7. Kapitola OWOA

3. března 2013 v 22:57 | meum-amo-vita |  One way or another
Tahle kapitola je poňěkud kratší, protože se mi stala taková menší nehoda. Když jsem měla napsanou celou kapitolu a chtěla jsem ji sem přidat, na USBčku se mi všechny dokumenty předělali donějaké čínštiny nebo co a nešlo to dát zpátky. Proto jsem to musela psát znovu.

Možná je to tak lepší, jelikož jsem přidala něco navíc, ale zase jsem ten konec nechala až na osmou kapitolu. Tak doufám, že se bude líbit aspoň tenhle kousíček. :DD

"Dobré ráno beruško" Uslyšela jsem od Mikyho. "Ráno?" "Jo je pátek půl šesté ráno."
"Proč jsi mě nevzbudil? Vždyť jsi říkal, že musíš brzo ráno do práce." "Když ono je jedno jestli spíš doma v posteli nebo venku na trávě. A navíc ty jsi tak krásná když spíš. Políbil mě do vlasů a nasál moji vůni. "Nádherně voníš rosou. Moje Rosenko." "Páni díky tobě už mám miliony jmén." "Vidí jak jsem dokonalý??" "No moc si nemysli Mikuláši." Řekla jsem to schválně. Jako provokaci. Ještě, že mně nevadí moje jméno.



"Neříkej mi tak!" řekl to tak arogantně až jsem se lekla a raději od něj poodešla dál. Miky stále ležel na zemi a já jsem se šla obléknou. Jo to mokrý tričko ze včerejška. Když jsem si ho na sebe dala, ucítila jsem chlad. Přes noc sice uschnulo, ale teď bylo vlhké od rosy.

Obula jsem si conversky a dívala se vodu.

"Promiň. Já nechtěl. Vážně." Přišel ke mně. Cítila jsem, jak stál hned za mnou. Dívala jsem se stranou, ale někde tam na boku oka jsem ho stále viděla. Natáhnul ruce, jako by mě chtěl obejmout, ale pak si to rozmyslel. "To nic. Jenom nejsem zvyklá na takovéhle chování." "Vždycky strašně vyletím, když mi tak někdo řekne Kris." "Zkus sebekontrolu." Řekla jsem se smíchem v hlase.

"Ty se mi jako budeš smát jo." "Jo" "Každé má nějaké mouchy Kristušo." "Já vím. Já trpím samomluvou, ale to neznamená, že jsem na někoho arogantní." "Mír?" Otočila jsem se. Nejprve udělal takový zvláštní ksicht a pak přijal moji podávanou ruku. "Mír."

"Není ti zima? Máš husinu." "Ne to je jenom od toho trička." "A pak že já jsem prolhanej co??" "Jo jsi prolhanej." "A ty jako ne?" "Ne." Sundal si košili a přehodil mi ji přes ramena. "Děkuju. Já nelžu, jenom prostě nechci někoho zatěžovat mými problémy." "Tak od teď je tvůj problém můj a obráceně ju?" "Možná." Usmáli jsme se a ruku v ruce jsme šli až k bytovce.

"Chceš jít nahoru?" "Nahoru jo? Hmm záleží na tom.." "Hej ty perverzáku. Já tě zvu na snídani. Ten tvůj orchestr v žaludku už se nedá poslouchat." "Ok to beru. A pro informaci nejsem žádnej perverzák." "Už mlčím." Odemkla jsem dveře a pak jsme vyběhli schody.

"Panebože jak tohle můžeš běhat několikrát denně??" "Si časem zvykneš." "No tím bych si nebyl tak jistý." "Pšš. Kate bude ještě spát." "Ok." Rošťácky se usmál a potichu jsme proklouzli do kuchyně.

Mezitím co jsem nám udělala ovocný čaj. Miky udělal míchané vajíčka. Já vím, takhle po ránu je to těžké jídlo, ale Miky na ně měl prostě chuť.

Při jídle jsme seděli vedle sebe a navzájem se krmili. Dělali jsme u toho takové prasečiny, že jsme se museli pořád řehtat. "Páni co to tady tak voní?" "Dobré ráno Kate." Řekli jsme oba s plnou pusou. "Sorry tak to vás nebudu rušit." "V pohodě já už stejně musím do práce."

Snědl poslední sousto, vypil čaj a pak se s námi rozloučil pouhým "Užijte si den dámy."

Mě to samozřejmě nestačilo a tak jsem se vydala za ním. Kate si šla mezitím lehnou.

Vzala jsem si klíče, strčila si je do kapsy a dala jsem si pantofle. Miky si mezi tím dal tenisky a společně jsme šli pomaličku ze schodů.

"Dneska jdeš do práce nějak brzo ne?" "Já ti to neříkal?" "Co jsi mi měl říct?" "Dneska kolem sedmé hodiny s Alexem odjíždíme pryč. Máme nějaký nový auto a musíme ho vyzkoušet na dlouhou trať." "A na jak dlouho to asi bude?" "Neboj v pátek večer bych se měl vrátit. Ale v sobotu ráno máme zase předváděčku našich výsledků. Je to na celý víkend, ale máme potom volno v pondělí a dostaneme ještě nějaký bonusy." Podíval se na mě a uviděl jak jsem najednou zesmutněla. "Copak se stalo beruško?" "V pátek mám maturiťák. Chtěla jsem abys se aspoň došel podívat, ale nemůžu to po tobě chtít, když máš tolik práce. Musíš si taky odpočinout." "Ale na tebe si najdu vždycky čas. Pojď sem." Přitáhl si mě k sobě. Sestoupil o schodek níž a tím se naše výška tak nějak srovnala. Políbil mě něžně, ale důvěrně a opatrně, jako bych se měla brzo rozpadnout.

"Pokud to stihnu tak tam přijdu slibuju Kristen." "Děkuju Mikulášku." Pohladila jsem ho po vrabčím hnízdě. Miky mě ještě políbil na čelo a zbytek schodů běžel sám. Práce ho volá.

A tak jsem se vydala zpátky nahoru. Dojíst ty vajíčka.

by Nikpší

PS: Chceš, aby Kristen prožila den podle tebe? Chceš, aby šla na nějaké tvé oblíbené místo či aby šla například do zoo s Kate?? Napiš do komentáře místo, osobu nebo nějaký zážitek. :DD
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kikpšííí Kikpšííí | 4. března 2013 v 19:40 | Reagovat

když chceš koment tak tady ho máš .. jinak  krásné jako vždy :-)

2 Kassie Kassie | 4. března 2013 v 19:41 | Reagovat

Nikpší?...už pište další;) je to krásné..;)

3 Nipkší Nipkší | 5. března 2013 v 17:21 | Reagovat

Díky :D doufám, že se bude líbit i dál :D :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama