11. kapitola OWOA

22. března 2013 v 22:15 | meum-amo-vita |  One way or another

Crrrr. "Jo už jdu!" zahulákala jsem ke dveřím. Crrr. "Panebože už jdu!" Zavolala jsem a utíkala ke dveřím. "Jé ahoj Miky. Co ty tady?" "Moc nadšeně to nezní. Jinak ahoj Kris." Políbili jsme se letmo mezi dveřmi a už jsem ho táhla do pokoje.

"Kris kdo to byl?" Doběhla Kate. "Jo …aha tak to nebudu rušit. Čau Miky." "Ahoj Kate. Klidně ruš. Já jsem vám přišel jenom pomoct s tím balením. Doma je strašná nuda." "Nuda?? Tak mi ti hnedka něco přichystáme, viď Kris?" "Jo no mohl by jsi začít skvělou večeří." Řekla jsem ze srandy. "Bude mi ctí dámy, ale aby jste pak vůbec jeli do té Anglie." "Proč? Myslíš, že tu bude až tak jedovaté??" rýpala jsem do něj. "Ne bude to tak skvělé, že se vám nebude chtít odjíždět." "Věř mi, že Kate by i za milion dolarů jela pryč." "Nechápu co na těch teploušcích vidí." Pověděl Miky. "Jo tak to mi povídej. Taky to nechápu." "Hééj, všimli jste si, že jsem pořád tady?" "Kris neříkal tady někdo něco?" "Ne ty jsi něco slyšel Miky?" "Asi ne. Víš co udělá teplý kámen když spadne na zem??" "Že by ŽUCH?" Odpověděla jsem a na to písmeno Ž jsem dala extra přízvuk. "Hej vy svině," Urazila se Kate, ale stále tu zůstala s námi.

"Půjdu udělat tu večeři." "Dobře." Políbil mě, pohladil po zádech, až mu ruka sjela k zadku. Ale nevadilo mi to.

"Co ten tady dělá?" "Vždyť jsem ti říkala, že nás poveze na letiště." "Jo to vím, ale to je až v sedm večer, takže to už by byl z práce." "On má volno." "A včera měl taky volno co? Zářila jsi večer jak sluníčko. Už jste TO?" To poslední slovo raději zašeptala. "Ne jsi se zbláznila ne? Vždyť víš, že zrovna já na to nespěchám." "Jo všimla jsem si." Dloubla mě do žeber a pak jsme pokračovaly v balení.

"Kate mám si s sebou vzít ty černé šaty?" "Já nevím Kris. Asi jo. Jsou pěkný." Odpověděla Kate. V ten okamžik už se do pokoje vřítil Miky. "Copak pane kuchaři?" "Ukaž mi ty šaty." Zvedla jsem je a ukázala jsem mu je. Najednou se mu zvedly koutky a přizvednul obočí.

"Jo ty jsou pěkný, vezmi si je, a nebo radši ne." "Proč ne?" "Co když se jim moc zalíbíš? Co bych tady pak bez tebe dělal?" "Zrovna o tohle mít strach nemusíš." "Já myslím, že jo. Jsi až moc pěkná na to abys šla do světa." "Pane kuchaři, připaluje se vám vaše veledílo." "Panebože, musím letět." "Plně tě chápu a nezapomeň, že jsem letuška. Takže do světa stejně půjdu." "No jo pořád, vždycky musíš mít poslední slovo co??" "Ani ne." Zahulákala jsem do kuchyně. "Jako bych to neříkal." "Přesně tak." A pak už jsme se jenom smáli a za chvilku se k nám připojila Kate. A tak to šlo až do půl šesté.

To byla večeře. Mistr Mikuláš nám udělal boloňské špagety. "Dobrý," pochválila jsem mu jeho veledílo. A myslela jsem to smrtelně vážně.

Potom už nás Miky dovezl až na letiště. Kate s Mikym seděli na lavičce a já stále chodila tam a zpátky. "Héj Kris co jsi tak nervní??" "Nemůže se dočkat mých miláčků." Zasnila se Kate. Přišla jsem k nim a dívala jsem se na vysmátého Mikyho. Rozhodl se, že tu počká na letadlo s námi. "Ne jenom se bojím toho letu." Řekla jsem potichu, protože mi to přišlo trapný.

"Ty se bojíš letu?" "Jo" "Hej Kate slyšela jsi to??" "Jo Miky, představ si to, že sedím vedle tebe." "Fakt?" Řekl Miky ironicky. Miky se zvednul, obejmul mě a už nepustil. "Nemusíš se bát, jsi přece letuška." Už od rána jsem měla špatnou náladu. A tohle mě totálně vytočilo. Ani nevím proč, ale to jak zdůraznil to LETUŠKA. Měla jsem ho chuť zabít. "Já se nebojím toho letu, ale víte, jak dlouho jsem neseděla v letadle?" Řekla jsem to, s co největším klidem to šlo. "Klid beruško, to je v pohodě." Pohladil mě po ruce a usmál se. "Kris já v letadle byla naposledy jako malá holka a není to tak dlouho co jsi měla praxi, pokud vím," řekla s nadšeností Kate. "Tady nejde o to, že jsem nebyla v letadle nebo tak, ale já tem teď budu muset jenom sedět. A to já nedokážu. Nedokážu tam usnout nebo tak. Jsem zvyklá tam pořád chodit a tak." "Tak jednou, vlastně dvakrát to budeš muset přežít." Miky se mě snažil jen podpořit, ale slyšela jsem v jeho slovech výsměch. A to mě dožralo. "Jdu ještě na záchod." "Půjdu s tebou Kris." "Ne to je dobrý pohlídej tady s Miky kufry." "Jak chceš, ale nezapomeň se vrátit. Jestli to má být jako únikový plán, tak je zavrhnut." "Neboj, vrátím se." Řekla jsem ne moc s radostí.

Vlastně jsem ani na ten záchod nešla. Stála jsem kousek od záchodů a čekala, až se uklidním. Byla jsem tam dlouho, přemýšlela o letu a taky o tom jaké to tam bude. Ztratila jsem pojem o čase, probudilo mě až hlášení, že naše letadlo za 10 minut odlétá. Musela jsem se vrátit.

Rozloučila jsem se s Mikym, naposledy jsme se políbili a pak už jsem dávala letušce letenku a usedala na své místo v letadle. Seděla jsem u okna a vedle mě Kate.

Měla jsem pravdu. Neusnula jsem, zato Kate spala jako zabitá. Nejprve jsem se jenom koukala z okna. Potom jsem si chvíli četla a nakonec jsem skončila se sluchátkama v uších a čumění do stropu.

Za deset minut budeme přistávat. Zaznělo v letadle. "Kate budeš muset vstávat. Za chvíli budeme přistávat." Pošeptala jsem Kate a opatrně do ní drbla. "Cože? Už jsem tu? Já nestihla vystoupit??" " Klííd máš ještě 10 minut." "Ok, jsem v klidu."

Schovala jsem si všechny věci do tašky přes rameno, lehkou mikinu jsem si uvázala kolem krku a už jsme s Kate vycházely z letadla.

Z pohledu Kate

Bože ještě chvilku a uvidím je. Jsem tak šťastná. Nechápou jak může být Kristen takhle negativní. Vůbec mě nevnímala v letadle. Když začnu mluvit o 1D okamžitě si dá sluchátka a dělá, že neslyší. Právě spolu hledáme kufry. Já jsem ten svůj našla hned, ale Kris ho nikde nemohla najít.

Jelikož tu byl jezdící pás, po kterém jezdily kufry musely jsme čekat dlouho. Kdyby to aspoň nejezdilo tak pomalu. "Už ho vidím Kate. Támhle je dívej." A ukázala na druhý konec pásu. "Jo tak to si počkáš dlouho, jelikož tuhle frontu jen tak nepředběhneš." Všichni na nás koukali jako na blázny, jelikož jsme mluvily česky. Ale to nebylo nic. Jakmile se Kris už vážně naštvala, bylo to mnohem horší.

Stoupla si na jezdící pás a běžela v protisměru pásu, najít si svůj kufr. Všichni okolo na to nějak reagovali. Mladí lidé ji podporovali a pískali, něco pokřikovali, ale bohužel moje angličtina tyhle slova nezná. Kris jim na to něco odpověděla, ale mě to znělo jako čínština.

Starším lidem se to, ale moc nezamlouvala. Proto se Kate zastavila před nepříjemnou babičkou a na něco se zeptala. Potom jí ta paní odpověděla a Kate začala běžet zpátky až vzala hnědý kostkovaný kufr a dala ho té protivné babě. Ta se na ni usmála a poděkovala. A tak se Kris honila z jedné strany pásu na druhý a podávala kufry.

Musela jsem se smát. Prostě to jinak nešlo. A nebyla jsem sama, kdo se smál. Kris to tu pěkně oživila. Až nakonec někdo měl legrace dost a zavolal ochranku. To už byla Kris přímo u svého kufru. Ochranka si to mířila přímo k ní, ale než stihla přiběhnout, Kris seskočila z pásu a dělala jako by nic.

Z pohledu Kristen
Utíkala jsem pro svůj kufr. "Jenom to musíš stihnou, než dojde ta ochranka." Opakovala jsem si stále v duchu. Popadla jsem kufr a skočila z pásu. Bohužel přede mnou stál nějaký kluk. Neviděla jsem mu do tváře, jelikož měl kapuci a brýle. To mi, ale bylo jedno, jelikož jsem mu skočila přímo do náruče. "Moc se omlouvám, vážně jsem nechtěla.." spustila jsem anglicky. "V pohodě. Nic se nestalo, jinak takovou show už jsem dlouho neviděl." "Díky." Usmála jsem se na neznámého a mrkla jsem. Ani nevím co to do mě vjelo.

"Musím už jít, čeká na mě kamarádka a někde tady dalších 5 super hvězd." Usmála jsem se a šla za Kate. "Páni to bylo skvělý Kris." Utírala si ještě slzy od smíchu a pak už jsme šli na domluvené místo, kde na nás mělo čekat těch 5 ´superplaybojů´.

Došli jsme až k palmě u lavičky a čekaly. Najedno se k nám hrnulo těch pět. A mezi nimi i ten s tou kapucí. "Bože, že mě to nenapadlo hnedka!" Pošeptala jsem a plácla jsem se po čele.

by Nikpší
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama