarádi loučili tím, že mě musel odnést do hotelového pokoje, protože mi Louis ukradl boty.

"Děkuju květáčku. Bylo to dneska fajn. A pro příště zkus se chovat jako obyčejný kluk. Zapomenout na slávu." "Já děkuju, že jsi mi odpustila. A už se těším na zítřek, až si zase někam vyrazíme." "Ale zítra na mě nárok už nemáš, víš to jo? "Zítra budeme dělat velkou párty u nás ne?" "Tak to beze mě a Kate. My totiž v deset odlétáme pryč." "Proč?" "Myslel sis, že tu zůstaneme navždy nebo co?" "Možná." A pak už šel domů i on.

by Nikpší
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jméno je tajné  -.- jméno je tajné -.- | 17. května 2013 v 23:05 | Reagovat

užasné..chci další! tak šup..;)*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama