Březen 2013

11. kapitola OWOA

22. března 2013 v 22:15 | meum-amo-vita |  One way or another

Crrrr. "Jo už jdu!" zahulákala jsem ke dveřím. Crrr. "Panebože už jdu!" Zavolala jsem a utíkala ke dveřím. "Jé ahoj Miky. Co ty tady?" "Moc nadšeně to nezní. Jinak ahoj Kris." Políbili jsme se letmo mezi dveřmi a už jsem ho táhla do pokoje.

"Kris kdo to byl?" Doběhla Kate. "Jo …aha tak to nebudu rušit. Čau Miky." "Ahoj Kate. Klidně ruš. Já jsem vám přišel jenom pomoct s tím balením. Doma je strašná nuda." "Nuda?? Tak mi ti hnedka něco přichystáme, viď Kris?" "Jo no mohl by jsi začít skvělou večeří." Řekla jsem ze srandy. "Bude mi ctí dámy, ale aby jste pak vůbec jeli do té Anglie." "Proč? Myslíš, že tu bude až tak jedovaté??" rýpala jsem do něj. "Ne bude to tak skvělé, že se vám nebude chtít odjíždět." "Věř mi, že Kate by i za milion dolarů jela pryč." "Nechápu co na těch teploušcích vidí." Pověděl Miky. "Jo tak to mi povídej. Taky to nechápu." "Hééj, všimli jste si, že jsem pořád tady?" "Kris neříkal tady někdo něco?" "Ne ty jsi něco slyšel Miky?" "Asi ne. Víš co udělá teplý kámen když spadne na zem??" "Že by ŽUCH?" Odpověděla jsem a na to písmeno Ž jsem dala extra přízvuk. "Hej vy svině," Urazila se Kate, ale stále tu zůstala s námi.

Papírový hyacint

21. března 2013 v 15:19 | meum-amo-vita |  Květiny

Plstěná květina

21. března 2013 v 15:17 | meum-amo-vita |  Květiny

Origami mašle

20. března 2013 v 21:42 | meum-amo-vita |  Papírové výrobky

Pampeliška z bavlnek

20. března 2013 v 21:41 | meum-amo-vita |  Květiny

Ponožky

12. března 2013 v 18:18 | meum-amo-vita |  Dárky





Mandarinková růže

11. března 2013 v 21:37 | meum-amo-vita |  Květiny

10. kapitola OWOA

10. března 2013 v 11:43 | meum-amo-vita |  One way or another
"Ahoj mami, už jsem doma." Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře. Konečně doma. Po takové době. "Ahoj Kristýnko, tak jaký byl ples? Do kdy jsi tam byla?" Mamka mě ihned objala a málem mě umačkala k smrti. "Mami nemusíš mě tak mačkat." Mamka mě pustila a usmála se. "Jinak ples byl bezvadný. Škoda, že jste jeli domů tak brzo."

Byl to takový pohodový večer. Seděli jsem u televize a pili šampus. Dokonce i mladší ségra. Je jí už patnáct, ale já ju mám pořád jako malou. In this California king bed,
we're ten thousand miles apart.
I'll be California wishing on these stars,
for your heart on me,
my California king. …
"Bože Kristen ty máš ještě tu starou písničku?" "Hele Caroline nestarej se jo?"
"Ahoj Adriano," Ozvala jsem se do telefonu. "Ahoj Kris jsi doma nebo ještě v Brně?" "Doma proč?" "Doma tak to je bezva. Nechceš dojít na plac? Je tady nějaká myslím předprázdninová zábava. Je to tady super a kromě tebe jsou tu všichni z naší základky." "Ok tak za půl hodinky jsem tam.Zatím se měj." "Ok už se těším. Pá."

2/2 9. kapitola OWOA

8. března 2013 v 17:58 | meum-amo-vita |  One way or another
"A toto je zase moje oblíbená písnička." Uklonil se. Udělal pukrle a nesměla se usmál. "Zatančíte si se mnou madam?" Když on takhle, tak já taky. Přistoupila jsem na jeho hru. "Jistě udatný rytíři." A také jsem se mu uklonila. Se smíchem popadajícím se za břicho jsme došli až na parket, kde jsme začali tancovat.

Měla jsem položenou hlavu na jeho hrudi a vnímala jeho vůni. Nechtěla jsem tuhle krásnou chvíli rušit, ale pořád mi v hlavě vrtala ta odpověď. "Miky?" "Ano Kris?" "Tak jak to bylo s tím ubrouskem?" "Ale nesmíš se mi smát." "Ok slibuju, že se nebudu smát."

"Dobře, takže když jsem byl v kavárně, napsal jsem si telefonní číslo na ubrousek, protože jsem ho pak měl nadiktovat nějakýmu nevím komu z firmy.

1/2 9. kapitola OWOA

6. března 2013 v 21:54 | meum-amo-vita |  One way or another

Napočítat do 5 a můžu jít. Bože já se bojím. Nikdy v životě jsem na sobě neměla šaty až na zem. A boty na podpatku?? Já se zabiju. Neříkám, že na podpatcích neumím chodit, ale přece jenom to nejsou tenisky.

4. Panebože. Začala jsem příšerně vyšilovat. Já tam spadnu! Začala jsem luskat prsty a cvakat zuby. Pořádně se nadechnout. 3 nachystat levou nohu, abych vyšla správně. 2 Nachystat úsměv. 1 už začala hrát hudba. Nádech, výdech. Bože už se vidím jak si přišlápnu šaty. Moje první a polední předtančení. 0. Právě vycházím. Úsměv připomněla jsem si a vyšla jsem, díkybohu, správnou nohou.

Nevěřila jsem, že to zvládnu, ale když jsem dvakrát obešla tělocvičnu v pořádku, začala jsem se uklidňovat. Cítila jsem jak mi z tváře mizí ten křečovitý úsměv a nahrazuje ho opravduvý smích.

Naše předtančení mělo asi 15 minut, ale přesto mi to připadalo nekonečné. Samá otočka, proplítání a já nevím co kdesi. Posledních pár vteřin. Ano! Nespadla jsem. A pak už jsme se jenom popárovali a uklonili.