2/2 6. kapitola OWOA

1. března 2013 v 20:06 | meum-amo-vita |  One way or another
Pluli jsme pomalinku. Nechali jsme se jemně táhnout větrem a celou dobu jsme si povídali. "Už mě bolí ruce, asi tady budeme muset zůstat." "Jo tak tebe bolí ručičky jo??" "Nekoleduj si. Jsme uprostřed přehrady a ty mě budeš škádlit??" "Ne já jsem hodná jako beránek. Uhni, teď budu pádlovat já." Vstala jsem a sedla jsem si vedle něj. Posunul se jen tak abych se tam vlezla, ale zároveň abych byla přilepená k němu. "Víc místa není??" "Možná, že by bylo, ale když mě to víc vyhovuje takhle."

Musela jsem se usmát. On má vždycky perfektní výmluvy. Fakticky.

Chytla jsem pádla a chtěla začít pádlovat na druhou stranu, ale on mi to nedovolil. Držel pádla pevně a odhodlaně je nepouštěl. "Chvilku ještě počkej. To nejhezčí teprve přijde. Musíš se dívat támhle jak zachází to slunce." Pustila jsem pádla a podívala jsem se směrem, kterým ukazoval. Nebe bylo červánkové a slunce stále pálilo do tváře.

Otočila jsem se celým tělem. Svoje záda a hlavu jsem opřela o Mikulášovu hruď. Nohy jsem si pokrčila a opřela o dřevěný kraj lodičky. Seděli jsme tam nehnutě a jen pozorovali jak nám slunce mizí z dohledu.


Když už byl vidět jen kousek slunce, Miky mě objal svými pažemi. Přitáhl si mě ještě blíž k sobě. Jemně mě hladil po ruce, objížděl každou moji kůstku na prstech až se pomaličku dostával k rameni a ke krku. Něžně mě políbil na krku a tvořil si cestičku až k mým rtům.

Čekala jsem nehnutě až bude tak blizoučko, abych se mohla připojit i já. Když už byl těsně u mých rtů, pootočila jsem hlavu. Čekal, kdybych náhodou nechtěla tak jako tenkrát. Viděla jsem otázku v očích. A tak jsem odpověděla nejlíp jak jsem uměla. Polibkem.

Otřela jsem se svými rty o ty jeho. Nejprve něžně. A pak se přidal i on. Začala jsem cítit tu touhu, kterou jsme oba až doteď schovávali. Jednou rukou mě tlačil blíž k sobě a druhou si hrál s mými vlasy. Ještě stále jsem měla svůj pracovní účes, který mi pomalinku rozpouštěl. Přečesával mi prsty vlas po vlasu.

Já měla jednu ruku za jeho krkem abych mu byla blíž a tu druhou jsem měla v jeho blonďatém háru.

Náš první polibek trval dlouho. Měla jsem zavřené oči a Miky od rtů přešel k tvářím, uchu a krku. Pak už jsme se jenom objímali a čekali až bude úplná tma.

"Děkuju," zašeptala jsem. "Za co beruško??" Odpověděl taky šeptem, aby nezkazil tu romantickou atmosféru. "Za tohle všechno. Je to tu nádherné." "Ty jsi nádherná Kristen." Chtěla jsem mu to vymluvit, ale když jsem zvedla oči k těm jeho, uviděla jsem v jeho očích jiskřičky. Viděla jsem, že pro něj jsem opravdu nádherná. A tak jsem ho jenom začala líbat.
Začala jsem u spánků, pokračovala jsem přes jeho již zavřené oči, špičku nosu, až jsem se dostala k jeho rtům. Tak plné a mocné. Nedokázala jsem je nepolíbit. Prostě jsem musela. Nejprve mě nechal vést. Pootevřel ústa a já pootevřela ty svoje. A pak začal ten nejnádhernější pocit na světě. Pocit štěstí a lásky. V úplné tmě.

Vzdálila jsem svoje ústa jen několik milimetrů od těch jeho a řekla na hlas: "Měli bychom plavat na břeh. Je to tady úžasné, ale přece jenom nic nevidím a pode mnou je voda." "Ty se bojíš vody?" "Ne, ale momentálně z ní mám divný pocit." "Dobře odvezu tě na břeh." "Neříkal jsi že tě bolí ruce??" "Už to přešlo." "Ty jsi tak strašně prolhanej člověk." "Já vím beruško." Letmo mě ještě políbil na rty, přitáhl si mě k sobě. Posadil normálně a začal pádlovat.

V jeho objetí jsem byla tak šťastná, že když už jsme byli na břehu, nechtělo se mi ho pouštět.
Ale musela jsem. Pomohl mi vylézt a pak jsme si sedli vedle sebe na trávu.

Povídali si. Líbali a to hodně. A taky mě lechtal. A HODNĚ. Samozřejmě, že jsem pištěla a pokoušela jsem se mu utéct. Utekla jsem k vodě. Sundala jsem si conversky, ponožky a šla po kolena do vody.

Miky přiběhl za mnou, ale stále byl na břehu a já ho postříkala. "Ty se chceš koupat Kris?" "Ne proč? Ty jo." "No mě je to celkem jedno, ale ty si tu pěkně koleduješ být pořádně zmáčená."

Začal po mně taky stříkat. Utekla jsem na trávu a utíkala jsem kolem stromů, až jsem se za jeden schovala. Byla úplná tma takže mě nemohl jen tak uvidět. Čekala jsem co udělá.

On si sundal košili, tričko, tenisky a ponožky. Pak šel přímo proti mně. "Víš není dobrý nápad se schovávat přímo v odrazu měsíce." "Sakra," zařvala jsem a už jsem utíkala pryč. Během chvilky mě dohnal. Chytil mě kolem pasu a otočil tváří k sobě. "Takže ty se nechceš koupat Kris?" "Ne Mikuláši. Nechci se koupat." Začali jsme se spolu smát a já toho využila.

Vykroutila jsem si z jeho náruče a utíkala dál. Věděla jsem, že mě opět dožene, ale tahle hra se mi líbila. "Půjdeš se vykoupat Kristušo. Neboj." Vybafl najednou přede mnou. Strašně jsem se lekla a toho zase využil on. Chytil mě do náruče a odnášel k vodě.

Kopala jsem, řvala ale nic nepomohlo, dokud jsem nebyla totálně mokrá. Odnesl mě až do hluboké vody a tam mě už pustil. Měla jsem to přímo pod krkem, takže jsem si mohla normálně stoupnou.

"Neříkej, že voda není skvělá." Usmál se vítězným úsměvem a pak mě políbil. "Je perfektní, akorát jsem celá mokrá." "To já přece taky." Dostali jsme totální výbuch smíchu a pak jsme si byli zaplavat. Plavali jsme daleko, potom jsme si propletli ruce a plavali společně zpátky.

Na souši jsem si sundala mokré tričko a položila ho k botám. "Budeš pokračovat?" Přišel ke mně a obejmul mě ze zadu. "Ani ne. Nechci abys byl naštvaný, ale vím, že kdybych si ty kraťase sundala, pokračovali bychom dál. A to já teď nechci."

"Máš pravdu. Ještě je moc brzy." "Přesně tak Miky."

Potom už jsme jenom leželi na trávě, až jsem nakonec v jeho objetí usnula.


by Nikpší
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama