13. kapitola OWOA

6. dubna 2013 v 23:34 | meum-amo-vita |  One way or another
Odemkla jsem dveře od našeho apartmánu a už už jsem se chtěla vyzout, když v tom mi došlo, že jsem v Anglii. "Tady se přece člověk nevyzouvá." Řekla jsem si sama pro sebe. "Kate? Už jsi vzhůru?" "Jsem v obýváku." Ozvala se a ode dveří jsem jí odpověděla: "Nesu donuty." "Netuším co jsi říkala, ale slyšel jsem donuty?" Uslyšela jsem anglicky mluvícího chlapce. Došla jsem až do obýváku, kde sedělo skoro celé 1D. Až na Liama. "Já už snídala Kris. Kluci mi donesli palačinky a ty by jsi měla někde taky mít. Pokud ti je Niall nesnědl." Pověděla Kate česky. "Vy umíte udělat palačinky?" Otočila jsem se na ty 4 superstar co seděli na sedačce a čuměli na telku. Zrovna jela nějaké kreslená pitomina.

"Jo, ale měl jsem hlad takže ti nic nezůstalo," pověděl s úsměvem Niall. "Nevadí já mám donuty." "Jé a dáš mi taky? Prosím." Niall byl vážně nenažraný. Udělal na mě psí oči a tomu vážně nešlo odolat. "Na," hodila jsem po něm 6 donutů. "Ale nezapomeň mi tam aspoň dva nechat. Jasný?" Udělala jsem na něj vážný pohled, kterého se okamžitě zaleknul a hned dva donuty dal na bok. Jinak by je určitě snědl.


Hned se do nich pustil a já se šla mezitím převléknout do suchého. Dala jsem si červené roury a k tomu fosforově žluté tričko na ramínka. Vyfoukala jsem si vlasy, které byly stále mokré od deště. Namalovala jsem se, dala si řasenku a pak se šla nasnídat. Jenom doufám, že mi ty dunuty vážně nesežral. Jinak ho zabiju.

Když jsem přišla, donuty nebyly na stole. "Nialle kde je moje snídaně?" "Víš já.. já jsem měl opravdu hlad." "Ty si mi sežral moji snídani!" To už jsem řvala, ale všichni ostatní se smíchem váleli po sedačce.

Nasnáším ty hladové nálady, a jedna takové právě teď přicházela. Nebezpečně jsem se blížila k Niallovi a myslela jsem, že ho asi uškrtím. "Hele kluci myslím, je pěkně nasraná. Když má hlad je horší jak Niall." Slyšela jsem jak Kate říká klukům. Ti se na mě nevěřícně koukli a pak se začali ještě víc smát. Ale já jsem se vrhnula na Nialla. Seděl stále na pohovce a vedle něj kluci. Ti raději rychle utekli a já skočila po Niallovi. "Tak kde je moje snídaně??" Řvala jsem a já to vím, ale opravdu jsem měla hlad a nehodlala jsem brát to, že mi snídani sežralo nějaký slavný prase.

"Já..já.." z jeho hlasu bylo slyšet, jak se bojí. Klepal se mu hlas.Ale za to se mu pěkně pomstím. Ještě, že jsem někdy Kate poslouchala. Naill by měl být šíleně lechtivý. Tak to vyzkoušíme. Začala jsem ho lechtat na břiše a on se začal kroutit. Kate měla pravdu. Je lechtivější jak já. "Tak co kde je moje snídaně?" "Schovaná v kredenci." Jednu jsem mu vrazila. "To máš za to. Na moje jídlo nikdo sahat nebude!"

Slyšela jsem jak někdo s kluků zapískal a pak se řehtali dál. Já šla ke kredenci. Měl štěstí, že tam opravdu byly. Jinak bych ho musela zabít doopravdy. Vzala jsem si je, udělala kakao a sedla ke stolu. Nestihla jsem se ani zahryznout do prvního donutu a už někdo postával u kredence. Nechtěla jsem se otáčet a tak jsem dělala, že o něm nevím.

Čekala jsem, až promluví první. "Já..já chtěl bych se moc omluvit." Naill to nebyl. Podle hlasu to byl asi ten květák. A proto jsem odpověděla neurčitě. "Hmm" "Víš to ..no .." "Už se sakra vymáčkni květáku.!" Asi jsem to řekla víc nahlas než jsem chtěla, jelikož se Kate s ostatními rozesmáli ještě víc. "Květáku?" "Jo, květáku. Co že jsi to vlastně chtěl?" Řekla jsem už tišeji než před tím. "No chtěl jsem se omluvit." "Jo to už jsi říkal. Květáku." Když už mě on deptá tím, že se neumí vymáčknout, budu ho deptat květákem. JO. A má to. "Neříkej mi květáku. Je to odporné." "Ani ne, ale když ty se neumíš vymáčknou. Tak budeš květák." "Dobře tak .. to jídlo jsem schoval já." "Cože jsi udělal květáku?" "Neříkej mi tak sakra!" Teď už řval on. "Dobře brokolice." Tohle se mi začíná líbit. "Hej! Tak mi říkat nebudeš!" "A sakra že jo!" Zařvala jsem na něj zpátky.

Strčila jsem do pusy poslední kousek donutu a zapila jsem to kakaem. Šla jsem si po sobě opláchnout hrnek, ale u dřezu stál kudrnáč."Uhni kvě..brokolice." Musela jsem se usmát. Takhle jsem už dlouho nikoho nenasrala. "Proč jako?" "Protože si chci umýt hrnek brokoličko." "Kristen prosím tě už ho nech. Nevidíš jak je nasraný?" "Kate ty se zastáváš jeho?" "JO" pípla a raději utekla zpátky k televizi.

"Říkám to po dobrým. Uhni." "Ne." "Jak myslíš." Přemýšlela jsem jak ho nasrat tak, aby uhnul. No jistě. Já jsem fakt geniální dítě.

Položila jsem hrnek na linku kousek dál. Vrátila se ke stolu a posbírala jsem všechny drobky do ruky. A pak jsem šla ke kudrnáči. Nebylo by špatné vědět jeho jméno, ale květák nebo brokolice je lepší. Usmála jsem se. A to kudrnáče zarazilo ještě víc. Nechápal co chci udělat. "Říkám to naposledy. Uhni." "Ne" Ok jak chceš, pomyslela jsem si. Zvedla jsem ruku a všechny drobky jsem mu hodila na perfektní kudrlinky. "Bože já mám bordel ve vlasech. Fůůj." Začal řvát jako malá holka a běžel do koupelny. "Já ti říkala, abys uhnul." Zavolala jsem tak, aby mě slyšel až do koupelny. Myslím, že právě začala bitva. Uvidíme, kdo vyhraje. Jestli já nebo kudrnáč. :D

Umyla jsem si hrnek, utřela ho a pak ještě uklidila. Pak jsem šla do pokoje. Jenže můj pokoj vedl přes obývák. Což je blbý. V obýváku mě kluci zastavili, že mi musejí něco nutného ukázat. Nakonec to byla taková prasečina. V telce dávali pokemony a oni s toho byli tak unešení. "Bože," prohodila jsem anglicky, zvedla se a šla do svého pokoje. Tam jsem si vzala teplejší mikinu, kabelku přes rameno. Peněženku a mobil. Červené conversky jsem už měla na nohách, upravila jsem si ještě vlasy do culíku a vyšla s pokoje. Mířila jsem si to přímo ke dveřím.

"Kam jdeš?" Ptala se Kate česky. "Ven.." Odpověděla jsem taky v češtině. "Ok. Tak se měj čau." "Čau." Když jsem se podívala na kluky musela jsem se šíleně zasmát. Ty jejich pohledy, když jsme mluvily s Kate česky. To by měl někdo vyfotit a poslat do novin. Ale já to nebudu. :D

Chtěla jsem vyjít ze dveří, ale do někoho jsem narazila. "No to si ze mě děláte už prdel ne?" Řekla jsem potichu česky. "Co jsi to říkala?" Podle jeho výrazu asi tušil, co jsem říkala. "Že tě strašně ráda vidím Liame, ale je strašná škoda, že jsem zrovna na odchodu." "Na odchodu? Tak to si nemyslím." "Ale já jo,"odpověděla jsem mu. "Ne teď se okamžitě otočíš a vrátíš se do pokoje." "A když ne?" "Tak tě tam odnesu sám." "Jen si to zkus." "Jak chceš."

Chytil mě za boky a přehodil si mě jako pytel brambor. "Héj. Okamžitě mě pusť." "Ne." "To je utlačování svobody." "Možná." Kopala jsem ho do břicha a bušila pěstmi do zad. Postavil mě na zem, ale to už jsem byla zase v obýváku.
"Tak a teď buď chvilku z ticha Kristen, než začneš zase nadávat jo?" "Už mlčím." Odpověděla jsem Liamovi nabroušeně. "Hodná holka." "Já vím," a usmála jsem se jako andílek. Ostatní se zase začali smát. Bože můj oni se fakticky smějí úplně všemu.

"Takže teď se uklidněte prosím. Řeknu vám plány na dnešek." Liam počkal, než všichni zmlknou. "Takže teď máme dvě hodiny na projití Londýna a potom máme rezervaci v jedné restauraci." "Hmm celkem pěknej program. Tak si to užijte." Začala jsem odcházet, ale Liam mě chytil za ruku a zatáhnul zpátky. "Ne. Ty půjdeš s námi." "A co když nechci a mám svůj vlastní plán?" "Tak to máš blbý." Pověděl kudrnáč a při tom se nádherně usmál. A ty dolíčky..aaa. Bože Kris na co myslíš. Nemůže se ti líbit někdo takový. Vždyť je to ten sukničkář a taky tě nehorázně štve. Musela jsem si jednu vrazit.

"Co to děláš?" Zeptal se ten co pořád jí mrkev. Á další jméno. Mrkvička.

"Mluvím sama pro sebe a abych se to odnaučila, tak si někdy jednu vlepím." "Tak to bych se musel mlátit pořád," řekl ten poslední z nich.Opět netuším kdo to je, ale je tmavší než ti ostatní a má tmavé vlasy. "Tak to raději nedělej, abys pak neměl červené tvářičky. A to by se vašim fanynkám asi nelíbilo." Usmála jsem se na něj mile.

"Ty by jsi potřebovala výprask Kotě." Pověděl kudrnáč a přišel až přímo ke mně. "No nejsem si tak jistá kdo ho potřebuje víc. Jestli já nebo ty…Ne počkej já to vlastně vím. A já to nejsem." "Neštvi mě Kristen!" "Ale no tak květáku..nebo raději brokoličko?" Opět jsem ho naštvala. Začala jsem mu utíkat. Kluci s Kate se strašně smáli a ještě mi radili kam mám běžet. Liam se na nás koukal jako na blázny a totálně nechápal o co jde.

Utekla jsem tak, že jsem byla za pohovkou a on před pohovkou. Nemohl se ke mně dostat. Když běžel na jednu stranu já utíkala na tu druhou. "Odvolej tu zeleninu." "Hmm pěkně se nám chlapeček zlobí." "Kristen!" Okřiknul mě Liam. "Uklidněte se prosím. Oba. I ty Harolde!" A takže on se jmenuje Harry. Hmm dobrý vědět. Ale přesto jsem zůstala stát na straně pohovky. Chtěla jsem utéct pryč, ale Harry přeskočil pohovku a svalil mě na ni. "Odřekni tu zeleninu!" "A co když ne!" "Musíš mít vždy na něco chytrou odpověď?" Na tohle jsem odpovídat nechtěla, ale musela jsem. "Jo!" "Ok zkusíme jak dlouho vydržíš když tě budu mučit." "Tak to zkus!" "Oba dva už toho nechte! Okamžitě." ÁÁ Liam, starostlivý tatínek jak se píše v bulvárech. V tomhle měli pravdu.

Harry ležel nade mnou. Já byla natažená na pohovce a jednu ruku jsem měla pod sebou. Tu druhou mi držel Harry a jeho stisk byl opravdu pevný. Kdybych řekla, že je to pohodlná pozice, tak bych lhala. Musím něco vymyslet. Jsem přece dost chytrá na to, abych tuhle bitvu vyhrála já.

Přemýšlela jsem poměrně dlouho, ale pak přišel nápad sám od sebe. Vlastně za to mohl Harry. Byl pěkný sukničkář a myslel si, že na jeho úsměv skočím. Jeho oči zářily a hlavou se přibližoval k té mé. Tohle je moje šance! Ano!
Kate mi nadávala v češtině ať toho nechám. Že jsem zadaná, ale o tohle mi přece vůbec nešlo. Tady jde o výhru.
Přistoupila jsem tedy na jeho hru. Přizvedla jsem obočí a nesměle se usmála. Viděla jsem jak mu zacukaly koutky. Přesně tohle jsem chtěla. Přibližoval svoje rty k těm mým. Byl tak blizoučko, že jsem si málem rozmyslela svůj plán a nechala se políbit.

Nic nečekal. Byl tak pevně rozhodnutý mi hypnotizovat oči a přibližovat naše rty. Když už byl asi jen pár milimetrů od mých rtů, zašeptala jsem "Dneska to vyhraju já.!" Než si všechno uvědomil byl na zemi a já seděla ne něm. Jednu nohu jsem měla na jeho rozkroku jako pojistku a tou druhou jsem mu přidržovala pravou ruku na zemi. Levou ruku měl smotanou pod sebou a byl úplně bezbranný. "Takže kdo je vítěz?" Zeptala jsem se Kate. Tentokrát nezklamala. Řekla moje jméno, které pak řekli i ostatní.

Slezla jsem z Harryho, podala jsem mu ruku, aby se mohl zvednou a pak jsem se vítězně usmála. Jakmile se zvednul, pošeptal mi do ucha: "Boj ještě neskončil." A pak mě plácnul po zadku. "Héj!" Zařvala jsem a pak už byl klid.

"Můžeme jít." "Tak ahoj lidi." Řekla jsem. "Ne Kris ty jdeš taky. Ráno jsi mi něco slíbila." "Jo, ale ty taky pokud vím." "Cože?" Všichni se na mě a Liama koukali jak na svatého. "Tak uděláme kompromis ne?" "Hmm tak to jsem zvědavej co z tebe vyleze Kristen." "Jelikož nechci být v novinách tak si Londýn projdu sama a na ten oběd si taky zajdete beze mě a .." "A kde je zahrnuta moje část dohody?" "No tak třeba… po obědě půjdeme někam, kde paparazzi nemůže. Ne?" "Co jiného mám asi dělat." "Nic." "Kristen ty si koleduješ." "Květáku ticho.!" "Hej!" Liam už to nemohl poslouchat. Asi se bál co se bude dít dál a tak raději Harrymu zakryl pusu. A potom už šlo slyšet jenom : anmoomankp nebo tak něco podobného. Nakonec to vzdal a byl potichu.

"Dobře tak o půl druhé si dáme sraz u krajní cedule Londýn. Ok ?" "Jo to by šlo." "A ještě jeden dotaz." "Ano?" Květák byl až moc aktivní. "Kde tady najdu poštovní schránku?" A tak mi květák popsal všechny ulice, které musím projít, abych se tam dostala.

Pak jsme se rozloučili a já šla na jinou stranu než oni. Nejprve jsem si šla najít tu poštovní schránku, kam jsem hodila přihlášku na Oxford na příští rok. Třeba mi to vyjde. Uvidíme.

Zašla jsem si na oběd, kde jsem si dala smažák a hranolky. Potom jsem si prošla různé náměstí, až jsem zakotvila před parádní budovou. Vytáhla jsem si bloček a tužku. Byl to normální nelinkovaný deníček, ale já jsem si do něj malovala ty nejkrásnější chvilky mého života. A teď jsem začala malovat Big Ben.

Kolem jedné jsem si sedla do taxíka a nechala se odvést na kraj Londýna, kde už čekali kluci i s Kate. Zaplatila jsem taxíka a usedla do jejich limuzíny. Bohužel jsem seděla vedle brokolice a mrkvičky. Asi si udělám zeleninovou polívku :DDDDDD


by Nikpší
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama